[janča]

Podobné obtěžování by mi nevadilo, můj první kocour Míca to dělal taky, ale mně obtežuje to mňoukání. To není o tom, že by něco dělal se mnou, on přijde třeba do té koupelny, ne že by ho zajímalo, jak si čistím zuby nebo voda, nebo tkanička, ale proto, aby mohl na mně mňoukat za to, že ho nehladím. Občas mám hlavně pocit, že to není takovéto to mňoukání typu smutek, to zoufalecké, ale že řve naschvál, neumím to popsat, prostě takové co já na to, takové hysterické, "hajzlíkovské". Prostě ne vyloženě smutný tón, ale jakoby si vyječívá pozornost, ne ze smutku, ale že chce. Máš pravdu, že je to težké popsat a tedy i posoudit.[/quote]

hysterické hajzlíkovské obtěžující mňoukání naschvál doporučuji prostě ignorovat,ale důsledně, nijak mu to neublíží a on časem zjistí, že si nic nevymňouká a bude. A třeba ho naopak pohladit, když nemňančí-jestli takovou chvíli teda najdete. J.

[kockodan]

[janča]

tykání je v poho

[MaxKatka]

Ahojte, nemůžu posoudit z vlastní zkušenosti, protože Damoš si vlastně vybral mě a né já jeho, takže jeho odchod od rodiny byl pro něj lehčí... Chodila jsem za ním pravidelně na návštěvu od jeho narození... Nicméně, když jsem si ho donesla domů, tak jsem ho měla neustále na rukách, aby se nebál a aby neplakal... Neustále jsem ho mazlila... Měla jsem v té době špatné období... - přišla jsem o práci a měla jsem z toho takové trochu deprese, ale protože jsem si zrovna domů donesla Damiána, tak se ty chmury zahnaly... musela jsem se o něj postarat... Protože jsem byla neustále sním a nosila si ho sebou (měl 6 týdnů, takže vážil pár deka...), tak ani neměl potřebu plakat nad strátou mámy, dvou sester a tety a lidských rodičů. Nicméně jsem si z něj vychovala závislou kočku na sobě... což se projevilo nejvíce, když šel na kastraci a stropil hysterickou scénu, že bezemě tam prostě nezůstane... Dnes je mu rok a půl a je to největší mazel pána, který ho vůbec nechtěl... Zásadně na něm leží u počítače a chce mazit... za mnou jde naprosto minimálě...

Takže vydrže a mazlete a mazlet..., ale neustupujete za každou cenu... ono si časem zvykne...
_________________
Katka, Damča (2) a Pišta (2)

[Verunka]

Můj přítel nechtěl ani jednu kočku a to upozorňuji, že byl opravdu zásadně proti. No a teď už máme dvě a jsme spokojení všichni 4. Díky všem na fóru za přesvědčení, že jedna je fajn, ale dvě jsou naprosto super.

[Pavla1]

V tomto případě sice nemám zkušenosti s kočkou (u koček zatím sžívání se probíhalo docela dobře), ale naprostý závislák na společnosti lidí byla naše kokřice. Nám se osvědčilo ji postupně nechávat nějakou dobu samotnou a vydržet její nářek - bylo to sice dost těžké, ale šlo to. Už nevím jak dlouho to trvalo, ale asi 3 - 4 týdny. Prostě ho nechte nějakou dobu samotného v místnosti a jděte tam až když přestane plakat.
_________________
Pavla
http://www.kocicinadeje.estranky.cz

[kockodan]

[Lucienka]

[kockodan]

[Lucienka]

Damíšek taky mňouká, když jdu domů, napřed jsem myslela, že to dělá celý den, ale pak mi sousedka řekla, že ne, takže je jasné, že on pozná, že na těch schodech funím právě já a už mně vítá mňoukáním Klávesnice je oblíbené místo na spaní Věřte, že se mu jen stýská a že se to zlepší. A ta metoda s tím hlazením, když nemňouká - ta je výborná, jen tak dále.
_________________
Lucie a princezna Mia

Z nebe na nás dohlíží kocouř Damián (3)

[Jana Babická]

