Nedostatek rybiček v domě

Hlasím se ze svého pracoviště - pokoje dvounohé, který nabízí více než dost míst k práci (spánku). Například Elišák, kterému nestačí postel, jógamatka u topení, pelíšek, židle, křeslo, polštář zvolil stoleček.
Rok a půl s námi bydlela rybička, před ní rybičky jiné, ovšem nikdy se nedožily tak vysokého věku, jako ona. Teda aspoň od té doby, co s mými dvounožci bydlím. A Elišáček tvrdí totéž. Jenže ona teď zemřela a my jsme přišli o náš program. Ač to tak dvounohá nemyslela, odstátá voda od rybiček chutná přímo božsky. Takže jsme chodili pít do akvárka. Dvounohá z nás měla legraci, že ryba má víc přátel než pes, ale to už je jedno. Jenže ryba zemřela, dvounohá jí pořádala pohřeb, u kterého jsme ani jeden kočičák nebyl, poněvač jsme to nevěděli. Ale včera tak jdu do našeho kočičího ráje a akvárko nikde. Zírám na dvounohou, kam jí přemístila. A ona si něco kutí sama pro sebe. Měla jsem žízeň a chtěla jsem se napít. Nenapadlo mě nic lepšího, než vypít vodu kytkám, takže dvounohá náhle upřela svou pozornost na mě a smála se. Elišákovi to taky nepřipadalo nikterak extra vtipné. Dvounohá je taková, že když se stane něco nehezkého, usmívá se. Co to bylo za smích, když Elišák nevybral zatáčku a vrazil do trouby. Ale na druhou stranu je hodná. Nechala mě vylízat ten den talířek od zmrzliny a v neděli mi dala kus obsahu svého sendviče - šunky.

Sdílejte!  |  O sdílení

2 komentáře

Reklama
Reklama