Proti protiva protivný (Závidím)
Ahoj, lidi. Maxík nějak stávkuje. Pro samé pózovaní nemá čas na deníčky, a tak já mohu jen napsat ZÁVIDÍM. Bertrand, Aretka, Cecil, pan Profesor... Všichni píší a deníčky mají plné dobrodružství.
Maxík by také psal. Ale psát o tom, jak způsobně se usadil do křesla, jak očichával květiny na zahrádce, o tom, že neskáče do pánvičky, když připravuji ryby... Vždyť to by ani nikoho nezajímalo. „Maxínáček, vzorný žáček.“ Asi by tím u kocouřů moc obdivu nezískal. Krhounek. Ale mně to takhle vyhovuje.
Maxík asi dbá o mé duševní zdraví. Nebo o své. Je to totiž stále plašším představitelem živočisné říše Felis silvestris.
Nedávno mi tu upravovali podlahu. Nebyla jsem doma, a když jsem se vrátila, musela jsem Maxíka vytáhnout ze skříně. Synovec totiž marně přesvědčoval linaře o tom, že tuto rezidenci opravdu obývá kocouř domácí. Já mám ty Maxíkovy schovky už prokouknuté. Krom toho se přede mnou neschovává. Šla jsem najisto. Do botníku.
Jediné, čím mě nedávno kocouř vyděsil, bylo toto: Naše stará hra Bunda nebunda. Zase jsem provedla u dveří několikrát striptýz. Nakonec jsme na zahrádku dorazili. Ouha! Ten kravál je strašný! Šup zpátky do domu. U dveří zase otočka. Šup ven. Takhle asi Maxík pečuje o to, abych nebyla předimenzovaná. Jenže moje trpělivost není nekonečná. Ve svém věku nebudu lítat po schodech sem a tam. Vždyť už jsem sousedům k smíchu. Otevřela jsem dveře. Maxík vběhl do rezidence. Nevím, co ho vyděsilo uvnitř. Ale venku byl takovou rychlostí, že můj vetchý zrakový orgán nestačil tuto skutečnost zaznamenat. Usadila jsem se do křesla a přemýšlela o nekonečnosti vesmíru. Po chvilce jsem zjistila, že mému přemýšlení cosi chybí. Mé úvahy nemají hudební doprovod. Kde je to zklidňující vrnění? Kde je kocouř!!! Maxi!!!!Maxi! V hlase přibývá úzkosti, ale můj malý přítul nikde. Za těch téměř sedm let už vím, na co ten mrňousek umňoukaný zabírá. Ale on nikde. Třesu sáčkem se sýrovými kolečky, jako by mi pomáhal sám Parkinson. Nic. Nespíš mě zradily i sluchové orgány. Možná můj plachý kocourek mňoukal jen tence, jako ta Čapkova panenka. V poslední chvíli se probralo centrum nervové soustavy a já otevřela dveře. Za nimi se krčil ten nejmenší kocourek na světě. Maxík. Můj milovaný rezounek zrzounek. Udivené oči. Co jen jsem mu to provedla?!
Jó, hochu. To si musíš rozmyslet, co vyvádíš. Nemám oči všude. Ještě, že tvou nepřitomnost dokážu vycítit.
Já si tady píšu, Maxík se povaluje. Kde jinde, než v „naší“ posteli. Vypadá to, že tuší, co tady provádím. Občas si mě totiž změří přísným přimhouřeným kocouřím zrakem. Ale neboj, kocouři. Nepíšu nic špatného.
Neokusuje kytky! Neleze po záclonách! Neškube peříčka z lapače snů! Neokusuje mi palce u nohou. Nekrade šunku! ... Nemám doma náhodou jen plyšáka?
Kdepak. Občas odporuje, občas provokuje. Proti protiva protivný.
Snad se zase vrátíme ke svým dialogům.
Prosím, nepiš o mně. Já se stydím.
| O sdílení
Maxík 
13. července 2009 17:51
Ahoj, tady přítulkyně od Maxíka. Těší mě, že jsou i další vzorné kočičky a také to, že jsou páry jako u nás. Kočkovitá šelma a dvounožec.
Díky za komentáře, potěšily nás. Já si dokonce myslím, že ty "zlobifky" nejsou tak strašlivé, jak píší. Věřím, že Bertrand je pohodář a občas pěkně vyplašený :). Ale přijala jsem kočičky tak, jak se prezentují v deníčcích: Moudrý pan profesor, nezbedná Missy, "potfůrka" Lassy, pivař Amadeus, Milhousův bráška, který "zabil Sváťu"...... řada tunelářů..... :)
Natálka (zapsala Lenka) 27. května 2009 7:41
Maxíku, Tvá panička to moc hezky napsala, je vidět, že Tě má ráda. A že zápisky se dají psát i o hodných kočenkách. I já jsem moc hodná. Nebylo to tak vždycky, ale co mě přešla puberta, jsem úplný vzor hodné kočičky. Jen to tulení a mazlení mi pořád moc neříká. I o mně panička občas píše zpisky. Budeme se těšit na Tvůj další.
