Jak jsem dostal domeček

Léto pomalu končilo a já se stále vracel ke své člověčici. Pořád mě má ráda. Pořád na mě čeká a vždycky má pro mě připraveno něco na zub. Já jí za to napředu kopec černého předení. Jednou člověčice přinesla takovou divnou papírovou věc. Já jsem se na to díval z povzdálí, protože opatrnosti nikdy není dost. Ty dvě domácí kočky do té krabice hned skočily a hrály si v ní. Já ne. Raději počkám, co z toho bude. Člověčice vyhnala kočky ven, že to je boudička pro Romea. Pro mě? Ano. V noci už je prý zima a tak aby se měl Romeo kam schovat. Tak to jsem na to zvědavý. Raději půjdu na své obchůzky. Člověčice přinesla nějaké deky, provázky a další zajímavé věci. A z toho všeho pro mě udělala malou boudičku. Večer, když jsem přišel na večeři, stála boudička nechystaná na terase po stolem. Dostal jsem plnou misku jako vždy a chtěl si lehnout na svou oblíbenou židli. Ale člověčice řekla ne, vzala mě a chtěla mě dát do té boudičky. No tam jsem teda za nic na světě nechtěl. Člověčice mě tam dokonce lákala na masíčko, na dobrůtky, ale já tam prostě strčil jenom fousek a víc ani ň. Tak to člověčice vzdala a šla domů. Ráno před snídaní se na balkoně objevila člověčice a šla se na mě podívat dolů na terasu. A já na ní vykukoval z boudičky. Kočky, to jste neviděli, jakou měla radost. Dostal jsem výbornou snídani a šel na své pravidelné obchůzky. Večer, až se vrátím a bude zima, můžu si zalézt do své teplé boudičky a bude mi fajn.

Sdílejte!  |  O sdílení

6 komentářů

Reklama
Reklama