Teď bojujeme o klávesnici, přítel je programátor, tak doufám, že si ho vycvičí, že pracovna je mimomazlící místnost

asi si budete myslet, že jsem ošklivá, ale - přítel kotě nevycvičí kočka je prostě kočka - dělá si co chce a výcvikové metody na ně moc nepůsobí. U nás je to tak, že jsme se prostě smířili s tím, že kočky chodí po klávesnici, když to nejmíň potřebujeme, mňoukají kdy chtějí - nejlépe celou noc /i teď jsem jela na výstavu do Rakouska a vezla kamarádce kotě - takže kotě vřískalo celou cestu / 5 hodin / tak, že jsem neslyšela navigaci - ale tak to prostě je a pokud kočka sama nechce - nic moc zásadního s tím nejde dělat. To se mi právě líbí na kočkách - nemusím je vychovávat, protože je to stejně vesměs marné. jak se zpívá v písničce kočka není pes Samozřejmě určíté věci / šrábání nábytku a pod. / se dají usměrnit, ale pouze tím, že chválíme a chválíme to co kotě dělá dobře a vysvětlujeme - kočky jsou hodně inteligentní a pochopí spoustu věcí. Držím Vám palce, ať metody, které jste zvolila zaberou, ale bude to běh na velmi dlouhou trasu - spíš takový marathon Já kočkám vše vysvětluji jako dětem - neodstrukuju je, ale možná se mýlím a tato metoda zabere - každá kočka je jiná.

[kockodan]

[quote="Jana Babická"]Teď bojujeme o klávesnici, přítel je programátor, tak doufám, že si ho vycvičí, že pracovna je mimomazlící místnost

asi si budete myslet, že jsem ošklivá, ale - přítel kotě nevycvičí

to vycvičení, jako to slovo, bylo v nadsázce, ale i tak prostě bude muset kotě pochopit, že na jeho PC nesmí, to se prostě nedá nic dělat

Jinak čičmundu neodstrkuji, pouze když spustí řev, nejsem už jeho otrok a klidně si na ten záchod nebo pro šťávu dojdu, pak ho hladím, když je hodné. Když škrabe nábytek, tak ho nesu ke šrabadlu, a jen jsem zvuky dodávám, že se mi nelíbí, když leze na stůl a sundavám ho. O odstrkování jsem snad vyloženě nepsala. Já si to ještě zkouknu ZAtím všem dobrou noc.

[Verunka]

s tím lezením na stůl když jíme mám také problémy. Dominik to pochopil rychle, ale ze své zkušenosti můžu říct, že u toho musel být zvýšen hlas. Někdy jsem ho opravdu třeba 5x sundala a řekla rázně "NE" a lezl tam pořád. Pak už mi docházela trpělivost tak jsem zařvala "sakra padej už" a to asi pochopil protože dnes stačí říct sakra když zlobí a klidí se. Malej ten byl od chovatelky naučený, že může vše, takže i na stůl. No a já tohle opravdu nesnáším - když jíme, malé kotě mi neustále leze po klíně a snaží se vlézt do talíře, nebo chodí okolo stolu a ze všech možných stran skáče nahoru, takže se stejně nedá najíst. Pořád jen sundaváme kotě a okřikujeme ho, ale asi to bude trvat dlouho ho to odvyknout. Kočky prostě mají svojí hlavu

[janča]

[kockodan]

Tak musím Daníka s Áďou pochválit, na stůl si vylezou, ale když se jí, tak ani náhodou, nevím, jak se to povedlo, možná tím,že nikdy nedostávali lidské jídlo J.[/quote]

No to je asi ono, právě chovatelé mají, zřejmě v důsledku malého bytu a mnoho zvířat, kočičí misky i na lince. Sem tam mělo kotě, co dostal od stolu, od vaření, jak jsem pochopila, takže předpokládám, že tady bude kámen úrazu. doufám, že tohle zvládnu, Mícu jsem linku neodnaučila nikdy, ale, jak už jsem psala, měla jsem ho jako dítě, takže si nepamatuji naše začátky a zřejmě jsem mu tehdy dovolila vše Pak to chudák tvrdě odnášel od ostatních z rodiny. Na druhou stranu byl úžasný, slyšel na jméno, po zavolání u nás na zahradě přišel z toulek po zahradách, když mi bylo smutno, vycítil to a sám přišel na mazlení. Jenže umřel na kočičí aids, musela bych přeléčit všechny kočky z města, aby se mu to nevracelo, takže léčba se vždy opakovala, až už to bylo na nic

