Frater, qui adiuvatur a fratre, quasi civitas firma

Už když jsem poprvý voznačil roh vany, začla mi panička vemlouvavým hlasem domlouvat, abych byl způsobný a ukázněný, že by mi ráda obstarala tečkovanou přítelkyni, ale musím být trpělivý, hned to nejde, a když si z koupelny udělám záchod a budu čůrat do peřin, tak to se páníčkovi nebude pranic líbit a pošupajdíme k doktorovi, který udělá šmik fik a už nikdy, nikdy žádná přítelkyně a ani potomci.
Já bych jí rád vyhověl, ale panička neví, co je kocouří puzení. Kocouří puzení je silnější než domlouvání, než paniččino hlazení a prošení. Kocouří puzení vás nutí dělat, co byste jindy nedělali, nepřemejšlet vo následcích a neohlížet se na nic. Kdo chce bejt aspoň v myšlenkách členem kocouřího bratrstva, musí žít pro boj a pro sex, a musí žít podle toho puzení za jakoukoli cenu, musí tak žít, i když vám silnější kocour při rvačce roztrhá uši na kousíčky, i když po vás vaše kočičí dáma sekne, až vám z nosu teče červená, i když na vás pustí psy, chystají pasti, i kdyby vás to mělo stát všech devět životů, vy to prostě musíte dělat.
A tak jsem se na tu její zatracenou peřinu znovu vyčural, i když jsem věděl, že mě pak už nebude pouštět do ložnice na pomazlení, a stejně u rohu vany jsem nemoh' jinak. Panička řekla, že jsem si to podepsal a zítra mě prý objedná, páníček ale prej, že to snad tak nepospíchá, zpátky už to přišít nepude a tak ať si to ještě rozmyslí. Panička na to, že není, co by si rozmýšlela, když jí koupelna smrdí jak pánský pisoár, ale páníček zas, aby pak nelitovala.
I poznal jsem, že se mi od páníčka dostalo přímluvy a mám vodklad, a běžel jsem do schodů a do rytmu tlapiček jsem si prozpěvoval: "Pisoár, pisoár – to zní jako bezoár." Protože páníček je na mojí straně a napadlo mě, že není jen kocouří, ale i chlapský bratrstvo, a že máme s páníčkem dost společnýho.
Když jsem si teda podle toho svýho puzení zase voznačil roh vany, ani mý nejsladší vrnění a mazlení paničku nevytrhlo z chmurnýho nářku, že prej to fakt už nezvládá, v nový práci pekelný potíže, dítě má dělat přijímačky, doma élend a kocour smrdí. A páníček na to, aby se nebála, protože von jí v tom přece nenechá.
Nemysleli jste si ale, že by snad páníček místo paničky uklízel, že ne? Přišel domu a povídá: "Je-li zima muži, objeví oheň. Je–li zima ženě, obalí se tukem. Abys, má milá, nebyla tak udřená, přivez jsem ti pomocníka."
A vybalil ohromnou misku. Já mám teda teďka chuť na na něco úplně jinýho, ale ukázalo se, že to není miska na jídlo. Normálně ta miska jezdí sama od sebe a uklízí, ale nedělá kravál, takže ani Dorotka se nebála. Páníček vysvětlil paničce, že je to samohybnej vysavač, kterej sám uklízí, a tím se to vyřeší, jí ubude práce a já nemusím na to šmik fik, panička řekla: "Skvělý," já myslím, že měla fakticky radost a já jsem taky rád, když vidim, že my kocouři a chlapi držíme při sobě.

Sdílejte!  |  O sdílení

4 komentáře

Reklama
Reklama