[sanny]

Dobrý den, chtěla jsem se zeptat na ngativa a třeba pozitiva (jestli nějaké existujou) příbuzenské plemenitby. Jsem z toho zmatená, protože všude se píše, že to není dobré což je i můj osobní názor, ale rizika s tím spojené neznám, ale určitě jsou. Mumik ji má dost velkou mám na mysli rodiče a první prarodiče, tak by mně to právě proto moc zajímalo.Bohužel u koček (Sphynx) mám málo zkušeností, tak si to nedokážu představit. Děkuji.
_________________
Sandra a Mutinci

[Adéla]

Ono velmi záleží, jakým způsobem je příbuzenská plemenitba vedena. Je to dlouhé téma a nepatří čistě do sphynxů, ale týká se všech plemen koček.

Překopíruji sem jeden článek od Petry Čechové. Sice se týká psů, ale to je jedno. Vysvětluje základní rozdíly v příbuzenské plemenitbě. Jen dodám, že liniová plemenitba je velmi často využívaná i u rozšířených psích a kočičích plemen. Využívá se pro zlepšování kvality a typu potomstva.

Mezi metody čistokrevné plemenitby patří příbuzenská plemenitba. Ta se dále dělí na PŘÍMOU příbuzenskou plemenitbu (inbreeding) a VZDÁLENOU příbuzenskou plemenitbu (liniovou)
Při PŘÍMÉ příbuzenské plemnitbě se spojují přímí příbuzní, tedy např. otec s dcerou, matka se synem atd. V dnešní době, kdy je již velká chovná základna, kdy je možné vycestovat za psem na krytí kamkoliv ve světě není k inbreedingu důvod a vzhledem k velkým rizikům, která s sebou nese by se dle mého názoru rozhodně používat neměla.
U LINIOVÉ (vzdálené příbuzenské) plemenitby se sice spojují jedinci příbuzní, ale nejedná se o přímé příbuzné.
Feny se kryjí vhodnými psy z linie, do které patří jejich otec, přičemž se NEPOUŽÍVÁ přímá příbuzenská plemenitba, ale plemenitba vzdálená (liniová) na vynikajícího předka, který by se měl objevit v PP potomků dva krát či víc krát ve vzdálenosti 3. až 4. volné generace, to je předposlední a poslední generace předků, uvedených v PP psa. Takto vedenou plemenitbou geneticky upevníme požadované znaky zakladatele linie a máme šanci selekcí odstraňovat všechny nežádoucí znaky. Poté přecházíme k tvorbě chovných linií, 3. - 5. chovných rodin kvalitních, vyrovnaných fen, které jsou navzájem příbuzné. Rodinu obvykle tvoří matka a její dcery, případně vnučky. Chovné linie jsou postupně charakterizované určitými exteriérovými znaky, které je odlišují od jiných linií a ostatní populace plemene. Mohou to být pozitiva a při zanedbání zdravotní stránky samozřejmě i negativa.Dosáhnout ustálenosti znamená vynaložení dlouholetého chovatelského úsilí. Vliv vynikajícího předka se může uplatnit max. do 5. generace potomků. Když jsme odchovali několik vzájemně nepříbuzných chovných linií s dědičně ustálenými znaky a vlastnostmi, je možné začít meziliniovým křížením zušlěchťovat jednu linii druhou linií. Takto bychom měli odchovat skutečně špičkové jedince výborného fenotypu a genotypu. Vzájemným křížením chovných linií mezi sebou dosáhneme vyrovnanosti plemene s vyšším zdravotním koeficientem a s vyšší celkovou vitalitou.
_________________
Adéla - KATANGO*CZ

[tif]

stručně o inbreedingu:
Inbreeding je křížení příbuzných jedinců ( příbuznost znamená, že tito dva jedinci mají společného předka v 4. až 6. generaci ).
výhody : upevnění, zachování nějakého požadovaného znaku
nevýhody: při dlouhodobém používání vede ke snížení snížení genetické rozdílnosti
inbrední deprese - pokles zdraví a plodnosti jedinců, např.:
- pokles plodnosti
- zvýšený výskyt vrozených vad
- nižší počet porodů
- vyšší úmrtnost plodů
- nižší tempo růstu
- menší tělesný vzrůst
- snížená funkce imunitního systému
_________________
tif, Barča, Šebí a Mikča

