Špatný titulek. Moc špatný. Ale mazat ho nebudu. Mělo spíš být napsáno BYLI JEDNOU DVA. Pouze musím dodat, že si naopak pochvaluji. Trvalo to sice nějaký čas, sledoval jsem jak děda zápasí s babičkou, která mu stále opakovala, že mě rozmazluje. Ale děda? Ten se nedal. Aspoň v jedné věci měl navrch. Jinak dá vždycky za pravdu babičce. Prý aby měl klid.
Tak se stalo, že jsem dědu naučil, které kapsičky má pro mě kupovat. Které mně jedou tak, že bych je zbodnul i s obalem. Ale to děda nikdy nedopustí. Stále se dívá do misky, a když to vypadá, že bude vidět brzy prázdné dno, už běží pro další. Já vím, kočičky a kočičáčci. Mám to po dědovi. Že někdy přeháním. Že si vymýšlím. Říkal mně děda nedávno, že je to takzvaná básnická licence. Nadsazovat a dělat obyčejné věci dramatičtějšími. Aby prý plynul děj a vyprávění bylo zajímavější. Tak plynu ve svém vyprávění dál a povím vám, moje kočenky a kocouřečci, co mně děda nedávno říkal.
Potkával v naší ulici nějaký čas starého pána s asi stejně starým pejskem. Oba už chodili pomalu pomaličku. Pán se šoural, pejsek o krok před ním. Na víc už nestačili. Šli po procházce, nikam nespěchali. Taky nic moc. A jak tak jednou šel děda s nákupem domů, zase potkal ty dva staroušky kousek od baráku. Dědula něco říkal, drmolil nějaká slova, děda poslouchal a slyšel pro mě něco hrozného. Ten dědula tomu pejskovi říkal: „Dám tě do útulku. To je samá šunčička, párečky, ale abys žral Pedigree Pal, to ne. Já už na to nemám. Tak půjdeš do útulku.“
Hrozná slova! Nevím, jak bych reagoval, kdyby mně je někdo řekl. Babička ani děda by to určitě nebyli. Ale stát se může všechno. A tak se občas ptám dědy, když přijde s nákupem domů, jestli ty dva potkal. Prý ani jednoho. Děda říká, že mu ti dva chybějí. Rád je potkával, rád se díval, jak se k sobě mají.
Po tom, co mně děda povídal, je mně za nimi taky smutno. Kdoví, kde oba dva skončili. Tak si kočičky a kocouřečci važte svých dvounožců a buďte rádi, jak se k vám chovají. Mají vás určitě stejně rádi, jako ten dědula, který dopřával svému pejskovi párečky a šunčičku. Kdoví, co on sám míval k večeři. Ale jak znám dvounožce, tak byl rád, že může svému pejskovi udělat pomyšlení a že má někoho, s kým si může povídat a kdo ho má rád. Jemu stačila culifinda s rohlíkem.
Ahojky Floppynko, ahojky Mikuláši, i když se pořádně neznáme. Ale vím, že jsi na Flopítka hodný a chováš se k ní jako pravý gentleman. My kouřečci to už máme v povaze, chovat se k dámám velkoryse. Ahojky všechny kočičenky a kocouřečci. Ozvěte se někdy. Micínek
Sdílejte! | O sdílení
Tyto stránky používají soubory cookies, abychom vám usnadnili a zpříjemnili jejich procházení. Rozumím
Jak cookies používáme?