Noční curling a zklamaná přítulkyně

Asi před dvěma měsíci si moje přítulkyně pořídila orbitrek. Denně na tom šlapala, až z ní teklo a já to nechápal. Raději jsem se rozplácl na nějakou pohovku nebo do postele. Pak se situace změnila. V posteli skončila přitulkyně. Ležela jako mrtvola a vůbec si mě nevšímala. Připadal jsem si jako Bertrand, protože přítulkyně připomínala mrtvolu a já měl prázdné misky. Už jsem přemýšlel, kde bych měl začít s nakusováním. Naštěstí se přítulkyně zmotořila, ale přestala šlapat. Já jsem se ji snažil nějak rozveselit a tak jsem začal po bytě lítat jako šílenec a hlavně ráno jsem vydával různé zvuky. Od milého pomňoukávání, přes kocouří řev, vlčí a kojotí vytí a dokonce vrčení. Na přítulkyni jsem dělal různé „ksichty“, až se jí podařilo vyfotit mojí "pravou tvář". Ale o tom bych se raději nezmiňoval.
Dnes v noci přítulkyni probudil divný šramot. Šlo to z kuchyně a prý to byly zvuky, jako kdyby se někdo v této místnosti producíroval. Byl jsem to já. Dal jsem se do hry curling. Použil jsem k tomu nejhlučnější myš - Kunhutu Vyšisovanou. Ta byla kdysi šedivá, ale časem kožešinka pěkně olezla. Tomu napomohlo i její koupání. Občas jsem totiž Kunhutu hodil ráno své přítulkyni do čaje. Kunhuta lítala po dlaždicích, šustila a chrastila a já jsem pobíhal po praskajících dlaždicích. Hra to byla super. Přítulkyně se mátožně dokolébala, zjistila, co se děje, a přihrála mi ještě Rudou Soňu. To je myš celá červená a proto já jí říkám Komunistický manifest. Pak se zase kolíbala do svého pelechu. To jsem nemohl jen tak nechat. Zakousl jsem se přítulkyni do Achilovky. Ale člověčice udělala rychlý krok a já odletěl. Tak jsem se šel věnovat své hře a „jí“ jsem nechal, ať si dělá, co chce. Samozřejmě šla chrnět. Ale ráno mi řekla, že měla radost, že jsem se dal na sportování. Už prý si totiž myslela, že budu fakt jen polštářový kocour. Tak já budu zase dovádět. Bylo to docela fajn.
A proč byla přítulkyně zklamaná? Šla se podívat na fotky nominované na foto měsíce. Těšila se, že bude soutěžit fotka „Moje prává tvář“ a ono nic. Vymňouk jsem se, že je to fuk a jestli bude chtít, budu se jí jeden den ksichtit do foťáku od ráno do večera. Ať si těch mých výrazů užije. A olízl jsem jí špičku nosu, jen tak pro radost. Mňau

Sdílejte!  |  O sdílení

5 komentářů

Reklama
Reklama