[sanny]

[tif]

Teď jsem si uvědomila, že mám v příspěvku chybu....
Správně má být ".... společného předka nejdál v 4. až 6. generaci...."
_________________
tif, Barča, Šebí a Mikča

[Karolina Leitnerova]

Dobrý den Sandro,
souhlasím, i když konkrétně pro Sphynx ne úplně, s tím, co napsaly Adéla a Tif.
Chtěla bych ještě přidat něo konkrétnějšího k příbuzenské u Sphynxů, ale je to na delší povídání, na což teď nemám čas.
Takže mějte strpení, k tématu se vrátím.
_________________
Karolina

[Blažková Hana]

dobré odpoledne všem,
pro všechny, kteří chtějí vědět něco víc o plemenitbě jako takové jsem okopírovala z mých webových stránek docela dobré povídání o chovu koček


Nejprve proto pár odborných pojmů

Úzká příbuzenská plemenitba (Inbreeding)

Jedná se o tu vůbec nejužší formu příbuzenské plemenitby, která je někdy též nazývána "pokrevní". Rozlišujeme zpětnou úzkou příbuzenskou plemenitbu, kdy se páří otec a dcera nebo matka a syn a nedochází tak ke zvyšování homozygotnosti plozených potomků

Druhá forma je vzájemné páření sourozenců či polosourozenců a zde už ke zvyšování homozygotnosti dochází. Stupeň příbuznosti je zde nejvyšší. Inbreeding je vlastně takový rychlý způsob, jak si vytvořit linii. Identifikuje Vám špatné geny a pomocí něj velmi snadno a rychle odhalíte případný problém, neboť dříve či později se projeví i ty skryté, neboli recesivní geny

Blízká příbuzenská plemenitba (Closebreeding)

Zde se příbuznost pářených jedinců pohybuje na úrovni teta a synovec, strýc a neteř, sestřenice a bratranec a podobně. Obecně jde o to samé jako v předchozí formě příbuzenské plemenitby, jen s tím rozdílem, že příbuznost zde není tak těsná


Vzdálená příbuzenská plemenitba (Linebreeding)

Tato forma příbuzenské plemenitby je rovněž známa pod slovním spojením "liniový chov". Stupeň příbuznosti je zde různý, ale jako maximální povolená příbuznost je páření na úrovni sestřenice a bratranec, bližší příbuznost je zde nepřípustná. Základem je jedno vyvolené zvíře nebo zvířata (například pár), velmi dobrého zdravotního stavu, s mnoha vynikajícími vlastnostmi a minimem negativ. Princip takto vytvořené linie je velmi komplikovaný a vyžaduje mnoho a mnoho času a ne vždy se musí podařit, ale v podstatě jde o to, aby se potom finální mláďata co nejvíce podobala jejich zakladateli / zakladatelům. Ve výsledku mají takto chvané kočky několikrát se opakující stejné zvíře / zvířata, alias onoho zakladatele / zakládající zvířata, což je hlavní znak liniového typu chovu.


Negativa příbuzenské plemenitby:


první problém spojený s příbuzenskou plemenitbou spočívá v jejím dlouhodobém užívání. Toto potom nazýváme inbreedingová deprese. Pod tímto slovním spojením se ukrývá mnoho nežádoucích projevů příbuzenské plemenitby, které se samozřejmě projeví mnohem rychleji u úzké příbuzenské plemenitby než například u blízké či vzdálené. Dále je důležité upozornit, že to není příbuzenská plemenitba jako taková, která by způsobovala nějaké poškození genotypu zvířete či nějaké defekty odchovanců. Ona pouze mnohonásobně zvyšuje riziko setkání dvou jedinců s "postiženou" recesivní alelou. Platí, čím bližší příbuznost, tím větší nebezpečí takového setkání. Kvůli vzdálenější příbuznosti v liniovém typu chovu je riziko nežádoucího setkání o něco menší, avšak právě v tom možná spočívá to největší riziko. Případný problém může zůstat dlouho skrytý a projevit se až mnohem později než u inbreedingu. Mnoho světových chovatelů tedy považuje výběr zvířat pro příbuzenskou plemenitbu za klíčový

