Už jsme kamarádi?

Asi tak někdy před týdnem jsem seděla u televize a pozorovala jednu z mých paniček. Nějak mě napadlo, že by nemusel být nejhorší nápad kamarádit se s lidmi. A tak to začalo. Sedla jsem si do vedlejšího křesla a nechala se krmit. Tím, co panička zrovna měla. Myslím, že to byl bagetový rohlík. Tak to byl můj první krok. Po pár dnech, kdy jsem s Eliáškem spokojeně ležela v křesle, přišla stejná panička a začala nás hladit. Nebránila jsem se a tak to dopadlo šťastně. Už se lidí moc nebojím.

Sdílejte! | O sdílení

<< předchozí | obsah deníčku | následující >>

2 komentáře

Pro přidání komentáře se prosím přitlapkujte.

Sissi

25. června 2008 13:17

Gábinko, krátký zápisek, ale dojemný....je důležité poznat, kdo Tě má rád a lásku mu oplácet....

reina

25. června 2008 10:05

Gábinko, moc a moc Ti gratuluji!
tvoje ex-teta Irena

Výše uvedené názory a komentáře nevyjadřují stanovisko Modrého kocouře.cz. Modrý kocouř.cz si vyhrazuje právo příspěvky odporující dobrým mravům, v rozporu se zákony nebo obsahující reklamu smazat.

Reklama

Už jsme kamarádi?

Modrý kocouř.cz (c) 2024