Pokud se, moji milí kočičáci a kočičandy, divíte, že jsem si tak dlouho nic do svého deníčku nezapsala, pak se nedivte, neboť důvod je až směšně prostý a hloupý a jmenuje se člověčka. Nejdřív si odjela do lázní, pak na školení a nakonec si s malým a velkým člověkem zabalila velkou tašku, mě z ní vyndali, a odjeli do nějakého Čičorvatska.
Nevím, kde přesně to je, ale vím bezpečně, že by mě tam nedostal ani párem kastrovaných kocourů, protože, jak jsem zaslechla, cesta trvá delší dobu, než jakou se tam zdržíte, pláže jsou malinké, že když se na ní velký člověk položí, máčí si nohy v moři, a místo koček vás do palců u nohy koušou ježci. Nicméně člověčka se už víckrát odhalila jako laskavá, ale poněkud omezená bytost, i jeli do Čičorvatska, namočili si nohy v moři, viděli ježka a jeli zpátky.
Nemohu říct přesně, kdy se vrátili, neboť moje náhradní opečovávatelka mě krmila až třikrát denně, takže jsem získala plné tvary a zmatek v denním rozvrhu, ale vím, že se vrátili uprostřed noci černé jako můj kožíšek, motali se a skuhrali. Víte, já jsem trpělivá, ale když mě někdo nechá samotnou doma celý týden, nemůže spravedlivě očekávat, že si půjdu lehnout jen proto, že přijel unavený, kdyby zůstal doma, unavený by snad nebyl a není moje věc, že někam rajsuje. Takže jsem tak nějak očekávala, že si se mnou budou hrát a mazlit se a hrát si a mazlit se, ne, já to neočekávala, já to vyžadovala, dokud nepřišlo svítání a nebyla jsem sama sladce uondána a připravena si zdřímnout.
A teď mi řekněte, a to spravedlivě, je má vina tak velká, abych se dočkala trestu, který přišel a o kterém vám napíšu příště, ale zatím vás ubezpečím, že tento trest je strašný?
Vaše Dorotka
Sdílejte! | O sdílení
Tyto stránky používají soubory cookies, abychom vám usnadnili a zpříjemnili jejich procházení. Rozumím
Jak cookies používáme?