NEPŘÍBUZENSKÁ PLEMENITBA


Nepříbuzenská plemenitba (Outcrossing)

Tento typ chovu je velice blízký všem začátečníkům a lidem kteří nemají žádné chovatelské ambice. Jedná se o vzdálené, tedy nepříbuzné křížení zvířat. Za nepříbuzná zvířata jsou obecně považována ty, která nemají do 5 generace včetně žádné společné předky. Ale toto je tak trochu věcí názoru. Nicméně její minimální rizika z ní stále dělají tu nejpoužívanější metodu křížení. Avšak i zde je třeba brát v úvahu různé genetické defekty, které mohou zvířata přenášet. Je třeba se před samotným spojením vybraného páru informovat o zdravotním stavu všech jejich předků. V chovu sphynxů se jen těžko půjdete zeptat majitelů kočky, která přijde ze zahrady. Z tohoto důvodu je ve FIFe meziplemenné křížení zakázáno. Bez určité selekce nám ani tento, relativně bezpečný typ chovu nepřinese žádné ovoce.
Osvěžení krve


tento způsob plemenitby je pouze nutným doprovodným prvkem dlouhodobého příbuzného křížení. Už z názvu je patrné, že se jedná o jednorázové přilití nové, nepříbuzné krve do linie vytvořené pomocí příbuzenské plemenitby

Negativa nepříbuzenské plemenitby

Snad jedinou stinnou stránkou nepříbuzenské plemenitby je fakt, že pokud uvážíme, že většina problémů je zakořeněná v genetice, špatné používání nepříbuzenské plemenitby nám problém také neodstraní. Pouze ho rozšíří dál a dál, do dalších a dalších generací, neboť i přesto, že se zvíře může zdát na první pohled zdravé, nemusí tomu tak zdaleka být a jeho skryté geny můžou ledacos špatného předat dál. Vzhledem k "nepříbuznosti" zvířat je potom projev oné "postižené" recesivní alely otázkou mnoha generací a v některých případech se nemusí projevit nikdy. Je to otázka náhodného setkání dvou jedinců se stejně "postiženou" alelou. A pokud jsou zvířata z těchto spojení používána dál do chovu, je to potom jako lavina, kterou lze jen těžko zastavit. Odhalení případného problému je zde velmi obtížné
Tyto plemenné styly je také možno navzájem kombinovat a mnoho chovatelů na světě je přesvědčeno, že právě toto je ta správná cesta pro kvalitní a zdravá zvířata. Ať už tomu tak je či nikoliv, nejdůležitější ze všeho je mít pevně daný cíl, kterého chci svým chovem dosáhnout. Vždy záleží na zkušenostech a zvážení chovatele jak velké riziko je pro dosažení svých cílů ochoten podstoupit..

Gen = jednotka genetické informace

Alela = konkrétní forma genu (každý gen může mít více forem – dominantní, recesivní,…)


Dědivost (heritabilita, h2) = jak velký je pravděpodobný procentuální podíl zděděných vlastností (na rozdíl od podílu vlivu vnějšího prostředí)

Recesivní homozygot = jedinec, v jehož genetické výbavě se sešly obě alely pro určitou vlastnost.Každý jedinec má tuto genetickou výbavu zdvojenou – má tzv. „diploidní“ sadu chromozomů – útvarů, ve kterých jsou geny umístěny. Pohlavní buňky mají tuto sadu pouze „haploidní“ (jedno duchou) a nový tvoreček – embryo pak sadu opět zdvojenou. Dostává 1 od otce a 1 od matky, dohromady tedy sady dvě.

Genetické základy vlastností potomka jsou tedy ovlivněny oběma rodiči stejně.

