Zaregistrovat se   Přitlapkovat se
Přitlapkujte se tady:

Jméno:   Heslo:    

Pokud ještě nemáte svůj modrokocouří účet, zaregistrujte se! Registrací souhlasíte s podmínkami používání.
Zapomněli jste heslo?
Vyhledávání

Nahrává se...
Datum2. března 2008  |  KočičákFloppy  |  Zobrazení celkem/dnes1 025 480 736x / 1x

Nejsme žádní psi! Nejsme žádní psi!

Nejsme žádní psi! Nejsme žádní psi!

Dneska moje dvounožkyně zase asi tak posté (hihi) otevřela poštu na počítači, sle copak se to děje? Já mám dopis? A opravdu pro mě? Páni, už jsem pelášila a hned, aby mi to panička přečetla (nechce mi uvolnit místo u PC).
Psal mi MICÍNEK!
To bylo radosti! Musím se o ni s Vámi hned podělit:

Ahojky moje Flopynečko.
Musím Ti napsat, co se mě tůdle nestalo. Babičce a dědovi bylo (ale už není, víme?) tuze líto, že nevím, jak je venku. Že to všechno, ten stuch do plíců, to šešveholení ptákovstva pozoruju jenom z balkonu nebo z parapetu okna. Že – jak oni říkají – nemám ten kontakt s matičkou přírodou. A tak děda cosi koupil a když to přinesl domů, začal jsem to očichávat. Jako všechno, co se donese. Zjistím to hned v tašce, ani to nemusí vybalovat. Docela hezky se to žužlalo, i barvu to mělo na můj vkus hezkou, ale na moje zuby to bylo moc tuhé. A žádná chuť! Fujtajbl! Tak jsem na to vyhlásil embargo. Nezájem. Jenže ti dva začali o tom, jaká to bude krása, jak se podívám ven a vím já, co ještě. Stáří se má ctít, uznávám, ale těm jejich blábolům jsem nerozuměl. Šel jsem si zase lehnout na topení. Ani jsem neprotestoval, když mě děda jeden ten kousek z těch dvou, co donesl, začal dávat na krk. Ať si poslouží, když jsou z toho tak vyšašení. Rád zapózuji, jen když bude zase dobrá kapsička. A hned jsem slyšel: „Jéminkote Micínku, tobě to ale sluší. Jsi jako princátko. Kdyby tě tak viděla Floppynka, jaký jsi frajer.“ Teprve když mě děda vzal do náruče a ukázal mě v zrcadle, viděl jsem, o co jde. Kvůli tomu takový humbuk? Kvůli tomu mě vzal z topení? Nějaká páska kolem krku, to se hodí spíš pro kočičí holky. Ale pro kocoura? Budu jen pro smích. Ještě, že nechodím ven. Co by mysleli všichni, kdybych se tak objevil před barákem?
Najednou se mě zježily chlupy po celém těle. Slyším, že mně chtějí připnout nějaké vodítko a půjdeme ven. V tomhle? Aby se mně všichni smáli? Copak jsem pes? Viděla jsi Flopuško někdy kocouřečka na vodítku? Ta potupa. Ta ostuda! To bych nepřežil.
Ale děda si nedal říct. Babička ho v tom podporovala, a tak jsem ze zvědavosti vyšel na chodbu. Jako vždycky. Ani ne k výtahu, jen tak na pár kroků. Očichat, kdo kde zanechal nějaké pachy, poznat, kdo to mohl být, jestli soused nebo někdo z vyšších pater. Poslední dobou se totiž u nás rozmohlo chození pěšky, i když máme výtah. Ne že by lidi začali šetřit. I babička teď chodí po schodech. Říká, že potřebuje pohyb. Kecá!!! Přitom se dědovi nedávno přiznala, že se bojí aby s ní výtah nespadl, jako nedávno ve vedlejším městě.
Tak jsem se chystal zase domů. Ale cítím, že mě něco táhne opačně. Já domů, něco k výtahu. A pořád. Tak toto jsem ještě nepoznal. Pohyb a protipohyb. Tah a protitah. Tak koukám, od obojku na krku nějaký pásek, jeho konec drží v ruce děda. „Dědo, co blbneš? Víš že mě to začíná škrtit? Co je to vůbec zač? Podívej na mě. Oči mně lezou z důlků, mám je jako dvě olivy plněné papričkou. A taky se mně blbě dýchá. Dědo! Povol a netahej za ten konec!!!“ V posledním vzepětí, téměř v poslední chvíli mého odporu slyším napřed babičku, pak dědu. Domlouvali se na tom, že to vzdají. Že i nadále zůstanu sedačkový kocour s výběhem na topení. Děda si ze mě dělá neustále srandu. Když přijde dopoledne z nákupu a vidí, že si hřeju kožíšek, tak mě začne říkat, že jsem „pečenáč“. Místo abych šel s ním na procházku, tak se peču na topení. No a co? Pořád lepší než abych se dostal v ulici do řečí. Už to slyším předem: „Lidi, viděli jste toho Jelínkovic kocoura? Oni ho vodí na vodítku jako psa! Já jsem vždycky říkal/a, že jsou prdlí. Tady to vidíte.“ Tak to tedy ne! Ani za mák, ani o píďu. Nevím, kde ty dva frasy skončily. Už si to na krk nikdy, ale fakt nikdy, nevezmu.
Tak vidíš, Flopítko moje milovaný. Nemám ten kočičí život zas tak moc lehký. Chtěli mě vodit po ulici jako vodili medvěda v Prodané nevěstě. Nejsem ani žádná Esmeralda, abych se předváděl. Ale já to těm dvěma nezazlívám. Mysleli to dobře. Chtěli, abych poznal mátinku pšírodu a dejchal čistej stuch do plíců. Ahojky, lásko moje. Micínek.

