Jak mi člověci začali vodit návštěvy

Někdo se mi tu v příspěvcích k deníčku svěřil s tím, že je zvědav, kdy dostanu kočičího kamaráda. Na to mám jedinou odpověď: To jsme dva!!! Já totiž poté, co jsem vopanoval obě svoje království, přerovnal všechny věci v koupelnách, vyzkoušel kvalitu a měkkost všech pelíšků, gaučů, postelí a křesel, rozsápal desítky plyšovejch myší, prosmejčil každej kout, bradičkou označil každou věc, aby bylo jasný, že je to tam všechno MOJE, a dokonce se i naučil telefonovat (zatím umím sice jen zrychlenou volbu, ale člověčí babičce jsem se už dovolal – ta z toho byla celá paf, že na její „Haló“ se ozvalo „Mňáááááááááuuuu“, babička na to zase „Haló“, já zase mňouknul a to se ještě chvíli opakovalo, než jí došlo, že nemluví s klukem, ale s veleinteligentním tygrem, a nejspíš ze strachu mi to položila). Jsem zjistil, že už tak ňák nemám, do čeho bych packou dloubnul, a že by to chtělo parťáka. Jak je mym dobrym a slušnym zvykem, šel jsem to člověkům říct, bohužel, reakce nebyla zrovna taková, jak bych s vohledem na svý postavení čekal. Oba totiž skoro jednohlasně prohlásili, že jeden uřvanej netopejr je pořád lepší než dva uřvaný netopejři, stěhování pěti tygřích kil z bytu do bytu je jednodušší než deseti, a že kdyby domů přitáhli ještě jednoho takovýho sladkýho kocourka, tak je jejich máma už doopravdy vydědí. Tady snad nemusím ani říkat, jakej je to všechno nesmysl!!! Rozhod´ jsem se, že se požadavku nevzdám, a od té doby škemrám, mňaučím, vyju a řvu, kdykoli se začnu nudit, ať vědí, že tygr se odbývat nesmí.

Člověci na to zareagovali po svym a jednoho dne se nám u dveří objevil novej člověčí exponát s rozpačitym úsměvem a dárkem pro tygra v ruce – prej návštěva. Holka toho živočicha vtáhla dovnitř a začala se chovat, jako bych tam snad nebyl – ahoj, to jsem ráda, že jsi tu, nedáš si něco k pití, no jo, to je náš novej kocour, promiň, je trošku uřvanej. Já kolem toho cizího člověka začal hned pobíhat a třít se vo něj, když si sundal boty, šel jsem mu je zkontrolovat, jestli je nemá snad zablácený, a jak jsem se kolem něj tak točil, cizinec nestačil zírat a po chvíli, když už holce došel dech, prohlásil, že jsem fakt strašně nádhernej. Žere ti boty, odvětila lakonicky holka. To nevadí, když on je tak děsně roztomilej, jé, podívej, jak na ty tenisky útočí, checheche, no ten je lepší než televize, vykřikoval cizinec a holce bylo po chvíli jasný, že konverzace je v trapu. Na scénu totiž dorazil TYGR a vona se odteď může jen bezmocně koukat, jak jí odluzuju kamarády. Musím ji ale pochválit, od toho prvního trapnýho incidentu se dost poučila a teď, ještě dřív, než si návštěva stačí sundat boty, už jí cpe škádlítko do ruky, s omluvnym výrazem a slovy Prosimtě mávej mu s tím, já ho potřebuju utahat.

