Milé kočičí dámy a pánové,
tak vám zase budu vyprávět. Prožívám jedno dobrodružství za druhým, a to nemelu. Ten kocour, co se mnou bydlí, Eliášek (taky je tu zaregistrovaný a má hezčí deníček, tak se na něj mrkněte) za mnou začal docházet po dlouhé odmlce. Páníčci ho přinesli asi proto, že už jim vadilo, jak všude prospával. Nejdřív ten DRZOUN přišel k mé misce a všechny granulky VYJEDL. Na chvíli jsem měla klid, to víte, lehl si do pelíčku a spal, ale běda mi! Jen co se probral, šel k miskám a jediné, co v nich bylo, VYPIL. Takže v mých miskách bylo pár úžasných věcí a to: asi tak deset granulí a pár mililitrů mléka. Asi jsem měla být víc akčnější, ale strach mi nedal, a tak jsem byla zalezlá pod stolem. Jenže já se chtěla čím dál tím víc spřátelit! Moje přátelské já vzalo moje tělo a odtáhlo ho k tomu kocourovi. Ten ani nesyčel... Ale moc přátelský teda nebyl, to vám řeknu. Chvilka uplynula a mé pokusy málem skončily špatně! Zkoušela jsem všechno a vyšla mi jediná metoda. Byly to asi tři hodiny, co jsme tam takhle byli - již spřátelení. Tedy - byli jsme spolu za takovou krabicí a hráli si, myli se... Bylo už 20:00 a přišel páníček. Chvíli na nás mluvil a divil se, že jsme vedle sebe.
Gábinka
Sdílejte! | O sdílení
Tyto stránky používají soubory cookies, abychom vám usnadnili a zpříjemnili jejich procházení. Rozumím
Jak cookies používáme?