[niklinka]

Dobrý den, za týden si jedu pro kočičku Ragdolla, moc se na ni těšíme a sotva jsem požádala o radu ohledně toho jestli nebude kočičce vadit že bude už pátý den 9 hodin sama doma, spustila se diskuse na téma no tak to jí bude smutno pořiďte si druhou kočku!!! Nemůžu mít druhou tak jsem se chtěla zeptat jestli máte taky někdo jen jednu a třeba i Ragdolla a jestli je šťastný i sím? Prosím nepište mi o výhodách dvou koček už jsem toho četla moc moc.... Děkuji

[April]

Bude možná trochu smutnit, budete mít výčitky, že jí necháváte doma samotnou, a kočina samotná Vám to nejspíše neulehčí a bude po Vás házet smutné pohledy .... ale každopádně kočina určitě zvládne být doma sama po dobu 9 hodin, je to vlastně běžná pracovní doba.

Pokud je to kotisko, tak jednoznačně dejte z dosahu věci, které by mohly kočinu zranit, spadnout na ní, nebo které by ona mohla poškodit (květiny, kabely, v kuchyni nože, květináče, vázy, porcelán, atp.). U ragdollů se dá předpokládát určitá klidná povaha, takže by to neměl být větší problém.

Samozřejmě druhá kočka vyřeší jak výčitky svědomí, tak nudu, ale k tomu dojdete časem nejspíše sama. Teď to možné není, tudíž je zbytečné se ptát, jak, co, proč, jestli. Situace je určitým způsobem nastavená a kočka není miminko, aby párhodinový pobyt doma nezvládla sama
_________________
Týden samomluvy v rámci vlákna zkrotí ledasjaké bouřliváky.

[lucbic]

Jedna kočička to doma určitě zvládne. Jednu kočku jsem doma dlouho měla (byť teď mám dvě). Když sledujete jejich biorytmus, tak stejně většinu času přes den prospí, nezávisle na tom, zda jsem doma, či ne. Když se nudí, tak kouká z okna, nebo pokud máte možnost, tak akvárko je pro ně jak televize. Docela důležité je ale odcházet z domova jako by se nic nedělo. Takže hlavně ŽÁDNÉ srdceryvné loučení - hlazení, objímání, volání na ni když už jste za dveřmi a tak podobně. Prostě jen koukněte, zda je na volném prostoru (rádi lezou do spíží, skříní a podobně) a aniž byste si jí všimla odejděte. Tak jí nebudete stresovat, stejně tak s mírou po příchodu. Nevrhat se na ni, jak kdyby to byl dlouho ztracený příbuzný. Prostě jí navykněte na to, že vaše odcházení je naprostá samozřejmost a bude to dobré.

[Cipísek]

Ono je třeba rozlišit plemeno, které si pořizujete a ne odpovídat paušálně na to, zda obecně sama kočka nebude strádat. Řada koček je individualistek a preferuje je, že je doma sama. Jenže ragdoll je trochu jiná kočka, miluje společnost, je to něco mezi psem a kočkou. Takže určitě by byla radši s kámošem doma. Ale jak se psalo výše, snad na to časem přijdete a pořídíte kamaráda... Psychický stav u kočky je důležitý, protože jinak nepohoda může zůsobovat i zdravotní problémy.

[Lipka]

Nemůžu mít druhou tak jsem se chtěla zeptat jestli máte taky někdo jen jednu a třeba i Ragdolla a jestli je šťastný i sím? Prosím nepište mi o výhodách dvou koček už jsem toho četla moc moc.... Děkuji

Mám Ragdolla.Starého 2 roky. BYL sám a zvládal to.Zvládne to i vaše Ragdollí mrně.
Jestli byl šťastný i sám? Moji odpověď na tuto otázku jste vyloučila..o tom jste toho četla moc a moc..

[Luci + 4]

Bylo by fajn mít věštecké schopnosti ...

Těžko můžeme vědět, jakou povahu vaše kočička bude mít. Může být samotářka, které bude klid i bez dvounožců vyhovovat. Ovšem také může být družná, přátelská povaha, která bude samotou strádat . To zejména, pokud si ji berete přímo od chovatelů, z vrhu, tedy od klubka sourozenců a mámy.

