[Faust]

Potřebovala bych poradit s kocourkem - briťák. Je mu 9 měsíců, je 14 dní po kastraci. Žije pouze doma, ven nechodí. Už dříve lítal po bytě jako blázen, to jsou mety a skáče na jednu vybranou (barevně namalovanou:( ) stěnu. Po kastraci, vím, že to je krátká doba, ale lítá jěště víc a skáče ještě výš. Nevím co s ním!? Po vytahání za kůži jsem ho několikrat zavřela do chodby a musel tam zustat a taky už dostal, ale nic nepomáhá, dělá si ze mě legraci? Nevím jak ho to odnaučit. Taky začal kousat, ale mám pocit, že to je jeho hra jak zaujmout a udělat naschvál.
Děkuji za rady.

[April]

Kocourek si prostě a jednoduše hraje, je mladý, nevyřáděný, neunavený, plný sil ... jestli máte pocit, že chce zaujmout a dělá naschvály, v tom případě se dost často vyplatí pořídit si druhou kočku ... dvě už si vyhrají a utahají se vzájemně ))


April
_________________
Týden samomluvy v rámci vlákna zkrotí ledasjaké bouřliváky.

[Adéla]

[Adéla]

April mě předběhla, ale je vidno, že názor má stejný
Prostě jedna kočka je smutná kočka. Většina koček potřebuje parťáka pro hry a bitky.

[Faust]

[April]

A to je ten problém, nemáte na něj čas, podle jeho ne představ, ale především potřeb!
A nemyslete si, že dvě kočky jsou větší zápřah, než jedna ... vůbec to tak není ... povětšinou Vás dokonce obě docela zdárně ignorují a vyhrajou si samy ... příjdou se pomazlit, ale dost se zklidní, což Vám potvrdí určitě i další diskutující, kteří se zapojí, příp. najdete spoustu zkušeností v dalších tématech.
Určitě si některá další témata najděte a zvažte druhou kočku ... normální kočka nezapáchá ... a pokud ano, tak je to jen přechodně v dospívání při značkování .... a náklady taky nejsou o moc větší ...

A především, člověk kočce nikdy nemůže nahradit parťáka, který s ním prosprintuje byt během 5ti vteřin od koupelny do kuchyně, zdatně přeskočí všechny překážky a ve finále se nacpe pod gauč, kde se začnou prát ...

April
_________________
Týden samomluvy v rámci vlákna zkrotí ledasjaké bouřliváky.

[Adéla]

Je to zvláštní, ale určitě neplatí přímá úměra mezi počtem koček a nároky na péči, krmení apod...
Paradoxně je se dvěma kočkama mnohem míň starostí než s jednou, protože se vzájemně vyřádí a k vám se přijdou jen pomazlit, ne pohrát. Samotná kočka je chudák a většinou se nudí.

[nellly]

Potrvzuji v plném rozsahu slova Adélky a April! Mluvím z vlastní zkušenosti. Navíc člověk přestane mít špatný pocit, že kočenu nechává doma samotnou, že se tam chudinka nudí atd. Dřív jsem uháněla rychle rovnou z práce domů, teď vím, že když jsou dvě, vystačí si a nic jim nechybí. V klidu je nechám doma i přes víkend, i když to dělám málokdy, prostě vím, že až se vrátím, nebudou na mě naštvané.
A co se nákladů a nároků na životní prostor týče, opravdu už to není takový rozdíl.

[Karin]

Připojuji se a potvrzuji, že April se rozhodně nezbláznila, ale jen zde uvedla poznání a zkušenost nás všech, kteří jsme začínali s jednou a rychle skončili u dvou (nebo i více) koček! Kočka je velice společenský tvor, navzdory dřívějším pověrám o jejím samotářství, které pramenily z nevědomosti, a parťáka ke spokojenému životu opravdu potřebuje. Může jím být člověk (je-li s ní celý den doma a věnuje se jí), nebo přátelský pes, ale nejschůdnějším a nejjednodušším řešením obvykle bývá druhá kočička.

