[AjA]

Chci se jen zeptat, nesutále čtu, jak je výborný nápad pořídit si dvě kočičky (mluvím obecně, ne o pohlaví). Já jsem ráda, že můžu mít jednu, dvě nepřipadají v úvahu. Teď mám ale skoro výčitky, že nemá moje kočička kamaráda. Je tu nějaký chovatel/ka, který/á má také jen jednu kočičku. Ať v tom nejsem sama. Díky

[Gemma]

Pro Áju, ať se necítí jako maceška s jednou kočenkou: Vše záleží na povaze kočičky. My máme doma kříženého siamáčka, který je natolik společenský a přítulný, že když jsme v práci, tak sice nekňourá, ví že přijdeme, ale určitě není rád sám. Takže vážně uvažujeme o druhé kočičce. A to jsem taky vždycky tvrdila, že na 1 byt 1 kočka. Naopak moje máma má kočku aristokratku, která je natolik individualistka, že se téměř nemazlí, nebo po chvilce sekne do krve a když jí chtěli pořídit společníka, tak se s tím nesrovnala a mámě rozervala nohu tak, že pracně hojila infekci. Prostě bude sama v centru pozornosti a nesnese konkurenci.
Však uvidíš, jak se bude kocouřovi dařit. on si sám o společnost řekne,jestli jí bude potřebovat.
_________________
Gemma

[Zdendula]

Já bych k tomu řekla asi tolik.Měli jsme rok jen jednoho perského kocourka.
Pak jsme si přibrali kočku, kterou majitelka darovala z rodinných důvodů.mysleli jsme si,že to bude bezvadné a že budeme mít doma kočiči kamarády.14 měsíců trvalo, než jsme je mohly nechat spolu , aniž by se trvale rvaly, až chlupy lítali.Vyprávím o tom v loňském příspěvku pod přihlášením Zdena- můžete si to sama přečíst.Tehdy jsem byla zoufalá.Dnes už spolu spolužijí, ale řekla bych, že nějací velcí kamarádi nejsou.Stále se sledují navzájem, občas se prohoní bytem,kočka bere kocourovi jídlo z misky a dokonce ho od té misky odhání, i když má své.On není tak průbojný a tak musíme hlídat, aby se nažral, protože on jí ustupuje.Prostě druhá kočka do rodiny není jednoduchá věc.Zvláště, když nejsou obě koťata zároveň.Nikdy nevíte, jak vaše kočička tu druhou přijme, je to nevyzpytatelné.Náš kocour je mírný, hodný, neškrábe , nekouše a přesto se s kočkou nesnesl, jak jí viděl, bylo eldorádo.Jen obrovskou trpělivostí nás a ústupky- stále zavřené dveře, aby k sobě nemohli atd, a nakonec kastrací kocoura jsme dosáhli
dnešního výsledku.Takže je nutné si uvědomit, že ne vždy to dopadne k oboustranné spokojenosti koček i lidí.

[Karin]

Toto téma mě pronásleduje od doby, co moje kočička dorostla do dospělosti (1,5 roku) a připadá mi, že je jí tak trochu smutno. Bydlíme v bytě 1+1, takže si nedovedu představit dalšího tvorečka už z prostorových důvodů. Pracuji převážně doma, takže se jí hodně věnuji, hrajeme si, někdy jdeme ven na vodítku, někdy zajedeme k někomu na návštěvu, aby měla pestřejší zážitky. Přesto si stále říkám, že by mohla být šťastnější, kdyby měla svého kočičího kamaráda. Pak se však dočtu, že ne vždy to bývá ideální řešení... Je to asi dilema, které člověk může vyřešit jedině tím, že to zkusí. Anebo nezkusí.

[Anonymní]

[Lusilka]

[zainab]

