Proto taky napíšu o jedné svatbě, jak jinak než mojí. To vám takhle tvrdě spím na židli a v tom mě někdo lapí za tělo a rozespalou šoupne do přepravky. Pak se v autě od malých dvounožkyn dozvím, že jedeme za ženichem. To mě vylekalo a nejradši bych zapištěla mamiiiiiiiiiiiiiiiiiiii, pomooooooooooooc, já nechci ženichaaaaaaaaaaaa!!! Ale leknutím ze mě vyšlo jen pomoc. Na místě otevřeli přepravku a já radši frnk pod stůl. Hugo krasavec za mnou a já ssssssssssss, syčím ze všech sil. A za sedm osm dní jsem byla zase doma. Pac pusu vaše Hraběnka. A jestli neumřeli, tak žijou do dnes.
Sdílejte! | O sdílení
Tyto stránky používají soubory cookies, abychom vám usnadnili a zpříjemnili jejich procházení. Rozumím
Jak cookies používáme?