Martina A+A 25. května 2009 23:17
Maxíku, uznej sám. Kocouří sny, to je něco. Ale krásně se přitulit ke své dvojnožce a cítit ten kontakt a živé teplo, tak to je stokrát lepší než všechny sny. A ty jsi určitě ten správný kocourek, který se umí přitulit.
janina.z 25. května 2009 21:47
Pro Matyldu 2 a pro dvounohou Maxíka. Koukala jsem dvounohé přes rameno, když četla deníček. Vím, nemá se to, ale ono to je stejné jako u nás. Dvounohá má moc moc kytek, ale vím že má jenom mě a ty kytky, a už jsem velká, tak ji nezlobím a kytky neničím:-) Stránku mi na MK založila, pár fotek tam dala, ale dál se nedostala. Ani deníček mi nepíše!! Asi proto, že jsem taky moc hodná a neprovádím žádné kočkolumpárny... Ale občas se jí taky schovávám, jenže mě vždycky prozradí svítící oči. Jo a taky má plno fotek ještě ve foťáku a v počítači. Tak pa Týna
karolina09 25. května 2009 17:21
Maxíku, jsi opravdu hodný kocouř. Já Karel CsC. jsem Ti podobný nejen kožichem ale i povahou, jen mi ty kytky nenechávají chladným. Ale ten náš František... Záclony mají ažuru, co může rozkouše, rozbil mobil, ovladače. A Ferdinand - ten je takovej vopatrník. Krásný zápisek. Karel CsC. a spol.
Maxík 25. května 2009 15:33
Jj, je to přesně tak. Padli jsme si s přítulkyní do oka. A když jsme tu zůstali jen sami dva, tak si přeci nebudeme dělat naschvály. Ale jak vidíte, dá se psát i o hodných kočičkách a nebo o kocouřích snech. (To se nám moc líbil zápisek Bertranda o tom, jak polyká lahodná sousta mladého kosmana v deštném pralese a někde v dálce někdo kácí les. :))
Martina A+A 25. května 2009 14:52
Maxíku, ty jsi úplný poklad. Nekoušeš kytky, určitě neshazuješ květináče a záclona tě nechává klidným. Pro mě naprosto nepochopitelné. A určitě jsi pěkný mazlík. Prostě super kocurek. A tvoji dvounožku už moc neplaš, určitě se o tebe bála.
Minda 25. května 2009 12:41
Maxíku, pevně doufám,že naše Minda se jednou dostane do takového stádia
jako ty. Sice se už dost zklidnila a nevyvádí zase takové legrácky, které by byly hodné zaznamenat v deníčku, i když pár příspěvků máme. Ony asi
ty kočenky jsou na rozdíl od kocourků více akční a zlobivější. Zdraví tě
Minda a její pečovatelka :-)
Kačaba 25. května 2009 10:11
Maxíku, ty jsi prostě dvounožčino zlatíčko a sluníčko zrzavý. Přesně se k sobě hodíte a vzájemně se doplňujete, a tak to má být. :o))
Matylda 2 24. května 2009 18:56
Dvounohé od Maxíka: jsem strašně moc ráda, že jste napsala to, co jste napsala... už jsem si taky říkala, jestli mám divnou kočku jen já :))), je totiž neskutečně hodná, má akční chvilky, ale NIC nezhazuje, NIC neokusuje, je vzorná, naprosto mi vyhovuje, jsme sehraná dvojka... a jsem moc ráda, že je taková, jaká je... a taky je plašanka, včera jsme měli návštěvu a 3 a půl hodiny strávila za lednicí... pak vylezla a zdaleka návštěvu opatrně prozkoumávala... Když jsme doma jen my dvě, tak je to paní Kočka, osobnost, ale taková hodná... ráda se mazlí, ráda kouká na balkoně, ráda loví mouchy atd... ale NIC při lovení nezhodí... ale repertoár zvuků má velmi bohatý, už jenom promluvit :-))))... tuž tak. Dvounohá od Matyldy
Ceciíl 24. května 2009 15:12
Maxíku, máš recht. Co tě má nějaký řemeslník co očumovat. Ať si hledí práce a ne kocouře. A paničku šetři, ještě ji budeš potřebovat. Já to dělám taky, ale přišla na to až poznala hyperaktivního Kikína z prvního vchodu, to teprve zjistila, co má doma za zlatý kočičí poklad. Zdraví Cecil z FM.
Max Mourison + Fifu Tříbarevka 24. května 2009 10:32
Maxíku, soucítíme s tebou! U nás je to taky tak. Dvounohá nám s vervou založila album a deníček a... nic. Nepíše, nefotí. Prý není co. Prý línější kočky v životě neviděla. Jiné kocouřstvo loví divokou zvěř, popř. výstavní tituly, vydává politická prohlášení nebo rovnou vědecké spisy, a my? Chrápeme. Buď v křesle, nebo na střeše garáže. Občas se zvedneme, abychom vyleštili misky, a pak zase zalehneme na matrace. Ale my přece jen tak nespíme! Spřádáme superakční sny, vedle nichž jsou divoké sny maxipsa Fíka, na které s oblibou kouká malý dvounožec, nuda pro nejmenší koťata! Ale ona ne a ne je zapsat. Nabízí se tedy otázka: Kdo je u nás vlastně líný???
Výše uvedené názory a komentáře nevyjadřují stanovisko Modrého kocouře.cz. Modrý kocouř.cz si vyhrazuje právo příspěvky odporující dobrým mravům, v rozporu se zákony nebo obsahující reklamu smazat.
Přitlapkovat se
1 025 480 728x / 1x
