Jak jsme se setkali

Jak jsem psal ve svých minulých deníčcích, mám novou vyvolenou. Je to člověčice z domu od mé bývalé nevěsty. Chodím za ní každý den. Někdy je mi po ní (nebo po té plné mističce?) tak smutno, že přijdu i několikrát za den. Vždycky, když je člověčice doma, tak dostanu něco dobrého. Každý večer na mě čeká a vyhlíží mě. Běda, když se opozdím nebo nepřijdu vůbec. To pak člověčice moc hubuje, že o mě měla strach a tak. Tss, mně se přece nemůže nic stát, jsem silný a statečný kocouř. Jednoho dne jsem přišel za svojí člověčicí o něco dříve a na zahradě už byly jiné dvě kočky. Přišel jsem se podívat blíž, aha, to byla moje bývalá vyvolená, která mě přivolala, a její kamarádka. Vůbec ale nevoněla jako kočičí slečny, které zpívají pro kocoury krásné písně. Moje nevěsta dokonce utekla a vůbec se se mnou nechtěla bavit. Ta druhá kočka na mě syčela a vrčela a hned mě začala pronásledovat. Ale byly vám to nějaké divné kočky. Měly ještě jeden ocásek. Takový tenký a hrozně dlouhý. Tahaly ho za sebou. Hmm, to jsem ještě neviděl. Musel jsem to prozkoumat. Báječně se to ale chytalo a honilo. To byla legrace. Pak ale kočky odešly za ty skleněné dveře a už jsem je neviděl. Moje člověčice mi ale přinesla plnou mističku a tak jsem byl spokojený. S těmi kočkami jsem se viděl ještě několikrát. Pak už na mě nevrčely ani nesyčely, ale ta větší mě občas pronásledovala a honila. Ale taky už jsme se očuchali. No nic zajímavého pro kocoury jsem necítil. Ale jsem rád, že jsem tu kočičí píseň slyšel a že mě přivedla až sem.

Sdílejte!  |  O sdílení

6 komentářů

Reklama
Reklama