Jinak dneska ráno, když jsem odcházela, byl řev slyšet přes dvoje dveře (přs předsín) až pod 1 - 2 patra pod námi. Už se bojím sousedů.... Jinak opravdu nabývám dojmu, že bečí, že chce společnost, ráno, když vstanu, je to pořád, i když se snažím mít alespoň chvilku na mazlení. Jinak přes den (resp. po práci) to taky dělá, ale ráno asi víc. doufám, že si zvykne, dvě kočičky by byly sice sranda a asi by to pomohlo ze veho nejvíc, ale 2 nee... už jen sehnat byt (nájem) je s 1 jednoduší, doufám tedy

[Verunka]

Ono je asi složité když má chovatel hodně koček to vše uhlídat. Navíc koťata jsou hloupá a zvědavá, takže vlezou všude. Mě jen teď mrzí, že to Fugo učí Dominika, který takové věci nikdy nedělal.

[Jana Babická]

No to je asi ono, právě chovatelé mají, zřejmě v důsledku malého bytu a mnoho zvířat, kočičí misky i na lince. Sem tam mělo kotě, co dostal od stolu, od vaření, jak jsem pochopila, takže předpokládám, že tady bude kámen úrazu. doufám, že tohle zvládnu,
Jinak dneska ráno, když jsem odcházela, byl řev slyšet přes dvoje dveře (přs předsín) až pod 1 - 2 patra pod námi. Už se bojím sousedů.... Jinak opravdu nabývám dojmu, že bečí, že chce společnost

Tak, jako mají různé manýry kočky, tak i chovatelé mají různé nárok a zvyky - co vadí jednomu nevadí druhému u prvního kocoura jsem také měla předsevzetí - na linku ne Dnes je byt spíš koček než náš - je jim plně přizpůsoben, je mnoho bytových opratření právě kvůli kočkám Předsevzetí na linku ne, na stůl ne, jsem dávno já i celá moje rodina vzdali. Když něco chceme dělat v klidu, či se najíst v klidu tak kočky prostě odneseme z té místnosti. Já mám koček sedm ale neustále máme nějaké návštěvy / krytí kocourem / takže se musím vyrovnat s různými manýry, návyky, hlučností, mazlením i kousáním, požadavky na stelivo - prostě musím vyjít s každou kočkou, která k nám přijde - ale jde to, zásadnější, neřešitelný problém zatím nenastal a to jsou u nás kočky ze zahraničí i několik měsíců - dokud nezabřeznou nemá cenu aby letadlem létaly sem a tam. Prostě každá kočka je jiná, ale při troše trpělivosti a hlavně tolerantnosti členů rodiny to jde vpohodě a všichni mohou žít spokojeně. já bych ale s druhou kočkou váhala - dvě koťata jsou tornádo sice se spolu zabaví, ale mohou nadělat dost nepořádku při svých hrách. To bych byla opatrná, aby se problém naopak nezdvojnásobil.

[Verunka]

Problém s lítáním koťat a nepořádkem se zdvojnásobí určitě, ale zase si myslím, že by se mohlo eliminovat to neustálé mňoukání kotěte a vyžadování pozornosti o což majitelce jde nejvíce.

Já jsem spokojená, protože kočiny jsou spolu, ale musím fakt uznat, že ten nepořádek je šílený a noční honičky také

[kockodan]

[quote="Verunka"]ale zase si myslím, že by se mohlo eliminovat to neustálé mňoukání kotěte a vyžadování pozornosti o což majitelce jde nejvíce.quote]

Ja bych chtěla jen upřesnit, že mi jde o "eliminovat vyžadování pozornosti, [b]když musím dělat něco jiného, než si hrát s kotětem, aby zas nevznikl dojem, že se mu nechci věnovat (hraji si s ním před odchodem do práce pár minut podle času (tak 5 - 15) a po příchodu z práce vpodstatě pořád, než jdu spát). Mne prostě vadí, že když od něj potřebuji vstát kamkoliv (WC, kuchaně, koupelna, PC, jít mu připravit jídlo, sobě, pověsit prádlo, prostě kdykliv stanu od kotěte) jde za mnou a mňouká. Už je jedno, jestli mňouká tak, že jde za mnou a se mnou zpět na gauč, nebo sedí na gauči a mňouká nebo jde se mnou, já se vrátím na gauč, on zůstane v jiné místnosti, nebo jde do jiné místnosti rovnou než já. přestane mňoukat, jen když se ho alespoň dotknu. Přestane na chvíli, co trvá ten dotyk (v lepším případě tak půlminutku navíc ) a pak jede zas....

