Dopis! A zase pro mě!

Tak si představte, že mi po dlouhé době zase napsal kocoureček Micínek. A protože napsal i Vám všem, můžete si jeho dopisek přečíst se mnou:

Ahojky Floppynko
ahojky kočičko moje milovaná!
Dlouho, moc dlouho jsem Ti nepsal, ale určitě Ti Tvoje dvounožkyně pověděla proč.
Pro ty, kteří možná budou tento dopis číst, to řeknu takhle: Byl jsem na služební cestě.
Jednou, když se tu děda nepohodl s jedním pánem, jsem se vydal do světa kočičáků a dvounožců, kteří o nás pečují.
Jéminkote. Těch překvapení! Těch poznatků! Vůbec nevím, jestli Ti je všechny stačím popsat. Jsem kocourek v plném rozpuku, nemůžu si stěžovat jako děda, že prý za ním chodí nějaký Němec, co mu pořád schovává věci. Sleduji, a to velice bedlivě, kdo k nám chodí, ale takový zde ještě nebyl. Děda asi kecá, aby tím zakryl svoji zapomětlivost. To víš. Stáří. Kdoví, jací my budeme v jeho věku. Už teď se podle babičky chovám jako staroušek, který má rád pohodlí. Hupsnu babičce do klína a nechám se hladit, drbat, česat. Spokojeně vrním, až usnu. Vůbec nevím o tom, že babička si potřebuje něco zařídit, odskočit si, uvařit kafíčko. Tak tvrdě jí spím v klíně, kde je mně tak dobře. To stejné se děje u dědy. Střídám ty dva staroušky, aby nebyli smutní, že některého z nich zanedbávám.
Poslala jsi mně fotečky, ke kterým Tvoje dvounožkyně připsala, že nádherně zpíváš. Asi nemám hudební sluch, tak pouze vrním. A to jen tehdy, když je mi dobře, když babička nebo děda mě hladí a drbou pod krčkem. To se napnu, protáhnu na dvojnásobnou délku a dávám najevo, jak se mně to líbí.
Už jsem Ti psal, že mám člověčí sestřenici Lucku. Tak ta si od rodičů vyprosila koťátko. Je to medově zlatý kocourek, Lucka mu dala jméno Šmudlík. Je zlatý. Ale hrozný rošťák. Má asi 2 měsíce, ale vyškrábe se na palandu, po záclonách se šplhá jako akrobat. Když je v polovině, otočí se a dívá se, jak na to dvounožci reagují. Vzápětí je na konzole a nechá se obdivovat, jaký je to šplholezec. Protože je ale ještě malý kocouřík, tak většinu dne prospí. Je to takové malé zlaťoučké klubíčko, ze kterého jednou ale vyroste kocourek stejně velký, jako jsem já. Tak Ti posílám Šmudlíka i na fotce...
Druhá moje teta si pořídila pejska. Čivavu. Bylo to k popukání. Takhle jednou v sobotu napsala: "Byli jsme ráno na trhu. Chtěli jsme koupit jahody. Neměli, a tak jsme za 1500 koupili štěňátko!"
Dobrý, ne? Taky jsem na ni zvědavý - prý je to holka a jmenuje se Eliška.
No a to je pro dnešek všechno. Snad pochopíš moji dlouhou odmlku a bude zase všechno jako dřív. Pozdravuj Mikuláše a všechny kocouře a dvojnožce, které tady známe. Mějte se móc krásně, přímo kočičáčkově!
Mňauky všem!
Já - Micínek

Sdílejte!  |  O sdílení

2 komentáře

Reklama
Reklama