Zaregistrovat se   Přitlapkovat se
Přitlapkujte se tady:

Jméno:   Heslo:    

Pokud ještě nemáte svůj modrokocouří účet, zaregistrujte se! Registrací souhlasíte s podmínkami používání.
Zapomněli jste heslo?
Vyhledávání

Nahrává se...
Datum19. října 2009  |  KočičákLinduška  |  Zobrazení celkem/dnes1 025 480 721x / 2x

Než jsem se stala Linduškou

Než jsem se stala Linduškou

O tom, odkud pocházím, jak se vlastně původně jmenuju, kdy jsem se narodila, a o tom, čím jsem si prošla než jsem se dostala ke své milované paničce, se toho moc neví. Nebo spíš – lidé o tom nic moc nevědí a já na to ani nechci vzpomínat. Je mi teď u paničky moc dobře a proto na všechno špatné, co se mi dělo, pomalu a jistě zapomínám. Svůj příběh bych ale měla vyprávět aspoň trochu po pořádku.

Než si mě vyhlídla moje panička, byla jsem v útulku, kde se o mě nestarali dobře. Vlastně to ani nebyl útulek, ale spíš byt, kde nebylo nic než krabice na kočky. Kromě mě tam bylo ještě asi spousta jiných kočiček a kocourků. Každý z nás měl malou krabici, kde jsme byli celý den zavření, vůbec nás nepouštěli ven a ani nám nedávali moc jídla. Jak jsme neměli žádnou možnost pohybu, slábly nám tlapičky, a kdyby nás najednou chtěli pustit, ani bychom sami odejít nemohli. Tak jsme byli zubožení. Člověčice, která se o nás měla starat, si k tomu všemu ještě jednoho dne usmyslela, že odjede na dovolenou a nechala nás tam tak, jak jsme byli, a úplně samotné! V létě, v hrozném horku, bez jídla a bez vody!!! Moc jsme naříkali, protože jsme si mysleli, že určitě umřeme. Ale to nakonec bylo naše veliké štěstí! Ten náš veliký nářek slyšeli sousedé a zavolali policii. No a ti pánové a ještě další lidé nás zachránili a odvezli z toho vězení pryč k hodným lidem, kteří nás odblešili, vykoupali, nakrmili, dali nás do teplých pelíšků a vůbec se o nás krásně postarali. Později jsem se dozvěděla, že to bylo sdružení Brněnský Max a že už takto zachránili moc kočiček a kocourků. Když už jsme byli všichni v pořádku a mohli jsme začít hledat nové páníčky, lidé z Brněnského Maxe to za nás celé zařídili. Jednoho po druhém si nás odnášeli domů, až jsem zůstala v pelíšku úplně sama. Když už mi začínalo být smutno, najednou se objevila moje nová panička. Původně se na mě prý chtěla jen podívat a za pár dní si mě pak odnést, ale když mě viděla, prý jsem se jí tak zalíbila a bylo mě jí tak líto, že si mě odnesla domů hned! Prý že už to malé chlupaté zvířátko nenechá o samotě ani chviličku! To víte, prostě jsem na ni udělala kukuč a byla moje! :o) Tak jsem se dostala k novým páníčkům, k vlastnímu pelíšku a k vlastním misečkám... :o)

Ještě bych měla říct, jak jsem přišla ke svému jménu. Když byla moje panička ještě malé koťátko (teda u lidí se tomu říká jinak), měla ráda jednu knížku, která se jmenovala Linda, kočka zahradní. A ta kočička prý vypadala úplně stejně jako já. Takže prý bylo jasné, jak se budu jmenovat. V Brněnském Maxovi mi říkali Minda, takže to až tak velký rozdíl nakonec nebyl. Zvykla jsem si rychle. Jen nevím, proč mi dali jméno, když na mě stejně volají jinak. Hlavně Miláčku a Zlatíčko a Chlupatče a Lásko moje a taky Děcko moje chlupaté a ještě všelijak jinak.

Je mi ale s nimi krásně a mám je ráda, ty svoje lidi. Jak se mi s nimi žije a co všechno se mi ještě stalo, o tom vám budu vyprávět příště.

Linduška



Obsah se nahrává...