Další roli pak hraje dědičnost jednotlivých znaků a vliv vnějšího prostředí. Zděděné vlastnosti jsou navíc závislé na kvalitě – konkrétní formě genů (alel). Ty mohou být bud' dominantní (silné), recesivní (slabé, podřazující se dominantním) i různě se navzájem ovlivňující mezi-typy. Dominantní formy alel ve zjednodušeném schématu přebijí a přehluší vliv alel recesivních. Proto, aby se vlastnost přenášená recesivní alelou projevila, musejí být recesivní alely v genetické výbavě dvě od obou rodičů. Kromě jiných vlastností jsou recesivní alely v mnoha případech nositeli geneticky podmíněných onemocnění. Sejdou-li se tedy 2 alely dominantní, zvíře bude naprosto zdravé. Když se jedna dominantní alela spojí s jednou recesivní, onemocnění se neprojeví, ale zvíře bude jeho skrytým genetickým přenašečem. Onemocnění však propukne v případě, kdy se sejdou dvě recesivní alely tohoto genu

Cílem příbuzenské plemenitby a cílem spojování příbuzných jedinců byla vždy snaha upevnit v potomstvu žádané vlastnosti společného předka. Ať už šlo o kvalitu a barvu, stavbu těla, postavení uší, nasazení ocasu, nebo o mimořádnou povahu atd. Až do nedávné doby, a u řady plemen tomu tak je i nyní, probíhal chov v tzv. liniích – proto název liniová plemenitba. Tento postup doporučovalo mnoho světových odborníků jako spolehlivou a rychlou metodu pro získání potomků s požadovanými vlastnostmi. Výsledkem byl určitý charakteristický typ, typ chovatelské stanice (podle Angličanů - affix type. Každé plus s sebou však vždy, ať chceme či nechceme, přináší i nějaké mínus. Někdy se neprojeví a navenek je vše v pořádku. Jindy zůstává skryto po mnoho generací a objeví se až po dlouhé době, naráz a nečekaně, kdy si chovatelé už neuvědomí patřičné souvislosti. Nedojde jim, že to malé minus představuje genetický problém způsobený nevhodným chovatelským programem, tj. spojováním nevhodných rodičů. Příbuzenská plemenitba šanci, a tedy i riziko, že se existující „škodlivé geny“ spojí v potomkovi a onemocnění se projeví, zvyšuje. Čím jsou jedinci příbuzensky bližší, tím je riziko spojení dvou recesivních alel vyšší. Podobně se dědí však i vlastnosti požadované, tudíž v případě příbuzenské plemenitby bude i pravděpodobnost projevu žádaných vlastností vyšší. Je na chovateli, aby zvážil, zda získání a upevnění chtěných vlastností u potomků není na úkor jejich zdraví a projevů negativních stránek tohoto chovatelského postupu

Jaké tedy mohou být následky příbuzenské plemenitby?

Záleží na stupni příbuznosti daných jedinců a na tom, jak dlouho je tato příbuzenská plemenitba prováděna. Jestli spojíme příbuzné jedince jednou a jejich potomky budeme pářit se zvířaty absolutně nepříbuznými, bude riziko škodlivých vlivů mnohem menší, než když tyto jejich potomky budeme krýt opět příbuznými. Svou důležitou roli zde však hrají i další faktory jako zdraví matky koťat, prostředí, v jakém byla koťata odchována a v jakém vyrůstala a žijí, jak jsou vychovávána, krmena atd. tzn. faktory vnějšího prostředí

Genetika je totiž složitá a i u jedinců, kteří jsou recesivními homozygoty, a onemocnění by se tedy mělo zřetelně projevit, se někdy neprojeví nebo jen velice mírně, protože pro jeho vznik nebyly splněny všechny podmiňující faktory (např. špatné životní podmínky). Dobrým příkladem jsou vypiplávaná koťátka, která nemohou sama sát mléko, v přírodě by zahynula, ale chovatelé je uměle krmí a "zachrání“. Nechají tak naživu 100% nositele onemocnění, na kterých to ale teď už není vidět, a tak mohou v chovu snadno škodit. (Vždy to není tak jednoznačné a leckdy díky dalším problémům se toto zvíře do chovu stejně nedostane, neprojde např. chovností pro zjevné nedostatky v exteriéru či povaze, podlehne nějaké běžné chorobě, na kterou jsou tato zvířata citlivější atd.Negativními dopady příbuzenské plemenitby jsou: ztráta „pufrovací schopnosti“ – odolnosti vůči stresu a jiným zátěžím životního prostředí, úbytek vitality, ztráta genetické variability a dědičné choroby. Negativní dopad nejužší příbuzenské plemenitby se nazývá inbreedingová deprese. Jedná se o snížení vitality a plodnosti (leckdy jde o zdánlivou neplodnost, protože embrya jako absolutně neživotaschopná zanikají ještě během nitroděložního vývoje), poruchy chování, nervové choroby, problémy s kůží a srstí atd. Snížená vitalita se projevuje i menšími a křehčími jedinci, zvýšenou náchylnosti k chorobám, nižší inteligencí a kratší délkou života. Negativní ovlivnění rozmnožovacích schopností se může projevit nedostatkem pohlavního pudu a následně tedy menší chuti se pářit, pomalými nebo těžkými porody, nepravidelnými vrhy, větším počtem defektních potomků a vyšší úmrtností koťátek, krátkým obdobím laktace, nervozitou a špatnou péčí o ně. Změny chování se projevují například v plachosti nebo agresivitě i jiných povahových slabostech.

