Je tu jaro!

Je večer a panička jde spát. Ona snad není normální, vždyť jaro klepe na dveře a každá kočka, dvou i čtyřnohá, přece randí, no ne?
No nic, tak se jdu podívat, jestli tu někde není kocour. „Mňau,“ kde jsi? No, asi je hluchý, zkusím to ještě jednou: „Mňaůůůůůůůů!“ A pořád nic. Jdu ho hledat. Tak pod postelí není, co když je ve skříni? „Mňau,“ jsi tam? Hmmm, nikde nic. Prolezla jsem celý byt, mňaučím tu jak na lesy a kocour nikde. To jako dnes nic nebude? Tak to tedy ne, na to bych se podívala! „Mňauwáájjjjjjs!“
Nechápu, proč panička vstává a bere si mě do postele. Mně se spát nechce, já chci mejdlo a kocoura! A panička rozhodně kocour není, i když mě pěkně hladí a konejší. Uteču jí z postele a jdu do předsíně ke dveřím, aby mně bylo lépe slyšet na celý dům: „Mňauwajs, haůůů.“ Teď mě musel slyšet, i kdyby byl na střeše. A zase nic, jen panička opět vylézá z pelechu a něco si bručí pod fousy o veterináři a kudle. Sedá k počítači a hraje karty. Tak se jdu dívat. Eso sem, eso tam, už mi nějak padají víčka. Snad mě panička vzbudí, až přijde konečně ten kočičák.
Zrada! Panička vypíná počítač a jde do postele! Vždyť jsou teprve čtyři hodiny, to nechápu. Tak já si ještě chvilku zamňoučím, co kdyby náhodou. Zase nic, tak to pomalu vzdávám a zalezu do postýlky za paničkou. Už skoro spíme a co to, Anetka za námi hupsla. Že by taky hledala kocoura? Ne, chce se jen pomazlit s paničkou. Ta ji pěkně hladí, tak to já přeci nebudu spát. Vždyť teprve svítá. Jdu ještě pro jistotu prozkoumat byt, jestli kocour náhodou nepřišel.
Jé, panička už vstává a jde si vařit kafé. No, tak to já si asi půjdu lehnout. Jsem totiž celá znavená. Tak dobrou.
Tak jsem se trošku vyspinkala. Hledám paničku, ona nikde. Jen zapnutý počítač a někomu psala. Tak čtu:

"V sobotu večer jsem chtěla jít spát, ale Aretka chodila po bytě, hledala kocoura a kocour nikde. Byla patřičně naštvaná a hulákala, jak se dalo. Nejhorší bylo, že už pochopila, že doma kocour není, lehla si ke dveřím a řvala jako vzteklá tam. Vzhledem k tomu, že jsem chtěla dopřát spánek ostatním, tak jsem vstala a vzala si ji do postele. Bohužel, Aretka mi utekla a opět začala zavýjet u dveří. Tak nic, vstanu a pustím počítač, ze zoufalství začnu hrát karty. Aretka spokojeně usne na stole vedle mě. Odplížím se do postele, a běda, cirkus na novo. Celá situace se opakuje několikrát. K ránu se naše kočička už přeci jen trošku unavila a pomalu jsme vedle sebe zaspávaly.
A v tom, klika cvakne, dvéře letí, Anetka vpluje do dveří! Svým jemným vrrrk, mrrrrk mi sdělí, že je tu a chce se mazlit. Hupne do postele, vzbudí Aretku. Já hladím Anetku pod krčkem a za ouškem, mezitím se Aretka probere a začne fňágat nanovo. Takže definitivně vstanu. Zcela vyspána a odpočata :-(.
Ať žijí kočky! Ale pouze kastrované!"

No kočky, chápete to???? Co to má znamenat????
Vaše Aretka

Sdílejte!  |  O sdílení

3 komentáře

Reklama
Reklama