Sdílejte!  |  O sdílení
Sdílet přes e-mail Sdílet na Facebooku Odeslat pomocí Facebook Messengeru Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+







10 komentářů

Pro přidání komentáře se prosím přitlapkujte.

beta.1
Kocouřákbeta.1  Datum27. října 2009 18:14

Linduško, máš pravdu, zapomen na všechno zlé, co bylo na začátku, protože teˇˇd bude už jenom krásný, sladký život:-)

 Minda
Kocouřák Minda  Datum27. října 2009 16:41

To je opravdu hrozné, co si musí některé kočenky vytrpět, než se dostanou
k hodným lidem. Je to opravdu smutný příběh i když s dobrým koncem. Linduško přejeme tobě i tvé rodině hodně zdraví a už jenom samou radost a pohodu.

Betty
KocouřákBetty  Datum27. října 2009 16:09

To byl teda dojemný příběh se šťastným konce. Tak ať se ti Linduško daří pořád moc dobře.

 Jennys76
Kocouřák Jennys76  Datum27. října 2009 13:51

Krásný příbeh, naštěstí s dobrým koncem, a vidím že nejsem sama komu tečou slzy... Přejeme hodně štěstíčka a zdravíčka Lindušce i páníčkům :-) Jana a Arnie :-)

pajdulka
Kocouřákpajdulka  Datum27. října 2009 13:37

Ahoj Lindusko.. jsi moc hezka a statecna kocicka. Nase panicka ma taky rada pohadku Linda-kocka zahradni. Asi to bude o tobe, protoze ta pohadka taky dobre dopadla.
je tam basnicka: Ja jsem kocka nici, strasne mne to nici, radsi chci byt neci, vice mi to svedci :D A tobe to svedci bajecne.. tak pac mnau vrau Flicek, Juny a Daisy

Moni
KocouřákMoni  Datum27. října 2009 12:13

Koukám, že nad tímhle deníčkem neslzím sama :-) Dojemné povídání s tím nejlepším koncem. Už se těším na další.

Aduska
KocouřákAduska  Datum27. října 2009 10:20

Linduš, já mám úplně slzy v očích :-( nejdřív lítostí nad osudem některých kočičáků a pak dojetím :-) doufám, že tebe i ostatní kočičáky čeká šťastný život a že brzy na všechno trápení zapomenete.

Silvie OK
KocouřákSilvie OK  Datum27. října 2009 9:58

Smutný příběh se šťastným koncem... Mám radost Linduško, že máš už nový domov, kde o tebe pečují a mají tě rádi :-) a snad už další zápisek bude jen a jen veselý :-)

EvaNo
KocouřákEvaNo  Datum27. října 2009 9:10

Ahoj Linduško, posilo brněnských čičin a kočičáků! Tady se potvrzuje, že všechno zlé je k něčemu dobré, i když na kočičkách by to zrovna zkoušet nemuseli. A tamta, co se o vás měla starat a nestarala, to nebyla žádná člověčice, to byla normální zrůda! Ale teď už tě budou čekat jen ty příjemné věci a podle fotečky vypadáš jako docela veselá kočička - z očí ti koukají takoví malincí čertíci a je jich docela dost :-)))

 Maxík
Kocouřák Maxík  Datum27. října 2009 7:44

Linduško, hodně spokojenosti v novém domově. Já jsem také nalezenec a už je mi sedm let. To tvoje vězení, zvané útulek, to muselo být hrozné. Rychle zapomeň a raduj se ze všeho, co se teď bude dít. :o)

Výše uvedené názory a komentáře nevyjadřují stanovisko Modrého kocouře.cz. Modrý kocouř.cz si vyhrazuje právo příspěvky odporující dobrým mravům, v rozporu se zákony nebo obsahující reklamu smazat.

Reklama
Reklama

Reklama

Modrý kocouř.cz (c) 2024

Všechna práva vyhrazena.
O stránkách
Ochrana osobních údajů
Politika využití cookies
Modrokocouří blog
Novinky
Nápověda
Reklama
Kontakt

Archivováno Národní knihovnou ČR
Facebook Twitter Google Plus Instagram YouTube

Tyto stránky používají soubory cookies, abychom vám usnadnili a zpříjemnili jejich procházení. Rozumím
Jak cookies používáme?

Top