1. listopadu 2008 | Kočičák

Bastien Baron z prádelního koše | Zobrazení celkem/dnes

1 025 480 752x / 1x

Pane, pojďte, budeme si hrát...

Duben 2007

Holky si dojely na něco, čemu říkaly dovolená. Já jsem jim ale nic nedovolil. Zato ony si dovolily mě šoupnout k cizím, tam mi prý bude líp než s taťuldou a dědkem (Kidem). Ze začátku to tam bylo fajn, dokud tam byla moje Holka. Ještě v noci jsem se Tetu, jak jí ti mojí říkali, snažil přesvědčit, aby mě vrátila domů. No nevyšlo to, tak jsem zahájil hladovku za sporákem.

Za dva dny to ta Teta nevydržela a přijel pro mě brácha. Huráááá, jede se domů. Houby. Odvezl mě k sobě domů, nééé ke mně domů. Tam se mnou zůstal, ale asi jen do tří do rána. Chtěl jsem si povídat, ale dědeček mojí holky řekl, že se mi tam nelíbí, tak ať mě odveze. Tak jsme jeli konečně domů. Tam jsme se s bráchou zavrtali do pelíšku a spali.

Ráno, ééééé, pardon v poledne:
„Bastisi, vypadni z mejch nohou.“
Nic.
Polštář pode mnou se zavrtěl. „Bastiene, vstávat. Necejtím nohy. Jak chceš!“
Polštář pode mnou se zachvěl a zmizel. Já udržoval polohu spící/mrtvej kocour.
„Bastisi!?“ V jeho hlase je cítit nervozitu, chicht.
„Bastisi!?“ V jeho hlase je už cítit panika.
Pořád mám polohu spící/mrtvej kocour. Najednou mi kožíškem projede bráchova tlapa a zatřese se mnou.
„Šmarja, já zabil ségře kocoura, kde seženu toho samého????“

Najednou mě uchopily obě bráchovy tlapy pod předníma tlapkama a zatřásl se mnou. Já pořád nic. Zatřásl se mnou podruhé. Ani se mnou nemusel podruhé třást, už tak jsem byl dost vyklepanej z toho, jak se klepal on. Rozhodl jsem se, že jsem teda naší hru vyhrál. Malátně jsem nadzvedl hlavičku a hodil po něm pohled: „Co je? Spim nééé!“

Brácha se se mnou najednou začal mazlit, až mě umačkal. Jsem si ani moc nestěžoval. Celou dobu si brumlal něco do fousů, něco jako: Typitomečkupitomejtohlemiužnedělej.

Asi si budu muset brzo tuhle hru zahrát i s mojí holkou.

Sdílejte! | O sdílení

<< předchozí | obsah deníčku | následující >>

9 komentářů

Pro přidání komentáře se prosím přitlapkujte.

EvaNo

8. listopadu 2008 9:57

Jéé, tak tohle jsme té naší dvounohé ještě neprovedli! Ale to bude tím, že Mourovatej je furt ve střehu, Mufka je dáma, takže je to pod její úroveň a mě hnedka prozradí moje vrnění, který spouštím, jen se na mě panička podívá :-))) Fridrich

Sherlocková Datum

6. listopadu 2008 15:10

Ale nechte té chvály. Červenám se až za ušima :)))

beta.1

5. listopadu 2008 15:12

No Bastisku, jsi pěkný rošťák, bráchu mohlo švihnout, to by jsi se lekl určitě potom ty:-))))))

Laďka

5. listopadu 2008 9:29

Vy hadi kočičí vyčůraní!!! Jste všichni stejní syčáci, tohle mi totiž taky Fanyna provedl, ležel a spal, ani se mu hrudníček nenadzvedl a mě bělely vlasy, že mi umřel. Pak zvedne hlavu a koukne na mě, jak by chtěl říct "Co blneš, magore, já spím...." Uf!

Alamka

4. listopadu 2008 12:24

Bastiene, Bastiene, ty jsi lump! Moje dvounožka už taky párkrát zděšeně zkoumala, jestli opravdu jenom tak tvrdě spím, když ležím jak hadr, ani se mi bříško dechem nepohne, a byla z toho (ne)pěkně na větvi. Ale naštěstí se mnou necloumala.

Fabien od Alamky

janča

4. listopadu 2008 11:31

To bude mít holka radost!

Raika

4. listopadu 2008 9:25

Prostě takhle působí síla domova!

Maxik

2. listopadu 2008 18:06

Koukám, že se občas chováš jako já. To je dobře, že jsem zanechal stopy výchovy. Také si občas hraji na "nevzbuditelného".

Betty

1. listopadu 2008 22:02

Teda Bastíku, ty jsi číslo, takhle bráchu vyděsit. Ale jinak je to super vymyšlená hra, aby dvounožce spolehlivě kleplo :-)

Výše uvedené názory a komentáře nevyjadřují stanovisko Modrého kocouře.cz. Modrý kocouř.cz si vyhrazuje právo příspěvky odporující dobrým mravům, v rozporu se zákony nebo obsahující reklamu smazat.

Reklama

Pane, pojďte, budeme si hrát...

Modrý kocouř.cz (c) 2024