Tak to vidíte. A to mi Mikuláš povídal, že ho několikrát taky měli venku na vodítku. Ale bylo to prý nanic, ani pod širší keř nesměl, ani do sklepa pod schody, a na strom ani nemluvím. Jak říká Micínek - vodítko je jen pro všechny ty nesamostatné psy!



Obsah se nahrává...


Sdílejte!  |  O sdílení
Sdílet přes e-mail Sdílet na Facebooku Odeslat pomocí Facebook Messengeru Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+







5 komentářů

Pro přidání komentáře se prosím přitlapkujte.

sindlerova.jitka
Kocouřáksindlerova.jitka  Datum13. března 2008 16:21

Ano!Leda by si to připli sami, to bych je pak brala!

sindlerova.jitka
Kocouřáksindlerova.jitka  Datum11. března 2008 20:38

Teda Floppy a Micínku, je to hrozný, ale protože tak dobře znají pana Kaplana, co má třídu rád, mohli byste je vzít na milost, ne?

 Micínek
Kocouřák Micínek  Datum11. března 2008 16:07

Milé kocouřstvo. Děkuji vám uctivě a láskyplně za podporu. Dal jsem to přečíst babičce a dědovi, slíbili, že už nikdy, NIKDY nic podobného na mě zkoušet nebudou. Dali jsme si na to pac a pusu.

 Mína
Kocouřák Mína  Datum11. března 2008 12:41

Taky mi tu blbost koupili a taky mě zkoušeli "okšírovat". Nacvakala jsem paničce svými špičáky cedník na zápěstí, aby si pamatovala, že kočka je krásná sama o sobě a nemusí se dozdobovat. Mína Princezna

 Micinka
Kocouřák Micinka  Datum11. března 2008 9:19

No jo máš pravdu, mě to také koupili, začali mi to zkoušet, jenže já to naštěstí nedopnu. Micinka.

Výše uvedené názory a komentáře nevyjadřují stanovisko Modrého kocouře.cz. Modrý kocouř.cz si vyhrazuje právo příspěvky odporující dobrým mravům, v rozporu se zákony nebo obsahující reklamu smazat.

Reklama
Reklama

Reklama

Modrý kocouř.cz (c) 2024

Všechna práva vyhrazena.
O stránkách
Ochrana osobních údajů
Politika využití cookies
Modrokocouří blog
Novinky
Nápověda
Reklama
Kontakt

Archivováno Národní knihovnou ČR
Facebook Twitter Google Plus Instagram YouTube

Tyto stránky používají soubory cookies, abychom vám usnadnili a zpříjemnili jejich procházení. Rozumím
Jak cookies používáme?

Top