Takže, jak píše April, může na vás kočička vyčítavě mňoukat a koukat, může všemožně dávat najevo, že sama být nechce. Také si může najít v bytě zábavu , kterou si ukrátí dlouhou chvíli a z které vás při návratu domů budou omejvat.

To všechno ovšem poznáte a můžete řešit, až situace nastane. Předvídat dopředu a vydat nějaký závěr opravdu nelze.

Z vlastní zkušenosti vím, že našemu kocourovi bylo samotnému v bytě velmi smutno a po cca měsíci jsme honem upalovali pro dalšího parťáka.
Vy zatím druhou kočku striktně odmítáte....no, řekla bych, že ona vám to vaše ragdolí slečna časem vysvětlí, jestli druhou kočku ano nebo ne.
_________________
Někdo má kočky na střeše, někdo v kleci, někdo na kšeft, někdo ve voliéře, někdo na exhibici... Naštěstí je pořád dost těch, kteří mají kočky v srdci.

[Alamka]

[niklinka]

Děkuji hned mám lepší pocit už jsem si začínala připadat jako nějaký trýznitel koček...

[Emily]

Ja mam devon rexa a len jedneho. A netrpezlivo cakam kedy budem mat dalsieho, zial ani jedna zo stanic z ktorych by som devona chcela teraz maciatka nema a z inych stanic nechcem, musim cakat. A este musim popracovat aj na priatelovi lebo ten je z myslienky druhej macky trochu viac rozhodeny, ale to chce len cas. Ani prvu macku moc nechcel, suhlasil len kvoli mne a teraz? Kocura stale natahuje, skrabka a prikryva aby mu nebola zima

Najprv som si myslela ze moj devon bude moct byt sam. Kamaratka ma europskeho kocura a ten samotu zvladal dobre. Ale moj devon teda nie. Ked som prisla z prace hned sa vyvalil na brusko a chcel skrabkat a potom sa odo mna nehol ani na sekundu. Ked som si cistila zuby tak mi sedel na pleci a pozeral Robil so mnou doslova vsetko
Mala som strasne vycitky ze je doma sam, ked som musela ostat dlho v praci, durila som domov priatela, aby len kocur nebol tak dlho sam. Ani cvicit ani do divadla som nemohla chodit s pokojnym svedomim, lebo predsa nemozem ho nechat 9 hodin sameho a potom sa este poflakovat!

Zatial to riesim tak, ze mam doma aj kamaratkinho kocura, ta teraz riesi zmeny v zivote tak jej aj dobre padne ze sa o neho docasne postaram. Ked je u nas jej kocur, moj devon je spokojny. Stale je to vtierka ale
uz si cistim zuby sama s kamaratkinim kocurom sa nahanaju ako dve strely, stale nieco vymyslaju, "vrazdia sa", radost pozerat. A dokonca aj kamaratkin kocur vita spolocnost!

Asi sama casom zistite aka bude Vasa macka, je to o plemeni ale aj o povahe.
Kazdopadne ked je maciek viac tak sa vyhraju sami, predtym som prisla z prace a musela som sa povinne s kocurom hrat aj ked sa mi nechcelo, proste sa potreboval vyblbnut. Teraz sa vyblazni s druhym kocurom a ku mne sa pride tulkat

[niklinka]

Dobrý den, tak jsem Vám tady chtěla napsat jak jsem nakonec po roce dopadli. Brigit je neskutečně přítulná kočička, je s námi na každém kroku i v posteli i u opravy kohoutku, zůstává doma sama asi tak 6 hodin ale ne každý den, po půl roce jsme ji pořídili kamarádku a to jste měli vidět ten boj... pokud jsem Brigit nedržela byly by v sobě pořád, pořád vrčela a prskala a když jsem je nedržela Brigit okamžitě na koťátko zaútočila a byl to takový řev a jeden chumel, že z toho šel strach, kdybych okamžitě nezařvala nebo netleskala nevím jestli by se pustily, jedna plakala a duhá vrčela vřeštěla, nevěděla jsem ani jestli se odpojí ve zdraví... Zažila jsem spoustu rvaček když si kočky vysvětlovaly různá nedorozumění, ale tohole byla taková zlost a boj na smrt, že už to nechci nikdy zažít. Navíc když Brigit by vživotě nikoho z lidí ani nekousla ani neškrábla. Takže nakonec je druhá kočička u mé mamky. Radila jsem se o tom s chovatelem a říkal, že někdy se může kočička na majitele tak upnout (zvlášť když ji rozmazlíte), že už doma nesnese dalšího tvora, jsme jenom její.