Kluk nasadil podobnou strategii a ještě ji vylepšil o tzv. přespávací návštěvu. V praxi to znamená, že na posteli, na které obvykle spím JÁ, se upeleší nějakej cizí člověk a já mám spát v přepravce. Tohle teda popravdě zkusil jen jednou, páč jak sám říká, vod tý doby má zážitků na rozdávání. Zkrátka a dobře, přišla k nám návštěva, pobyla, pohrála si se mnou, ignorovala kluka, ale namísto toho, aby večer vodešla, rozhodla se uvelebit v MOJÍ posteli. Páč ke mně byla tak milá, rozhod´ jsem se její nevychovanost pro jednou ignorovat a šel jsem si lehnout jinam. V noci, kdy jako každej správnej tygr vyrážím na lov, jsem se pustil do vcelku napínavýho souboje s už dost umolousanou plyšovou hračkou, který kluk říká Svrab a já Kořist. Normální zápas, já vyhazuju Kořist vysoko do výšky, chytám, koušu, drápu, opět vyhazuju, když v tom mi Kořist dopadla namísto ke mně na koberec na návštěvu pochrupující v posteli. To mě teda trošku zarazilo, tak jsem se váhavě rozhlídnul po pokoji, jestli mě někdo nesleduje. A sledoval! Kluk už skoro v polosedu se natřásal v posteli přidušenym smíchem. Z toho jsem pochopil, že je vše v pořádku, a ze všech sil jsem zaútočil na Kořist. Doskočil jsem na ni se všema mačetama vysunutejma z tlapek a nadobro jsem ji zakousl. Prakticky ihned nato se návštěva vztyčila, zařvala a kluk spad´ smíchy z postele. Já za to byl naprosto nespravedlivě vyexpedovanej až do rána z pokoje a návštěvě jsem se pomstil tím, že když šla ráno na záchod, sednul jsem si před dveře a vyl jak smyslů zbavenej. Vod tý doby v noci v klukově obydlí kraluju zase jenom já :-)

Ale nejlepší na konec, jednoho krásnýho dne přišel k holce na návštěvu člověčí páreček a s sebou přivedl děsně zvláštního tvora. Vyznačoval se určitou podobností k člověku (byť byl o hodně menší), silným hlasem a už na první pohled vysokou inteligencí a mrštností. Než si člověci stačili mezi sebou podat ruce, ten tvor už v ruce držel klíč od skříňky, kterej mně nikdy nešlo vytáhnout, a cpal si ho do tlamky. Další tygr, blesklo mi hned hlavou! Holka tomu tvorovi sice říkala „dítě“ nebo „chlapeček Kubíček“, ale já věděl svoje. Novej tygr si zcela neomylně razil cestu novým terénem a člověci kolem něj poskakovali a zkoušeli mu sebrat různý předměty, kterejch se zmocnil, dřív, než je stačil voznačit v tlamě. V duchu jsem zajásal a pelášil za ním. Ukazoval jsem mu hračky a jak se s čim hraje a ten tygr hned všechno pochopil a za chvilku už jsme si spolu cvrnkali kuličkou v mym nejoblíbenějším škrabadle. Tygr se zkoušel se mnou i prát a máchal nade mnou tlapkama, jenže měl ty svoje člověky nějak blbě vycvičený, páč ho hned vode mě vodtáhli, že prej Kocourek je hodnej, kocourek se nebacá. Pche! Tygří hře evidentně vůbec nerozuměj! Holka mu dala do tlapky tyčku s myší, ukázala mu, co s tím má dělat, no a pak jste měli vidět ten tanec!!! Novej tygr hru ještě vylepšil o zkoušení do mě tím klacíkem píchnout, bohužel dřív, než jsem moh předvést svoji nevohroženost, mu tu věc zase sebrali :-/ Pak tygrovi začali cpát do tlamky nějaký voňavý jídlo, který jsem nesměl, a tak jsme na sebe aspoň koukali, von na mě zkoušel něco vykřikovat a já na něj zas vrkal. Já snad nikdy předtím nebyl tak šťastnej!!! Bohužel, po nějaký době se člověčí páreček zvedl a tygra si zase odvezl. Ale já si ho zpátky vyřvu, to uvidíte!!!

FOTO: S novým kámošem, aneb tygři v akci.

Sdílejte!  |  O sdílení

13 komentářů

Reklama
Reklama