Od začáteční nedůvěry (jak jinak se k nim chovat) jsem pochopila, že ty fialové misky jsou moje, a začla z nich jíst. To jsem se zlepšila. Pokud přijde onen domorodý kocour, už nejsou misky miskami mými, ale všech. Hned zhltne nějakou tu granulku, ostatně, jak se naučil. Pak si jde schrupnout do pelíšku a je to v klídku. Celá moje rodinka za mnou chodí, dá mi najíst, mluví na mě a pak, když odejdou, se chlubí: "Gábinka zase něco spapala." Protože jsem ze začátku nechtěla jíst. No teď je to všechno v pořádku, jen ten kocour tu dneska ještě nebyl, asi se mu něco stalo, ale on je určitě v pořádku a někde spí, a hned úderem pár minut skončí u mě...
Sdílejte! | O sdílení
Tyto stránky používají soubory cookies, abychom vám usnadnili a zpříjemnili jejich procházení. Rozumím
Jak cookies používáme?