Keď človek číta akékoľvek diskusné fórum o mačkách, je pod neustálou paľbou príspevkov o tom, ako každý problém vyrieši jedine ďalšia mačka a ako to svoje zvieratko trápi, ak mu nezaobstará kamaráta. Aj moje svedomie to občas prebudí.
Mám len jedného 5 mesačného kocúrika. Keď sme dlho preč, dá nám najavo, že sa mu to nepáči a keď sme doma, vyžaduje, aby sme sa s ním hrali. A myslím si, že čas, kedy nie sme doma, mu vynahradíme, keď sa s ním hráme, naháňame a hladkáme ho.
Okrem toho, ak som cez deň doma, vidím, že väčšinu toho času, kedy zvykne byť doma sám, aj tak prespí.
Možno keby sme mali 2 mačky, nemuseli by sme sa mu toľko venovať, na druhej strane... možno by sa on nechcel a nepotreboval toľko venovať nám a to by nám bolo ľúto.
Kocúr je úplne bezproblémový a tak nevidím dôvod, prečo by sa počet členov našej domácnosti mal zvyšovat.
Čo ak by príchod novej mačky narušil rovnováhu a začali by obaja mať a robiť problémy? Čo ak by sa navzájom nezniesli?
Myslím, že ak nastane situácia, kedy potreba mačacieho kamaráta pre nášho kocúra bude väčšia ako riziká príchodu novej mačky, spoznám to a zariadim sa podľa toho. Zatiaľ si ale vystačíme sami a mne (a všetkým ostatným, ktorí sa radi poučia a pobavia pri čítaní fór na modrom kocouřovi a podobných stránkach, ale majú a aj naďalej chcú mať len jednu mačku) nezostáva nič iné, ako sa proti neustálemu presviedčaniu o potrebe druhej mačky obrnit.

[janča]

Určitě některé naše argumenty pro dvě kočky vypadají jako velké přesvědčování, asi je to tím, že máme to štěstí, že se naše kočičky bez problémů sžili a jsou opravdu velcí kamarádi.Na druhé straně nutno řít, že ne vždy si kočinky padnou do oka a pak to v lepším případě končí tím, že kočky žijí ne spolu ,ale vedle sebe a je to vlastně jako dvě "jednokočky". Znám spoustu kočiček ,které nemají kočičího kamaráda a jsou spokojené , i když jsou pánečci v práci, protože jim to po návratu vynahradí.Nenechte si tedy názor vnutit, jen o něm přemýšlejte, přeberte si to tak, jak vám bude vyhovovat a zařiďte se jenom podle sebe. Hodně štěstí.J.

[Lusilka]

[zainab]

Možno som bola ostrejšia ako som plánovala..
Lusilka, nereagovala som konkrétne na vás, váš príspevok bol naopak výnimočne vyvážený.
Verím, že sme všetci rozumní ľudia a chápeme, že každej mačke a každému človeku vyhovuje niečo iné.
Chcela som len povedať, že keď človek zo všetkých strán počuje, ako sú dve mačky lepšie ako jedna, ľahko začne mať pocit, že pre to svoje mačiatko nerobí všetko, čo može a ubližuje mu, aj keď by mu v skutočnosti zniesol aj modré z neba.
A Aji som chcela odkázať, že v tom určite nie je sama.
Tak teda veľa lásky a pohody všetkým domovom, bez ohľadu na to, koľko mačiek ich obýva.

[Lusilka]

[Ivana]

[Karin]

Tak já jsem se po dlouhém rozmýšlení nakonec rozhodla kočičce druhého kamaráda pořídit. Už máme vybráno kotě z útulku, čekáme jen do pátku, kdy mu skončí antibiotika a veterinář ho propustí. Držte nám prosím palce, ať vše dobře dopadne.

[janča]

Tak to je super:-)))

[Tereza N.]

Ahoj, máme 3 měsíčního britáčka je to hrozný mazel. Doma bez nás v jedné místnosti nechce být, takže za námi cupitá na každém kroku - to musí hodně tvrdě usnout, aby nás neslyšel. Strašně ho milujem! Pozoruji, že některé hračky už ho přestávají zajímat - nejraději má naše ruce.
Po přečtení několika článků, začínáme uvažovat o dalším kotěti. Bojím se toho, že si nepadnou do oka. Monty naposledy viděl svoje bratříčky, takže vůbec nevím jak by reagoval. Četla jsem, že je lepší když máme kocourka vzít si kočičku. Bydlíme v 2 +1, zatím nemáme děti, které během dvou let plánujeme.
Pořád o tom musím přemýšlet. Nevím, kam bychom dali další záchůdek. Monty ho má v předsíni a další už se nám tam nevejde.
Je fakt, že máme černý svědomí když jdeme do práce. Ach jo.

[Jája]

[Anonymní]

Uvidíme, jak to dopadne. Někde jsem četla, že když v jedné domácnosti žijí dva kocouři, mohou i po vykastrování značkovat své území, co je na tom pravdy? I když píšete, že Vaše kamarádka má 3 a je všechno O.K., tak to bude asi kocourek.

