Pokračování...

Tak minule jsem psala, jakže se to vlastně stalo, že mě odvlekli z mého domova, a dnes napíšu, jaké to bylo v nové rodině. To víte, dneska už vím, že jsou to moji lidičkové a můj domov, ale tenkrát jsem vůbec nevěděla, co se děje, a byla jsem pořádně vyplašená. Takže ten dvounožec mě vzal z auta a šli jsme po nějakých schodech nahoru a nahoru, až jsme došli ke dveřím, ten dvounožec něčím chvíli cinkal, dveře se otevřely a za nimi jsem uslyšela: "jé, ta je krásná!" Domyslela jsem si samozřejmě, že je řeč o mně, to dá rozum, a přiznám se, že mi to i zalichotilo, no přesto jsem si řekla, že se s těmi cizáky raději nebudu bavit a jen, co jsem mohla, utekla jsem se schovat. Ale myslíte si, že mě nechali snad v klidu??? Kdepak, začali na mě mluvit, stále mě chodili okukovat a nakonec to nevydrželi a vytáhli mě z úkrytu ven. Pochopila jsem, že to asi nebyla nic moc schovka. Příště musím najít lepší. A zase se jevili, co že jsem za nádherné koťátko a kdesi cosi, ale bylo mi to fuk, chtěla jsem zpátky ke své mamince. Když mě dost okoukali, nechali mě konečně v klidu a já si běžela najít nějakou báječnou schovku, kde bych mohla v klidu plakat po mamince a kde by mě hned nevytáhli. Našla jsem si takové krásné, klidné místečko, říkali: "chudinka, schovala se až za pračku, jak se tam za ní dostaneme?" no nijak, mňukla jsem, nechte mě prostě být. Asi trochu té kočičí řeči rozumějí, protože mě opravdu nechali, tak jsem si trošínku pobrečela a trošínku jsem z toho usnula. A když jsem se vzbudila, mňukla jsem si, že už tedy mě mohou vyndat. A prý: "Tam se nedostaneme," ale dostali, no bodejť, když se chce, všechno jde. Tak jsem si potom řekla, že už se nikam schovávat nebudu a trochu si ty lidičky okouknu. Nejdřív jsem si je spočítala a zjistila, že tu bydlí čtyři, no těbůh, to budu mít co dělat, všechno to vychovat, ale když to vezmu do pacek, dílo se podaří, řekla jsem si optimisticky. No a jak to pokračovalo, to zase příště. To víte ze své zkušenosti, že nás moc dlouho tlapkovat nenechají, člověk párkrát máchne packu a už musí běžet (navíc mi něco zavonělo pod čumáček, tak to musím jít zkontrolovat). Tak krásný den, koucouři a kocouřata. Ebi

Sdílejte!  |  O sdílení

3 komentáře

Reklama
Reklama