Seznámení s čtyřnožkyní Elizou

Tak jak to vlastně... jojo, už vím, panička někam odjela a vrátila se až dost dlouho, a aby to nestačilo, z přepravky vyšel čtyřnozec jako já, akorát jinak barevný a hlavně strašně mrňavý. Šel jsem si toho vetřelce řádně očuchat! A páč jsem skoro velký kluk, hned jsem poznal kočičí holku. Já vám nevím, co to do mě vjelo, rozšířily se mi panenky, ani jsem si neuvědomil, že je to malá holka, a šel jsem do toho! Skočil jsem na ni, ale v tom už mě držela panička za chloupky a něco mumlala o mravnosti a slušnosti:( No ono se jí to řekne, když mi přivede kočičandu v mém skoro dospívání. No ten den jsem myslel, že se zbláznim, až jsem skončil přes noc u dvounožce mladšího a tam jsem si ty hormony zklidnil. Ráno jsem ještě chvíli zlobil, ale pak mi došlo, že z toho nic nebude, je to malá holka, ani s ní není moc zábava, pořád ještě spí, leze mi do WC a dovolí si do misky, ale to už teda vrčím!! Jak se jedná o jídlo, to nemám slitování, i když teda se přiznám, že sám ji do kočkomisky taky lezu, ale proto, že je špunt a nedojídá zbytky. Teď je troškem větší, tak už jsem jí naučil trochu lumpačit, pomalu a jistě, přeci nebudu poslouchat, jak je hodná, jen ať ty paníčkové vědi, co je toho loket, když jsme dva. Už ji beru na průzkumy po baráku, ale ona vám nic nevydrží, jak nemá WC blízko, tak si klidně udělá hromádku, nevím, jestli malý kočičáci táák strašně smrdí, protože já určitě ne:) ale to se nedá...

Sdílejte!  |  O sdílení

2 komentáře

Reklama
Reklama