[Karin]

Moc děkuji všem, kteří přispěli svými radami a zkušenostmi k tématu sbližování a soužití dvou koček. Zvažovala jsem ho celý rok a půl, co žiju v jednopokojovém bytě s nalezenou kočičkou. Jako kotě si dost vystačila sama a její dospělý věk jsem se jí snažila zpestřit jak to jen šlo, přesto se však dost nudila, tloustla, vypadala smutně. Napadlo mě, že kočičí kamarád je jediné řešení, ale dlouho jsem napřed zvažovala všechna pro a proti. Minulý týden jí přinesl Mikuláš malého brášku z útulku, tříměsíční kotě. Měla jsem velký strach, jaká bude reakce - a byla dost úděsná. Zasyčela, zavrčela a utekla se schovat na okenní parapet, odkud po dva dny téměř neslezla a nenechala k sobě nikoho přiblížit. Zuřila, syčela na všechny a sekala kolem sebe drápem. Rada, že je nutné věnovat se první kočičce víc, aby nežárlila, se nedala vůbec použít! První den ani nic nejedla a záchůdek jsem jí musela dát pod ten parapet, jinak by asi taky nešla. Malého jen zdálky nenávistně, avšak s velkým zájmem pozorovala. Prvních pár dní jsem to obrečela a myslela si, že se nikdy neskamarádí a že můj plán se zcela minul účinkem. Každý den však nastala nějaká drobná změna k lepšímu. Jeden den se nechala pohladit bez vrčení, další den už při hlazení předla. Pomalu se začala normálně pohybovat po bytě. Vzdálenost mezi nimi dvěma se stále zmenšovala, jednou jsem ji přistihla, jak na něj dobrácky, skoro starostlivě mhouří oči, namísto těch rozšířených zorniček plných vzteku a děsu z předchozích dní. Pak ho dokonce nechala přijít po parapetu k sobě pro „pusinku“. Dnes je to týden, co k nám malý přišel. Před dvěma dny na něj přestala syčet (kromě některých napjatých situací při rozdělování jídla) a včera poprvé se spolu laškovně prohnali bytem. Mám z toho obrovskou radost, na obou je už teď vidět, že jsou šťastní. Věřím, že to nejlepší nás teprve čeká. Během krušných chvil sžívání mi moc pomohly zkušenosti vás, kteří jste si to už prožili a napsali o tom do tohoto fóra. Těm, kdo nad tím třeba ještě uvažují a mají strach, bych ráda řekla, že to opravdu, ale opravdu stojí zato.

[Iva]

kocenkam, ze to sblizovani zvladly tak rychle a take Vam za to, ze jste to hnedka na zacatku nevzdali. Zaroven preji spoustu hezkych a stastnych dni stravenych s obema kocicaky.

[Merlin]

Karin,

moc gratulujeme. My jsme seznamování zažili taky s takovou "parádou". Náš kocourek dělal hrozné žárlivé scény a malou kamarádku první dny hrozně trápil....řezali se jako koně...až jsme zbírali chlupy. Měli jsme o malinkou děsný strach,aby jeho řádění v pořádku přežila .... a teď? Jsou nerozluční a strašně se zbožňují..jeden bez druhého neudělají ani ránu a pořád se oblizují nebo prohání po celém bytě...a to takovým tempem, že si občam s manželem říkáme, že na nás přijdou sousedi. A to jsou spolu 3 měsíce a opravdu to u nás probíhalo na začátku skoro stejně... Tak držíme palečky ať se hoodně spřátelí a dělají Vám samou radost, jako naše kočičky...

[johanka]

Když jste si tohle všechno prožili, tak prosím o radu. Vybrala jsem si kočičku z útulku a jestli si ji nikdo z výstavy neodnese, tak se za ní do útulku hned pojedu podívat(o víkendu mám službu) Přizpůsobuju tomu bydlení a sbírám zkušenosti na tomto webu. Zákonitě nastává dilema: nepořídit i kotěcího kamaráda?(vyhlídnutá kočička je starší) V tomto případě by keramika a skleničky v otevřených poličkách či starý džbánek po babičce na komodě aso nebylo to pravé ořechové, co? Jak to vypadá u Vás?