[Frýda]

[Matylda 2]

Přečetla jsem si Váš příběh s kočičkou Brigit... jako byste psala o mojí Matyldě... před cca 2 roky jsem chtěla svojí tříleté chlupaté lásce pořídit kámoše... přivezla jsem si koťátko... po 10 dnech jsem musela kotě vrátit do depozita. Jednak jsem nebyla informována, že je velmi nemocný, ale Matylda se rozhodla zemřít... nejdříve ho buzerovala na záchůdku a všude jinde, opruz pro ni jak hrom. Sedmý den se přestěhovala na skříň, otočila hlavu a konec... nekomunikovala, nejedla, nepila, nevylučovala... Jelikož byly volné dny, tak jsem ji měla možnost sledovat. Ta změna po návratu bez kotěte, to bylo neuvěřitelné... Oddechla si, byla evidentně zhubnutá a pak se nemohla dožrát, ještě více se začala mazlit než předtím a to už byla mazlivka... je to prostě solitér....
Někdy na podzim minulého roku si sousedka pořídila briťáka... občas ho beru k nám na návštěvu, po těch měsících je pokrok v tom, že se na začátku 3 minuty očichají a pak začne syčení, chrčení a vrčení, že by se ani pes nemusel stydět... stojí ve dveřích, nepustí ho, fackuje... předevčírem asi tím teplem se trochu role obrátila. Matylda byla vypruzená, ale zašla si na balkon, mladý ale pořád "dorážel"... tak ji to prudilo, ale zvládla to... už totiž ví, že mlaďoch zase půjde pryč... Tak takové story.

[Frýda]

[niklinka]

Chtěla jsem jen upřesnit že jsem to vydželi více než týden, ale vůbec nebylo možné je nechat v jedné místnosti abych Brigit nedržela... navíc se to stupňovalo takže hned jak se otevřely dveře pustila se do ní a chudák koťátko bylo uplně nešťstné... zato Brigit bojovnice xena. Kdyby šlo jen o vrčení a prskání sem tam facka tak to se jim ještě zasměju....

[Frýda]

Chtěla jsem se zeptat, jestli u vaší maminky má kotě kočičího parťáka. Možná, že časem by si vaše maminka chtěla taky pořídit druhou kočku, je pravděpodobné že by si v dospělosti zvykla, ale pokud má možnost, koťata si na sebe zvyknou rychle Aby to nedopadlo jako u vás a druhá kočička by se nestěhovala třeba k babičce
Teď si uvědomuju, že jsem měla přemluvit na dvě kočky už při cestě, kdy jsem si pro kocoura jeli. To je taky "vládce domu", možná, že by druhou kočku přijal ale rodiče to nemíní zkoušet

[niklinka]

Ono to bylo dost komplikované mamka bydlí na baráčku a měla už dva venkovní kocoury a dva psy, když se dotyčné kotě objevilo. Sára přišla sama malinká a zmrzlá měla asi měsíc někdo ji musel vyhodit navíc to není obyčejná kočka je to zřejmě kříženec "značkových ras" s veterinářkou tipujeme něco se sibiřskou je zrzavo bílá a má ocas jako liška.. No a tak jsem řekla že ji vezmem k Brigit ale nakonec jí má teda mamka s tím že kočka je doma ale chodí ven když je venku mamka... Oba kocouři se s ní nebaví a jen z dáli se pozorují a na pejsky je zvyklá... A ani doma se nenudí lítá po celém domě navíc mamka má u sebe často děti, a ti dají Sáře zabrat a taky už bude mamka v důchodu takže jsem si jistá že další kočička už nebude.....

[Frýda]

[Frýda]

Tak táta řekl, že kolem Agromotoru (rozlehlá budova, jsou tam různé haly, tělocvičny a já nevím co ještě ) se toulá kotě. Vrátil se jednou domů z práce a zeptal se, jestli nechceme perské kotě. Zajásala jsem ohlušující "ANÓÓ" a čekala, že to bude zanedbaná peršanka bez průkazu původy. A ono zatoulaný kotís, prý se tam toulá už měsíc a krmí je vrátní Perská kočka to bude jen ztěží. Teď přesvědčit mámu. Pokud by to klaplo (naděje je malá, ale když to napůl dovolil táta... ), bojím se, jak zareaguje Bobš. Tak držte palečky, ať se kotě někam nezatoulá, nebo ať ho nedejbože nezajede auto A když si uvědomím, že takových kočičích ubožáčků běhá po světě tolik...

