Panička chodí do školy a pak zase někam, že se vrátí a je tma. Vlastně nevím, proč jsem jí udělila post vrchního otevírače dveří, když je furt v trapu. Kdykoliv se ovšem přisune domů, má jakousi tendenci být hodná. Třebas dneska si Elišák chtěl hrát. Já ne. Jsem přeci už dáma, nebudu se snižovat ke hře. On ne a ne chápat to. Panička zakročila, samozřejmě, že se jí nelíbilo kocourovo chování.
Jenže to nebylo všechno. U topení máme karimatku. Spíš panička, dala si jí tam, že bude cvičit jógu. Jenže panička je člověk a cvičí téměř vůbec, pokud teda nemá cvičení mimo domov. Tak na ní spíme my. Dneska se paničce zase jednou rozsvítilo nad hlavou a napadlo ji rozendat. Kocour si to vyložil po svém - aby měl dost místa. Jenže to už bylo i na paničku moc. Začla mu urputně vysvětlovat, proč to udělala. Načež zmizela. Vrátila se a nesla si šunčičku. Předpokládala jsem, že nám jí rozdá. Ale ona ne... Malinko mi dala, pak zase další kousíček. Elišák se mohl vzteky zbláznit, že nedostal ani ň, před paničkou doslova chodil a snažil se utrhnout nějaký ten kousíček. Ale panička mu řekla, že zlobil a nic nedostane.
A na tý karimatce stejně ležím. Dobře, že tu ta panička je...
Sdílejte! | O sdílení
Tyto stránky používají soubory cookies, abychom vám usnadnili a zpříjemnili jejich procházení. Rozumím
Jak cookies používáme?