Dneska musím napsat já, Bastienova „Holka“, protože je mi jasné, že ten můj hrdý tygr se k tomu dobrovolně nepřizná. :o)) Bastís je strašně zvědavý kocouř, až mám občas pocit, že bych mu měla říkat „všudevlez“ nebo „všudestrčilčumák“. Ta jeho zvědavost překoná i jeho strach z neznámých lidí. Stačí, aby otevřeli tašku, a už je s nimi kamarád (tedy hlavně s obsahem jejich tašky).
Jediné, co snad tu jeho zvědavost trumfne, je jeho vášeň pro kočičí tyčinky. Když chci kocoura odněkud vylákat, musím zachrastit s balíčky tyčinek. A ten se vždy s blaženým výrazem šílence přiřítí a tyčinku okamžitě zhltne.
Nedávno jsem dorazila z práce a máma mi vykládá, že kocouř byl celé odpoledne hodný, že si někam hezky zalez a spí. Co mi bylo divné, je, že se se mnou nepřišel přivítat. Když jsem ho nemohla najít, tak jsem se ho pokusila vylákat na tyčinku. Ale ono nic! Zkusila jsem to znovu. Najednou jsem z vedlejší místnosti (ložnice rodičů) uslyšela hrozné rány. Pokoj byl otevřený a já nechápala, co se děje. Když jsem tam vešla, ozvaly se rány znova. Zjistila jsem, že vycházejí ze skříně. Můj chlupatý brouček se propašoval mámě do skříně, když si tam uklízela oblečení. A když jsem ho lákala na tyčinky, byl ochotný prorazit dveře od skříně, jen aby dostal, co má rád. Když jsem otevřela skříň, vyrazil (s trochu nepříčetným výrazem) ke mně do pokoje a na obvyklém místě očekával svou vytouženou tyčinku.
Je pravda, že láska prochází žaludkem.
Sdílejte! | O sdílení
Tyto stránky používají soubory cookies, abychom vám usnadnili a zpříjemnili jejich procházení. Rozumím
Jak cookies používáme?