UUO: Ztraceni.

Trošku jsem zanedbal informování všech zvědavých kocouřů, kočenek a koťátek o dění v naší UUO (Uliční Uličnická Organizace). Tímto se budu snažit tuto politování hodnou nedbalost napravit.
Kikínova vyřvávací akce, že chce ženskou, se neminula účinkem. Urychleně byl odvezen k panu doktorovi a za týden jsem ho potkal na zahradě na vodítku s vyholeným bříškem. Sice ještě nějaký čas vyřvával, ale jeho vyřvávací hlasitost postupně ubírala na intenzitě. Taky už mohl chodit ven bez vodítka.
Matesova účast na našich každodenních slezech byla nepravidelná a nedostatečná. Chápu. Jeho akční rádius je daleko větší než můj a Kikínův.
S pěkným počasím nastala změna. Celý den trávíme na zahrádce. Mám takový pocit, že se z naší UUO politika vytrácí a do popředí se dostává náš komediální talent. Pro naše dovádění na zahradě získáváme čím dál víc publika. Obdivem nešetří a místy naše kousky provází potlesk a salvy smíchu. Obzvlášť Kikín sklízí ovace za skoky a salta, kterými prokládá naše honičky.
Onehdy ve čtvrtek se Kikín ztratil. Naposledy byl viděn, jak ke mně leze na návštěvu (Vlčice chrněla na zahradě ve stínu pod stromem). Pak už ho nikdo neviděl. Naše paničky prochodily celou osadu, čičínkovaly u všech otevřených okýnek do sklepa a Kikín nikde. Objevil se až druhý den ráno, špinavý jak čuně a hladový jak vlk. Kde byl, nepráskl ani mně. Byl spokojený, že o něj měla jeho panička strach. Pro velký úspěch jsem ho o týden později napodobil. Večer jsem nepřišel domů a ani ráno nebylo po Cecilkovi ani vidu ani slechu. Panička jezdí s vlčicí do práce a vrací se až druhý den ráno. Měl jsem celodenní a celonoční volnost. Misečka se žrádýlkem byla, jak jsem dobře předpokládal, přemístěna z kuchyňské linky na stůl na zahradě. Co jsem ovšem nepředpokládal, že mi ji Mates vyjede do vysokého lesku. Dále jsem nepředpokládal, že se moje panička, zrádkyně jedna, domluví s Kikínovou paničkou a já budu odlapen a ubytován přechodně u Kikína doma. Pro změnu jsem vyluxoval jeho misku se žrádýlkem. Vždyť jsem byl vzácná návštěva. Aspoň jsem měl možnost vrátit mu to, co on mi dělá nekolikrát týdně. On si totiž přijde klidně po mém žebříčku oknem ke mně domů a vyžere mi moje misečky. Ale příjde den a vlčice s ním zúčtuje. Teda aspoň doufám.
Kde jsem byl, když jsem byl ztracený, neprásknu ani vám. Nechám si to v zásobě, kdybych náhodou chtěl zase paničce trochu zabrnkat na nervy. Každý správný chlap... ehm, kocouř má mít svá tajemství.

Foto: Důkazní foto.

Sdílejte!  |  O sdílení

4 komentáře

Reklama
Reklama