[Kicki]

Souhlasím se vším, co uvedly holčiny přede mnou. Začínali jsme s jedním kocourkem, za pár týdnů pořizovali kámošku, protože mu bylo smutno a my nestíhali, a po roce a třičtvrtě přibyl malý nalezeneček. V životě by mě nenapadlo, že budeme mít doma tři kočičáky, ale nevyměnila bych je za nic na světě! A to k tomu máme ještě pejska A mohu jen potvrdit, že dvě kočky neznamenají dvojnásobnou péči a ani tři trojnásobnou, v mnohém si totiž teď vystačí sami.
A nějak se mi nezdá ten zápach, který zmiňujete, protože zdravé a opečovávané kočiny nesmrdí, vyjma značkujících kocourků, ale to byl možná váš případ ...
_________________
Kicki + Kenny, Maggie a Barnabáš

[Monika]

100% doporučuji dvě kočky! (kdyby bylo po mém tak klidně i víc )

[Adéla]

[Monika]

Náš byt je sice o "něco" menší - asi jen 56 m čtv., ale mé srdeční kapacitě se to nevyrovná, tam by se koček vešel milion! Jen manžel je trošku "brzda", ten říká "dvě a dost". /I když - upřímně - když jsme měli jen jednu, tak říkal taky "druhá jen přes moji mrtvolu", a je živý až až/. Takže abychom to pro tazatelku shrnuli, blázen možná sice jsem, ale koček není nikdy dost... Chlupy se vždy dají nějak zpacifikovat, fint je na to dost a kočičí bašta pro dvě kočky o tolik dražší není. A vidět dvě spokojené miciny,to je k nezaplacení.

[Zuzana (kocur Eddie)]

Ahoj Faust,

moj kocur ma teraz 2,5 roku, ale ver mi, este tak rok dozadu som mala rovnaky pocit ako ty. je velmi aktivny a zivy, je schopny hrat sa a nahanat sa pol dna. keby mi to priestory dovolovali (byvam v podnajme a dovolia mi iba jednu macku) urcite by som mu uz zaobstarala kamosku, pretoze kastracia mu povahu skoro vobec nezmenila. jednoducho macka potrebuje kamosku, netaci mu nahanat sa za pierkom alebo inymi hrackami. takze pokial ti to financie dovoluju (2x tolko ockovani, podstielky, atd.) tak daj na radu ostatnych

[Faust]

[Kicki]

Jejda, tak u mě podporu nenajdeš Překvapuje mě, že Ti život s psíkem přijde jednodušší. Já mám kromě tří kočin i pejska, který byl u nás doma jako první už od svých 6-ti týdnů (teď je mu 12 let), takže můžu taky srovnávat. Byla jsem překvapená, jak málo potřebují kočiny oproti pejskům, jak jsou už od malinka samostatné. Takže mám opačnou zkušenost než Ty, přijde mi to jednodušší s kočičkami
_________________
Kicki + Kenny, Maggie a Barnabáš

[Adéla]

[Pomněnka]

Zdravím a chtěla bych zareagovat, protože to není tak dávno, co jsem si taky ani ve snu nedovedla představit mít víc koček než jednu. Jedna mi přišlo prostě normální a dvě už bylo přes míru Ale protože kočky miluju a dá se říct, že jsem se nechala tak trochu "přemluvit" internetovými fory , že dvě jsou lepší než dvě, že zkrátka samota kočce nesvědčí, pořídila jsem si hned do začátku mého nového soužití s kočkami - kočky dvě. Je to fajn, každá je jiná povahově a výborně se doplňují a vůbec mě je se dvěma taky líp. Už bych neměnila. Přiznám se, že jsem "kočičí" člověk a tak nemohu srovnávat se psi, neb jsem ho nikdy nevlastnila, ani mě to zatím nezlákalo. Ale dle okolí a své babičky soudím, že se psi je té práce a času potřeba více.

[Karin]

Odmala jsem byla mezy psy různých velikostí - od jezevčíka po dobrmany a teprve před třemi lety jsem začala uvažovat o kočičce. První jsem měla jako jedináčka rok a půl a dnes lituji, že jsem jí kamaráda nepořídila dřív. Teď jsou spolu šťastní, vydovádí se a já jsem klidnější, když se někde zdržím a oni jsou spolu doma sami. Péče o kočky (ať je jich kolik chce) je podle mého názoru a zkušeností nesrovnatelně jednodušší než péče o jediného psa.

[April]

[Jasněnka]

Taky máme kočku a psa. Kočičce je rok a půl, konečně se zklidnila, je přítulná, milá, nekouše, nezlobí a víceméně poslouchá, dá-li se to o kočce vůbec říct. Taky jsme si s ní užili, hlavně kvůli dcerce, která byla moc malá, aby dokázala kočku zpacifikovat...a ta klidně přiběhla a kousla jí, na mě ve 3 ráno skočila a podrápala mi nohu tak, že jsem tam měla půl roku jizvy. Ani by mě nenapadlo pořídit si ještě jednu kočku, vlastně jsem nechápala, jak jsem mohla být tak blbá a kočku si vůbec pořídit. teď je to můj rozcapenej miláček.
Právě sháním naší kočičce kamaráda, aby nebyla smutná, když je doma jen se psem(je s ním nuda) - když totiž vydím u našich, jak si spolu jejich 2 kočky krásně hrajou a pak spolu usnou v klubíčku, tak jim skoro závidim.

