Krutý boj o šunku

Drazí kočičáci,
Gábuška vám již objasnila, co se dělo, že jsme neměli čas o sobě psát, ale teď píšu jakožto kocour, kocour bojující za svá práva.

Varování: Pokud jste psího vzhledu a chování, raději upusťte od čtení mého zážitku.

Panička měla dneska moc dobrou náladu, tak se rozhodla, že mně a Gábince udělá také dobrou náladu. Gábince dala něco k snědku, samozřejmě, že něco "eňo ňuňo", a mně se chystala dát šunku. Dala si kousek šunky na talíř a vzala mě do pokoje. Sama si přinesla čokoládu. Jenže nám tam vnikla Žofie, což mě samostatně odradilo a odešel jsem pryč. Panička se následovně dozvěděla, že má něco dojít koupit, tak se rozhodla, že raději nechá šunku v pokoji. Jenže pes se usídlil v pokoji v naději, že dostane aspoň kousíček šunky. Ne a ne jít pryč. Panička potřebovala, aby odešel a ona měla jistotu, že se šunka dostane do mého žaludku, nikoli psova. Nejdřív zkusila se psa zavolat, ale pes seděl. Pak že ho naláká. Pes seděl. Nakonec ho musela odtáhnout pryč.
Jen co odešla, pes vrhal pohledy typu:"Stejnak ta šunka bude moje", ale jen, co panička přišla, oba dva (já a pes) jsme se vrhli do pokoje jak namydlené blesky (ano, já posvátné klidné zvíře) a už jenom čekali, až šunka bude padat. Nejdřív panička utrhla kousíček šunky, pes začal skákat a oboum (mně a paničce) nám bylo jasné, že dostat šunku do mého travícího traktu, nikoliv psa, bude trošku háček. Pes mi tu šunku totiž vytrhl z pusy. Panička se ohnala a psa se snažila donutit ke klidu, ale pes ne. Když mi dávala další, pes byl v šoku z toho, že panička ho odstrčila. Naštěstí jsem teda to snědl sám. O další kousky jsem se vždycky musel prát, panička vždy musela psa odstrčit, šunku podat jinudy... Pes jakoby měl energie na rozdávání. Prostě se pral a bránil.

Stejně všechna šunka až na dva kousky byla moje. Ale psi by neměli mít přístup k jídlu.

Sdílejte!  |  O sdílení

2 komentáře

Reklama
Reklama