[Dagmar]

Když jsme si loni v létě pořizovali naše první kočičky, tak jsme byli také úplní začátečníci, ale chtěli jsme nedříve vyzkoušet, jak se holky kočičí budou chovat, než začneme něco uklízet. Nakonec to dopadlo tak, že náš byt vypadá úplně stejně jako před kočičkama, kromě trochu poškrábaných tapet kolem futer. Holky jsou velmi poslušné (hlavně starší Suzi). A i když byla Suzi ještě malá a mnohem živější než teď, tak po několika dnech důsledného napomínání, tleskání a stříknutí vodou při nevhodném chování všechno pochopila. Nancy se to teď učí od Suzi (my už nemusíme moc zasahovat) a je taky moc hodná. Za celého půl druhého roku holky ještě vůbec nic nerozbily ani nezničily.
Myslím ale, že moc záleží na temperamentu a "vychovatelnosti" kočičáka. Asi bych doporučila stejný postup jako u nás - skleničky a vázičky zatím neuklízet a kočičku "vyzkoušet", jak se chová a jak rychle bude umět poslechnout a hlavně pochopit, co smí a co ne.
Suzi se teď naprosto samozřejmě prochází mezi drobnými blbůstkami, které máme v ložnici nad postelí a vůbec nic neshodí - je moc šikovná.
Nancy zase ráda očichává ve vytríně panenky, které jsme si přivezli z dovolených a když tam utírám prach, tak bych vůbec nepoznala, že se tam Nancy procházela.
A vřele doporučuji pořídit hned dvě kočičky, aby jedné nebylo smutno, když budete v práci. Když nám umřela Elsička, měla jsem výčitky, jestli se Suzi doma nestýská a chodila jsem z práce tak brzy, jak jen to šlo. Teď má Suzi zase kamarádku a holky jsou spokojené a veselé.
Johanko, držím palce a přeji také hodné a poslušné kočičky.
Dagmar, Suzi a Nancy

[Tereza N.]

ahoj,
tak jsem si přečetla další články a opět začíám uvažovat o kamarádovi pro Montíka. Už je o něco starší (4měsíce) a v poslední době chodí po bytě a pomňoukává. Jakmile si s ním začneme hrát na mňoukání zapomene. Oba s manželem chodíme ve 3 hodiny z práce a dalo by se říct, že jsme pořád doma. Je náš kocourek rozmazlený? Nebo se opravdu nudí? Nebo, že by snad už chtěl za holkama??? Bereme ho i na návštěvy, ale dělá to i tam. Opravdu se snažíme si s ním hrát každou volnou chvilku. Práci mám v místě bydliště, takže na oběd chodím domů - místo oběda trdkuju s Montíkem.
Ještě nemáme děti mám strach, že budou na kočičáky alergické! Přeci nedám naše děti k babičce?

[janča]

[April]

Na choutky je Monty ještě hodně mladej (4 měs.), u kocourů to je spíš až od těch 6, 7, 8mi měsíců, když začínají chtít kočičí slečnu.

Spíš to vypadá, že vás tím mňoukáním asi škádlí k hraní. Nicméně jak bylo probíráno v příspěvcích dříve, pro někoho je volba druhé kočky bezproblémová, někomu stačí jen jedna ... my třeba jsme zvolili krátce pro přinesení Maxíška možnost druhé kočky a rozhodně nelitujeme.

Pokud se sami možnosti pořídit Montíkovi kamaráda či kamarádku nebráníte, nevidím v tom problém, pravdou je, že dvě kočiny si skvěle vyhrajou ... my třeba sloní dostihy s nima v našem 1+1 opravdu podnikat nemůžeme, takže si vystačí na hraní sami

Ohledně dětí a alergie - tenhle problém necháváme k řešení jestli nastane, až nastane ...

A.
_________________
Týden samomluvy v rámci vlákna zkrotí ledasjaké bouřliváky.

[Tereza]

Já jsem Alimu pořídila kamaráda až když mu byl rok a půl. Naštěstí proběhlo seznámení bez problémů a nemůžu si to vynachválit! Bývám dlouho v práci a na víkendy jezdím občas pryč a takhle nemám černé svědomí, kluci si doma vystačí. Jediný problém ale je, že Raf je kotě živé a chtěl by si pořád hrát, Ali si s tím hraje, ale někdy si zaleze a chrní...
Proto bych vám doporučila si pořídit druhou čičinu co nejdříve, aby si spolu pořádně vyhráli! Jinak pohled je na ně opravdu úžasnej! To už pak ani není třeba televize

[Olivka]

[April]

[Olivka]

[April]