Chovatelé se leckdy snaží dopad řady těchto projevů omezit. Koťata dokrmují, příznaky nemocí a slabostí potlačují léky.Při velké dávce štěstí a maximální péči může být výsledkem zdánlivě a dočasně zdravý jedinec, slavící úspěchy na výstavách. Nikdy by však neměl být zařazen do chovu. Někdy bere za nás do rukou věc sama příroda a nenechá si poroučet

Kudy tedy vede ta správná cesta?
O tom ať si každý z Vás rozhodne sám.

[fofo177]

[fundog]

Ne jen Sphynxe. Podívejte se i na jiná plemena.

[Blažková Hana]

[Silvie OK]

Prosím všechny diskutující, aby se drželi tématu!

Komentáře, netýkající se příbuzenské plemenitby, jsem smazala. Nejedná se o cenzuru, ale o usměrnění a udržení diskuze k danému tématu. Pokud má kdokoliv výhrady k jednání někoho jiného, může vytvořit diskuzi na svém webu a tam ji vést dle svého uvážení.

Pokud bude třeba, kontaktujte mě prostřednictvím soukromých zpráv.

Děkuji za pochopení.

Silvie, moderátorka

[Karolina Leitnerova]

Jako vždy, jak se někde zmíní příbuzenská plemenitba, je to jako když píchne do vosího hnízda. Důvody jsou různé, především to, že o této metodě mnoho lidí ví jen málo, a protože je často zneužívána, je automaticky šmahem odsouzená. Nechci se opakovat, nechci nikoho osočovat, jak psala paní Blažková, každý má své důvody a nakonec jen čas ukáže, zda byla volba správná. (a mluvím o jednorázové příbuzenské, né o patlání znovu a znovu koček o nichž je celkem veřejně známo, že nějaký zdravotní problém měly nabo mají). Problém vidím jen v tom, pokud uděláme příbuzenskou na kočkách, o jejichž liniích toho až zase tak moc nevíme z důvodu, že právě chceme zjistit, zda nám tam nějaký ten čertík růžek nevystrčí (a to nemusí být hned- pokud se nejedná např. o ty zmiňované zálomky), pak by koťata měla zůstat buď doma, nebo jít na mazlíky, ale ne být prodávána do chovu. Příbuzenská nepatří do rukou začátečníků, kteří neznají nejen plemeno, ale ani chovatelské metody.

Co se týká např HCM, příbuzenská ho může odhalit, a nebo taky ne. Záleží na typu příbuzenské a zda je kočka případně pro HCM homozygot nebo ne. Nemá smysl tady teoreticky vytvářet scénář, jak by to asi moho fungovat pokud bychom tuto metodu zvolili jako způsob odhalení HCM. Heterozygot se zdravým partnerem dá 50% zadravých a 50% hheterozygotně postižených potomků. Která padesátka se narodí, to nikdo neví. Které kotě je to postižené a které ne. Takže co jde případně dál do chovu stejně neví. Bez DNA testu je to stejně jen málo průkazné a jsme tam, kde jsme byli. A že se u jedince může HCM ukázat až třeba v 6ti letech. Gen sice podle všeho dominantní je, ale je s neúplnou penetrancí. Tudíž se ani u postižené (rozuměj té co HCM nese) nemusí klinicky projevit a to PO CELÝ život. Roli tu ještě hrají i jiné faktory. POKUD a to není ještě vyzkoumané, se na klinickém projevení HCM podílí polygeny, tak je určitá možnost, že by se HCM příbuzenskou odhalilo.

