Tak nevím...

Ahoj kočičáci a kočičačky!
Tak nevím... bude jaro, nebude jaro? Asi bude... protože po zimě začínám chodit na zahrádku, ale možná, že nebude, protože sluníčko ještě moc nehřeje, a to potom hned upaluju domů, abych se ohřál, a během 2, maximálně 3 minut zase škrábu dveře, srdceryvně mňoukám a  snažím se znovu dostat ven. To jen Daník, jak se dostane ven, tak zasedne pod tůjku jako slípka na vajíčka a dělá, že tam není. To pak panička vyvolává, chodí, hledá a Daník ani nedutá a dělá mrtvýho brouka. Áďa jde tradičně asi metr do zahrady, tam spase trochu trávy, tam se ustrašeně podívá, stáhne ocas a hned chce domů. No jo, zahrada je pro nás pány kluky, holky patří k plotně... ééé domů.
Asi to jaro fakt bude, protože (krize nekrize, poptávka nepoptávka) zvýšili jsme produkci volně se povalujících chuchvalců chlupů. Jsou všude, na zemi, ve vzduchu, ve skříni, v botech, ve sportovní kabeli, v lednici, v mražáku, v myčce, v pračce, v jídle, v kávě, ve schránce na noviny, v klávesnici, a v páníkovi... On totiž říkal, že mu lezou na mozek. Ale proč nám zakázal přístup do ložnice, to fakt nevím. Je přece jasně dokázáno, že kočičí chlupy se pohybují difůzí, to znamená, že je nějaké zavřené dveře stejně nezastaví. No výsledkem je, že jedinej spokojenej je páník. Na straně citově strádajících jsme panička a já. Dostal jsem sice před dveře do ložnice svůj oblíbený pelíšek, ale řeknu vám, není to ono. Asi poprvé bych byl raději naháč, abych mohl zase za paničkou. Ale ona mně to vynahrazuje a mazlíme se přes den a dokonce jí blaženě ležím na klíně, oddaně jí koukám do očí a slastí slintám. Jsem prostě její nejoblíbenější kocour, to já vím, ale nevím, jestli to stejný neříká taky Daníkovi. Ale asi ne, protože Daníkovi říká, že je její nejoblíbenější briťule a Áďa je zase její nejoblíbenější blitka :-). Jsme prostě její milovaná smečka a ona je naše milovaná otvíračka konzerv.

Sdílejte!  |  O sdílení

7 komentářů

Reklama
Reklama