[Jana Babická]

/Mne prostě vadí, že když od něj potřebuji vstát kamkoliv [/b](WC, kuchaně, koupelna, PC, jít mu připravit jídlo, sobě, pověsit prádlo, prostě kdykliv stanu od kotěte) jde za mnou a mňouká. Už je jedno, jestli mňouká tak, že jde za mnou a se mnou zpět na gauč, nebo sedí na gauči a mňouká nebo jde se mnou,

Já nevím, jestli je to tím, že chovám siamky ale to, co popisujete, je u siamek naprosto normální chování. Mít siamky všude v patách, sedět na WC s kocourem v klíně / hezky nám to spolu jde / . Když peru siamky perou se mnou, jsou v koši na prádlo, v pračce, v troubě když se snažím dát tam pečínku , jsou ve skříni když si vybírám oblečení a když jsou někde zavřené dveře, tak mají záchvat dokud neotevřu když čtu sedí na novinách či knize, sedí na klávesnici, abych nemohla nic dělat - ev taky píšou, to jsou prostě kočky a siamky jsou tím proslulé. Nevím, co máte za plemeno, ale kočka je tvor společenský - bude s Vámi chtít dělat všechno - je to normální. Snad až se dostane do věku, kdy zjistí, že ležet na gauči je pohodlnější než dělat domácí práce, pak možná budete mít klid. Já bych doporučovala se s tím smířit - tak to prostě u přítulného, společenského domácího zvířete je a kotě je dítě - to se taky motá pořád za maminčinou sukní. Buďte ráda, že ho nelovíte pod skříní - že komunikuje, že je přítulné - co by za to někdo dal.

[kockodan]

[Jana Babická]

asi ji fakt hleda, dela to u nove hracky, u jidla, asi jim to chce ukazat a vola je... ale to jen odhaduji... zamyslim se nad ruznymi moznostni... abzch odstranila pricinu a tim i mnoukani a tim i hrozbu, ze mi ho pritel nebo sousedi poslou pryc...[/quote]

Teď jste jeho jediná smečka Vy - jeho lidé. Já myslím, že se i mňoukání upraví. Já mám sousedy tolerantní - snesou i siamku v říji, toužícího kocoura, který je hlučnější než kočka v říji - asi mám štěstí.
Takže vydržte a snažte se vysvětlit příteli, že je to prostě miminko a chce to trochu tolerance - tu konečně bude potřebovat až přijde miminko skutečné - které se vrací či odkládá hůř . Já vždycky říkám, kdo snese siamku, může mít dětí deset - už ho noc nevyvede z míry

[Lucienka]

A co zkusit nějakou aromaterapii nebo něco podobného? Já teda o tého metodě nic nevím, ale četla jsem,že se to používá i u kočiček. Možná vám některý z návštěvníků tohoto fóra poradí.
_________________
Lucie a princezna Mia

Z nebe na nás dohlíží kocouř Damián (3)

[April]

[kockodan]

[April]

[Karin]

Určitě napište, jak to dopadne s pravidelnou návštěvou pejska. Moje kamarádka měla problém prohozený - měla pejska maltézáka, který byl velice závislý na společnosti a kdykoli byl doma zanechaný o samotě, strašně vyváděl. Pak se ujala opuštěného kotěte a ti dva se "sčuchli" tak, že jeden bez druhého nedají ránu, vydovádí se spolu, spávají spolu a kamarádka si může dovolit odjet pryč a ví, že ji vždycky přivítají dva ospalí a spokojení mazlíci. Vůbec to nečekala, naopak si myslela, že pes bude žárlit, a teď je moc spokojená s tím, jak se to vyvinulo.

[kockodan]

[April]

[kockodan]