Tak už je to moje tajemství o ztraceném ocásku venku. Víte, co mi to dalo práce, abych vám popsal svůj život a fotodokumentoval ho, abyste si nevšimli, že mi něco chybí.
Jsem srandovní kocour, ale aspoň si mě poznají.
Toto se stalo před dvěma roky a já jsem prožil ještě spoustu příhod, které vám postupně popíšu.
Teď jsme ale v přítomnosti a v naší UUO to vře. Byli jsme bez varování a bez konzultací rozmnoženi. Prý dočasně. O dočasnosti v našich končinách víme své. Naštěstí se nejedná o Rusa, ale o Brita. Modrého. Není to kocouř, je to mamut. Přibyl domů Kikínovi. Jeho panička ho hlídá svojí mamince, která odjela do lázní. To se nedělá. Co si má co jezdit někam utužovat zdraví, když nebohému Kikínovi málem způsobila infarkt.
Prosil jsem vlčici, jestli by modráka mamutího nezakousla.
Tak ne, máme si ho zakousnout sami. No to se jí to radí, ale on je větší než já s Kikínem dohromady.
Asi mi přijdou vhod paniččina moudra:
Poznej svého nepřítele tak, že z něho uděláš svého přítele.
Moudřejší ustoupí.
Kdo uteče, vyhraje.
No naštěstí s ním nemusím být pod jednou střechou a Kikín je komunikativní kocouř, on se z toho vykecá. Nakonec, ať si ho zakousne sám.
Ukázalo se, že Baronův dočasný pobyt byl opravdu dočasný a nebyl až tak příšerný, jak se zpočátku jevilo. Modromamut žral a spal, a když ho vzali ven na zahradu na vodítku, zbaběle zdrhal domů. Pche, s takovým si nebudu špinit tlapky. Ten se historicky znemožnil sám, zbabělec.
Myslím, že když se jeho panička vrátila z lázní, byl štěstím bez sebe. Konečně už nebude muset snášet chození ven a otravného zrzavého příbuzného, který si vymyslel hru „Osedlej si svého mamuta“.
Foto: Osedlej si svého mamuta.
Sdílejte! | O sdílení
Tyto stránky používají soubory cookies, abychom vám usnadnili a zpříjemnili jejich procházení. Rozumím
Jak cookies používáme?