5. prosince 2004  |  Maxmilián Rybomil  |  1 025 480 648x / 1x

Jsem tu doma už dva roky

Zrovna včera bylo Barborky a to je třetí Barborka, kterou trávím se svými dvounožci. Je mi tu dobře. Stále mám plnou misku, ze které mi nikdo nic nekrade. Dokonce mě moje kamarádka krmí granulkama z ruky. To já moc rád. Dělám různé lumpárničky, ale kamaradka mě moc chválí. Ríká, že nejsem žádný zákeřný lovec. Rád Kamu chytám za nohy a někdy docela pěkně koušu. Ale ještě jsem nikoho nikdy nerafl nebo nesekl do obličeje, a to ani když se pereme a dvounožci mi hlavu přistrčí primo k mým "tesákům." Můj páník je pořád nemocný. To já jsem už skoro celý rok v pořádku. Tak alespoň páníka zahřívám a předu mu do ouška. Dokonce jsem přestal hru Na budíka. Když se mi chce ráno běhat, odejdu z ložnice a prozkoumávám, jestli v bytě nejsou vetřelci. Chytám mušky a občas nějakého toho pavouka a když se mi zdá, že se dvounožci chystají vstávat, tak je přijdu povzbudit. Někdy se ještě k páníkovi přitulím a pustím mu svůj motůrek. To vím, že má rád. Dnes je Mikuláše a já jsem dostal veliký pytel moooc dobrých granulek. Také mám pěknou novou misku. Bráška na mne žárlí. Říká, že by se chtěl mít tak jako já. Že prý nic nedělám. Na to oba dospělí dvounožci jednohlasně prohlásili: "Dělá!". "A co?" ptal se bráška. A dvounožci na to opět společně: "No přece radost!" Tak mám radost, že dělám radost (určitě i bráškovi fousáčovi). Jsem šťasný, že mám ty své dvounožce a  také z toho, že oni mají mne.

Sdílejte!  |  O sdílení