Každopádně, pokud smím zde vyslovit svůj skromný názor, příbuzenská, coby metoda odhalování problému mi k srdci nepřirostla. Ta rizika co se narodí (nějaká defektní nebo nemocná koťátka), s nimi na paměti bych do toho nedokázala jít. Říká se, že po bitvě je každý generálem. Pokud to vyjde a žádný problém nevyleze, můžeme si ex post jen oddychnout. Já volím raději ten obrácený gard, a sice to, že když mám léta zdravá zvířata a znám linie několik generací zpět (a několik generací se narodilo přímo pod mou střechou nebo u někoho známého) můžu do toho s klidným svědomím jít a neklepat se hrůzou, jaký kostlivec to na mě ze skříně vystrkuje lebečku.

Ještě když už jsme u těch metod přikřižování, tak u Sphynx je outcrossing trochu něco jiného, než přikřižování nepříbuzných koček v rámci plemene. U Sphynxů je outcrossing povolený (určitá plemena) a žádaný, právě proto, že bylo a stále je, potřeba nové krve, která v rámci Sphynxů nebyla prostě kde brát. Samozřejmě i tato metoda se musí dělat uváženě. A ani tato metoda nepatří do rukou chovatele začátečníka.
Co se týká zdravotní a genetické historie kočky ze zahrady, to nám samozřejmě nikdo neřekne, ale ruku na srdce, ono to nemusí být jiné, než když si kupujete kočku od chovatele, který vám také žádnou historii nepoví. Buď nechce, nebo neví. A kočka ze zahrady se přikřižuje zejména pro imunitní odolnost.

Dobrou noc naháčci........
_________________
Karolina

[Blažková Hana]

Ještě když už jsme u těch metod přikřižování, tak u Sphynx je outcrossing trochu něco jiného, než přikřižování nepříbuzných koček v rámci plemene. U Sphynxů je outcrossing povolený (určitá plemena) a žádaný, právě proto, že bylo a stále je, potřeba nové krve, která v rámci Sphynxů nebyla prostě kde brát. Samozřejmě i tato metoda se musí dělat uváženě. A ani tato metoda nepatří do rukou chovatele začátečníka.
Co se týká zdravotní a genetické historie kočky ze zahrady, to nám samozřejmě nikdo neřekne, ale ruku na srdce, ono to nemusí být jiné, než když si kupujete kočku od chovatele, který vám také žádnou historii nepoví. Buď nechce, nebo neví. A kočka ze zahrady se přikřižuje zejména pro imunitní odolnost.

Dobrou noc naháčci........ [/quote]

dobré odpoledne Karolíno,
outcrossing jako takový je termín v genetice pro každé křížení, které nemá žádné předky v krevní linii společné u jednoho plemene alespoň do 5 generace. Jiné však již je, jedná li se o meziplemenné křížení které je ve FIFe u sphynxů zakázané, ale v CFA je za dodržení určitých pravidel hry u sphynxů povolené.( mluvíme-li o plemeni Sphynx)
A já osobně si myslím, že když někdo opravdu za velké peníze koupí sphynxe do outcrossingu - měl by ho opravdu koupit od chovatele jehož práci má možnost déle sledovat a hlavně onoho dotyčného chovatele velmi dobře znát.
Nějak jsem nepochopila Váš názor, že koťata z příbuzenské plemenitby v žádném případě neprodávat do chovu a doma na nich chovat? Já si myslím, že při dodržení pravidel hry je možné prodat kotě z příbuzenské plemenitby i majitelům kteří mají zájem o chov. A co se týká odhalování vad v té které krevní linii, tak věřte nebo ne, já jiný způsob odhalování vad, než je příbuzenská plemenitba neznám.
hezké odpoledne
Hanka Blažková

[fofo177]

[Karolina Leitnerova]

[Karolina Leitnerova]

[Blažková Hana]

[Karolina Leitnerova]

[fofo177]

[Blažková Hana]

[Karolina Leitnerova]