[Xezik]

Děkuji každopádně za názory a rady, ale přiznám se že jsem ještě k tomu nedospěla jestli ještě jednu kočku, bojím se toho. Původně jsem spíš psí a kočky jsou milý, hezký atd. Určitě kdo má psa mi dá za pravdu....sice se s ním musí ven, ale mám pocit, že soužití s ním je jednodušší. Tak teď tu mezi Vámi vypadám jako barbar. Má tu někdo mezi Vámi pouze jednu kočku? Abych neměla pocit, že to moje úžasný zvíře trpí???[/quote]

Ahoj, nebyla jsem na tomto fóru, ani nepamatuji. Po počátečních problémech, které jsem ale vyřešila s pomocí rad od April a dalších chovatelů, jsem našeho kocourka Toma společně s mámou vypiplala až do dnešních 10 měsíců věku. Nechtěla jsem o něm nic moc psát, abych (jak je v mém životě zvykem) něco neřekla a ono se to vzápětí obrátilo opačným směrem. Tak tedy: Tom není kastrovaný (nějak se nám do toho nechce, máme strach, aby mu po zásahu veta později něco nebylo - vím, že mnohým z vás zde to bude k podivu, smíchu... ale když fakt v našem bytí to tak funguje, tak se mi nedivte, že mám takové obavy.) Ráno funguje jako budík a nedaří-li se mu dostat nás z postele "po dobrém", tak si na nás obrušuje taktně drápky. Dřív se více zabavil sám, teď dělá totéž, co Tvůj. Válí se kolem nás, převaluje, překrucuje, kňourá - začínáme mu říkat KŇÁK - na hračky nám kašle, jediné, co ho vyburcovává ke chvíli hraní je lískový oříšek, který si v zubech většinou přenáší až k našim nohám a stále stejným kočičím zvukem provokuje k hraní. Obě máme pocit, že si hrajeme spíše my dvě než on. Lítá jako blázen především v okamžiku před vykonáním větší potřeby. Z křesla na stůl, ze stolu skok člověku na břicho, odrazem na chodbu a to v jednom zátahu. Vyskakuje na stěny chodby, tapety jsou už v háji, vše je strhané, odráží se od nich apod. Stále chce na balkon, z něho nám skáče (jsme v přízemí) ven, nechce zpět, nedá se na nic nalákat a vrací se skokem na balkon tehdy, když prásknou venkovní domovní dveře, nebo jdou kolem lidi. Je nutné ho hraním utahat, pak se sklidní a jde si někam zalehnout (na chvíli). Osobně bych ráda, kdyby měl kamaráda, máma už s tím (dřívější strašný odpůrce koček v bytě, neb podle ní jsou to chudinky) je též svolná, protože je nám ho strašně líto, že je sám. Když jdeme do práce a školy, sedí za dveřmi a naříká. Rve nám to srdce. Takže - pomalu si jdu číst všechny poznatkypro dvě kočky a nejspíš budeme s mamčou hledat pro Toma kočičího kamaráda či kamarádku. Budeme muset vyřešit občasné cestování z Prahy na Moravu autobusem, ale snad to půjde. Takže pocit, že Tvé úžasné zvíře trpí nemáš sama. Mamča má sice obavy, zda to finančně zvládneme, já studuji a mamča za chvíli končí práci a jinou zatím hledá, protože i Tom nás stál nemalé prostředky, ale spíš máme obavy, aby nakonec Tom nebyl naštvaný a nezačal dělat nepřístojnosti ze žárlivosti a uraženosti. Ale víceméně jsme rozhodnuté mu kamaráda pořídit. (Mimochodem, něco, co sama nechápu: mamču vůbec nekouše, rád si s ní hraje, nechá se nosit na rameni, kam k ní pravidelně skáče, ale nezůstane u ní spát. U mě bude na kolenou spát, v náručí usne, ale jinak po mně skáče, zakousává se mi do rukou, nohou a je agresivnější. Jiným způsobem si se mnou nehraje. Šrámů mám víc než dost.)

[shelmichka]