[satam]

Už 18 let máme nejdříve kocoura, pak kocoury. Loni v březnu ten starší, 17tiletý umřel a zůstal nám nekastrovaný devítiletý mourek. Přestože ten starší byl kastrát, nemělo jejich soužití výrazné problémy.
Za měsíc jsme si přinesli dalšího kocourka, nalezence, sněhově bílého, nekastrovaného a bohužel hluchého. Stáří jsme my i veterinář odhadli na cca 1 rok. Soužití obou kocourů bylo od začátku problematické, několikrát se porvali do krve, po asi 2 měsících došlo k rozdělení teritorií v bytě, která si víceméně vzájemně respektovali. Přesto jsme je museli v noci oddělovat, neboť hrozil další střet. Navíc starší kocourek začal poměrně výrazně značkovat.
Jelikož se situace již víceméně dále nevyvíjela, přistoupili jsme po skoro roce ke kastraci obou kocourků. Co skončilo okamžitě bylo značkování staršího kocourka, vzájemná nevraživost však zůstala, jen jejich rvačky nejsou do krve, obvykle na sebe zasyčí, zavrčí, nějakou si plesknou a utečou každý jinam.
Ale po kastraci mourek sebral odvahu a producíruje se po celém bytě, i když je vidět, že z bílého má respekt. Ten bílý se ale mourka docela bojí a je relativně často ve stresu. Na území mourka se vůbec neodváží vstoupit.
Zajímalo by mě, zda má někdo se soužitím podobné dvojice nějaké zkušenosti a zda bílá barva a hluchota "přivandrovalce" mohou mít na jejich vztah vliv a zda je šance na jejich bezproblémové soužití. Případně by mě zajímaly rozumné návrhy, jak jim v jejich sbližování pomoci.

[satam]

Situace se normalizuje, sice se ti dva nemilují, ale jejich soužití už není krvavé a omezuje se na občasné syčení a vrčení. Předpokládám, že za pár měsíců se stav znormalizuje, tak potom zase napíšu.

[Filip]

Dobrý den, téma jsem předtím přehlídnul. Hluchý kočičák to má těžké - neví, odkud se k němu kdo blíží. Jako člověk si na to můžete dávat pozor a blížit se k němu vždy zpředu, aby vás viděl, ale druhý kočičák nevím, jestli na tohle příjde. V podobých případech, kdy je soužití dvou kočičáků těžší, může pomoci snížit možnosti konfliktu - mít vše kočičí dvakrát: misky, záchůdky, skovávačky apod. Určitě dejte vědět, jak se to vyvíjí...
_________________
Filip (Lilly a Charlie)

[satam]

Dík za názor. Kocouři mají vše potřebné - misky, záchody atd - 2x, zajímavé je, že ten starší dost často chodí na záchod a na žrádlo k tomu hluchému.A pokud jde o žrádlo, jsou schopni žrát ne vedle sebe, ale kousek od sebe (třeba 1m) a v tu chvíli je "konkurence" nezajímá.
Jinak ten hluchý naprosto v klidu a pohodě spí přes den i v noci, můžete mu u hlavičky tleskat, možná i střílet a nevzbudí se, spinká v klidu dál. A mourek občas k němu, když spí, přijde až "na doraz", očuchá ho a zase se vzdálí. Ještě se nestalo, aby ho ve spánku napadl.
Dále jsem vysledoval, že veškeré vrčení, syčení a napadání probíhá pouze při přímém očním kontaktu obou kocourů. Když jeden nebo druhý otočí hlavu, obvykle se dál nic neděje.
Časem přidám další poznatky a informace o vývoji jejich vztahu.

[satam]

Nějaký čas jsem se odmlčel, ale už jsem zpátky.
Situace se pomaloučku vyvíjí žádoucím směrem. Mourek se chová víceméně normálně a suverénně, chodí po celém bytě a bílého "vetřelce" si moc nevšímá. Bílý "vetřelec" se také pomalu osměluje a troufá si občas i na území Mourka. Ke konfliktům dochází pouze v okamžiku, kdy se kocouři potkají na krátkou vzdálenost, obvykle "za dveřmi", ale i tak se nám daří jejich střety minimalizovat.
Sledováním vývoje jejich vztahu si troufám odhadnout, že cca za půl roku, možná do roka, se jejich vzájemné chování znormalizuje a budeme mít všichni konečně klid.

