Fičák míří do Prahy aneb jak Praha k Markýzovi přišla

Jsem kocourek na objednávku. Budoucí oběť si mne objednala už před rokem. A celý rok trpělivě čekala, těšila se a zas čekala. A protože trpělivost tečky přináší, objednávku maminka splnila výborně. Jsem hodné, hravé, dravé a tečkované dítko. Mé rodné jméno je Bernie von Blbies Spotted Warrior. Mám tři sestry Bibianu, Jessii Basiu a Bellatrix alias Bábovku (narodila se bez puntíků, ale i tak ji máme moc rádi).

Poprvé se moje holka na mě přijela podívat i se svojí maminkou a bráškou. A musím hned na začátku konstatovat, že někteří členové naší smečky se chovali vyloženě vyzývavě, nebudu jmenovat, že Jess a stvejdo Piškote?? Jess se rozplácla klukovi na koleni a slastně mu začala okusovat prsty a koleno, tsss. A Profa? Ten se rozvalil velké budoucí oběti k nohám a vrněl jak motorová pila nad statným smrčkem. Tohle nepřístojné chování jsem pozoroval z kolena svojí holky (budoucí oběti) a něžně a s láskou jí okusoval prsty, vrněl a vůbec dával najevo, že my dva budeme láska na celý život. Jo, jo. Když oběť lapají, něžně jí kousají (a tají, že později bude hůř). Zvolená taktika se vyplatila. Své budoucí oběti, pardon, rodinu, jsem okouzlil dokonale a málem ani nemohli odjet domů, protože se nemohli odmotat z mojí tlapky, kolem které jsem si je ovinul...

Holka za mnou přijela ještě jednou a to s obětí Bábo... Belly. Teta T. s babí proháněly Bellu. Bella skákala, lítala, lovila, teta T. mávala, výskala a babí lítala, běhala, skákala a fotila. Já to všechno pozoroval z náruče své oběti a tvářil se, že jakékoliv skoky, vývrtky, smyky nebo nedej bože lezení po záclonách jest mi zcela cizí. Jess to celé prospala. Když usínala, tak si pod fousy brblala něco o tom, že proč by se namáhala, když to ty její oběti nejsou. No a Bibiša se předváděla, jak jen mohla, protože dobře věděla, že momentálně žádné oběti nemá.

Když přijela holka podruhé, tak měla s sebou opět brášku a zvláštní krabici. Krabici okamžitě obsadila Bibina s tetou Missy. Babí se strašně smála a vyháněla je, že to není jejich přepravka. Tetka ani Bibiša přepravku nevyprázdnily, tak jsem se tak k nim nainstaloval. Co kdyby tam bylo jídlo. Nebylo sice, ale přesto jsem setrval uvnitř. Nemohl jsem si nechat ujít různé humorné scénky v přímém přenosu. Babí vytahuje Bibinu. Bibiša se tam během vteřiny teleportuje zpátky. K nacpanosti přepravky přispívá moje maminka Lassynka, která se snaží vmáčknout mezi Bibi, Missy a mně. Babí konstatuje cosi o hodně narvaném autobusu. Stvejda Piškot, zaujat možností přepravy, přistupuje. Babí se baví a hlásí proměnu autobusu na krabičku sardinek. Všichni v přepravce vyhlašujeme označení za sardinky za potupu a vyplouváme z přepravky. Holka s babí instalujou Bellu do přepravky a fotí. Mají při tom záchvat smíchu, že tetu T., toho času na dovolené, klepne, až to uvidí. Všichni svorně se snažíme udělat tetě T. Radost a rveme se do přepravky. Přepravka začíná podivně praskat. To rozhodlo, že je nejvyšší čas odjet... V přepravce nechali jen jeden exemplář – mě, přepravku zavřeli, babí setřela slzu, vydala mi poslední rady do života a už se to se mnou houpalo. Mířil jsem do nového života, k novým obětem a novým chlupatým kámošům.

Pokračování příště...

Sdílejte!  |  O sdílení

14 komentářů

Reklama
Reklama