Co to, panička dnes nejde do práce? A proč mě dává do přepravky? Hurrá, výlet! Určitě jedeme za kocourem. No, tak nevím, je tu jen nějaký pán, který se mi vůbec nelíbí. Dává mě na váhu. To nechápu, vždyť přece mám skvělou postavu! A teď na takový studený stůl. Proč mě panička tak pevně drží? Jauwajs, co to bylo? Ten zlý pán mi vrazil injekci do zadečku, hrůza! To to bolí. Najednou se mi chce nějak spát. Na chvilku si dáchnu, dobrou.
Kde to jsem? Proč je mi tak špatně? Zkouším vstát a ono to nějak nejde, packy se mi rozjíždějí na všechny strany. Panička mě hladí a říká, ať ležím. Ne, to musím rozchodit! Proč jen jde každá tlapka jinam? A proč se na mě Anetka tak divně kouká? No nic, přeci jen si trochu odpočinu.
To jsem nějak dlouho spala. Asi jsem někde flámovala. Vůbec nic si nepamatuji. Muselo to být hodně divoké, protože jsem si někde udělala příšernou díru do kožíšku. Dokonce ho někdo musel zašít. Snad to brzo zaroste. Jé, panička zase sedí u počítače a někomu píše. Jdu to omrknout.
„Kastraci u Aretky už máme za sebou. Bylo to pro mě hodně stresující, vidět, jak to chuďátko trpí, když se probouzela z narkózy. Ale je to holka šikovná, zvládla to dobře. Teď už ji alespoň myšlenky na kocoury trápit nebudou. Bohužel, ještě nás to čeká jednou u Anetky.“
Kočky, zase vůbec nechápu, vo co gou. Vy snad jo?
Vaše Aretka
Sdílejte! | O sdílení
Tyto stránky používají soubory cookies, abychom vám usnadnili a zpříjemnili jejich procházení. Rozumím
Jak cookies používáme?