[satam]

Tak jsem tady po dlouhé době zase.
Situace se neustále vyvíjí, kocouři jsou pořád "ve při", ale situace je stabilizovaná, nemusíme je oddělovat, ke rvačkám nedochází, respektují se, ale občas (cca 2-5x denně) na sebe vyrukují, syčí, vrčí, ale maximálně se vzájemně proženou po bytě a ke kontaktu nedochází. Jsou i schopní hlavně s plným "pupíčkem" relaxovat na gauči cca 1m od sebe bez nejmenších problémů.
Takže jelikož situace nevyžaduje vnější zásahy, necháváme je převážně v klidu a pohodě a jen sledujeme, jak se stav pomaloučku vyvíjí k lepšímu. Inu, třeba se za pár let dočkáme toho, že se budou i mít rádi

[Filip]

Dobré zprávy! Soužití a seznamování více koček je často složité, takže jsem rád, že ukazujete, jak se to celé může nakonec vyvinout dobrým směrem. Držím palce, ať je to ještě lepší.
_________________
Filip (Lilly a Charlie)

[satam]

Tentokrát není pauza tak dlouhá a sdělení jsou docela úspěšná.
Naši kocouři se sice pořád nemilují, ale dokáží už používat celý byt, aniž by docházelo ke rvačkám. Vrčení/syčení je sice na denním pořádku, ale bez následků a když odpoledne spí, nedělá jim problém spát cca metr od sebe a neví o sobě navzájem. Starší mourek už je úplně v pohodě, bohužel ten mladý bílý hluchý má pořád své vrtochy a na toho staršího útočí. Bohudík nijak dramaticky a vždy se to obejde bez následků.
Za ty cca 3 roky jejich soužití mohu uvést pár poznatků:
Oddělené hajzlíky nerespektují a používají oba dle momentálního rozhodnutí. A to je mají na opačných koncích bytu!
Oddělené "žrádlo" jakbysmet. Nerespektují a žerou tam, kde se jim zrovna chce.
Co se nočního spaní týká, někdy spí každý jinde a třeba hned druhý den spí kousek od sebe (50cm), aniž by je to jakkoli iritovalo.
Prostě jsou to naši miláčci a každý má svou hlavu. Ale teď už nás to prakticky neobtěžuje a oni jsou schopni se spolu nějak srovnat.

[satam]

Nyní se ozývám po delší době a bohužel se smutnou zprávou. Náš starší kocourek Mourek bohužel 14. června 2019 umřel po selhání ledvin a následném selhání srdíčka. Až do jeho smrti se vztah mezi oběma kocourky moc nezměnil, byli schopni se víceméně respektovat, ale rádi se neměli a pokud to šlo, jeden druhého tvrdě pošťuchovali.
Nyní ten mladý, bílý, hluchý zatím stále hledá svého soupeře a jen těžko chápe, že je najednou pánem na celém teritoriu. Snažíme se mu to vynahradit zvýšenou péčí a musím říci, že ji vděčně akceptuje, především od mé manželky. Ke mně zaujal trochu rezervovaný ale v podstatě lehce neutrální postoj.
Ale brzy dojde ke změně, po odstavení (kotěte) dostane náš "Kraken" (jméno bílého hluchého kocourka) partnerku, malou kočičku. Doufáme jen, že soužití kočičky a kastrovaného kocourka bude na trochu vyšší úrovni. Takže se časem zase ozvu.

[satam]

Dovolte mi, abych vám představil Johanku, naši novou kočičku, partnerku a kamarádku našeho Krakena. Bydlíme u ní 16 dní a situace je vážná, nikoli však zoufalá. Johanna je 3 měsíce stará, je to pytel blech a Kraken je z ní na větvi, ovšem celkem v dobrém slova smyslu. Kraken vzhledem ke své hluchotě je trochu rezervovaný, občas tu malou "čúzu" propleskne, ovšem bez vytažení drápků a jejich soužití je docela bezproblémové. O dalším vývoji budu informovat.

[satam]

Tak jsme se rozhodli Krakenovi a Johance zpestřit trochu život a na konci listopadu jsme jim přivezli malou společnici, asi 5měsíční ďáblici Sazinku, černou jako uhel s pár osamocenými bílými chloupky na náprsence a na zádech. Obě čičiny se velmi dobře sžily a do svých her občas zatahují i Krakena. Ten, ač je hluchý, se nám krásně začíná před očima vyvíjet k lepšímu. Mršky podstoupily začátkem března kastraci, u obou bez problémů, a od té doby je u nás zase živěji.
Kolektivní fotka při odpočinku je v galerii, zachytit je všechny tři dohromady při jiné činnosti je prakticky nemožné.