[Raika]

Mám též svou story, už jsem to tu v některém vláknu psala. Naše první kočka je zvláštní, komplikovaná povaha, solitér jak vyšitý - v inzerátech z útulků se o takových píše, že "by ráda byla jedinou kočkou v domácnosti". Přesto jsme k ní přidali další kotě, tříměsíční, s rýmou...prostě ji nebylo kam dát, kam vrátit. Nebudu popisovat ty děsy, co jsme si prožili první tři měsíce soužití, kdy jsem měla u veterinářky pernamentku, řeknu jen, že Mína odmítla stravu a vodu jako Matylda v příspěvku výše, celkem dvakrát. Kamarádkami se nestaly a asi se toho už nedočkám. Důležité je, že se tolerují, nebijí se, zkrátka dokáží žít vedle sebe. Ovšem na začátku tohoto soužití jsem tomu v žádném případě nevěřila! Než se starší Mína vrátila ke svému dřívějšímu chování a zvykům, trvalo to dobrých devět měsíců.
_________________
Raika + Mína + Kira + Denny

[Frýda]

Tak teď se, pravda, děsím Byla jsem se na zatoulanou kočku podívat a je to úžasná, kávově zbarvená dlouhosrstá krasavice hlubokýma modrýma očima Vlastně nikdo neví, jestli je to kocour nebo kočka, ale naprosto si mě získala a vypadá to, že rodičové druhou kočku nakonec povolí Jen se bojím, jak roční (+dva tři měsíce) kastrovaný kocour, rozmazlený jedináček, přijme zatoulanou kočku. Věk se moc odhadnotu nedá, vypadá jako mladší ale taky to může být vychrtlá a hezky ztrhaná kočka. Až mi přidají kocouře do Zlaté knihy, hodím jí nějaké fotky do alba, protože ty oči...ach ty oči... Myslím, že už mi nic jiného než přitáhnout ji domů nezbude, vyzkoušet se to musí a odpověď dopředu nezískám, ale stejně se bojím...

[Frýda]

Tak už i my máme druhou kočku Seznamování jde podle mě moc dobře, kocour si asi pomyslel cosi o ženské drzosti, když mu ta vetřelkyně vlezla na "jeho" (!) postel, prospala se, pila z JEHO misky, jedla z JEHO misky a očuchávala JEHO záchod Už se k sobě docela přiblížili, Bobeš zkoumá, ale když se Bobina odváží, tak zasyčí, co si to jako dovoluje Držte nám palce, ať jde všechno tak dobře, jako první den
P.S: chudák babička. Té jsme se před dvěma dny zmínili, že si chceme vzít zatoulanou kočku, dnes k nám přišla a povídajíc o tom, že prostě NEMŮŽEME živit dvě kočky (jako kdyby je živila ona ), že se nesnesou...Mezitím se Bobeš v pokoji seznamoval se svou novou spolubydlící a my se jen tak smáli pod vousky

[Milena]

Ááá..tak to šlo celkem rychle z počátečního přání do realizace. Tak ať z ní máte radost. Bobeš si určo zvykne a nakonec bude moc rád, že má parťáka.
_________________
Kryšpín & Elisha & Yorik

[Raika]

Určitě jsem vás nechtěla vyděsit, není naštěstí většina koček tak nepřístupných. Jsem ráda, že jste to s druhou kočičkou zkusili a že se vše zřejmě vyvíjí k dobrému konci. Moc držím palce! Budete mít krásný pocit, že jste poskytli domov opuštěnému zvířátku.
Určitě dejte vědět, jak se soužití vyvíjí!
_________________
Raika + Mína + Kira + Denny

[Frýda]

Kamarádí se čím dál tím víc. Už se trošku očuchávají, občas rvou (hlavně v noci), Bobeš se nebojí jíst vedle Bobiny, procházení kolem už se obejde bez syčení. Ale zase máme jiný problém - odblešujeme jak kočky, tak celou domácnost