Mám za sebou prej svuj první rok života, taxem se rozhod ho krapet zrekapitulovat. Zajímavýho se toho stalo myslim celkem dost, mym narozenim počínaje, tygřim únosem a následnou výchovou člověků pokračuje a výměnou řady vzrušujících profesí konče. Uš sem se stal vychovatelem, zpěvákem, mňaudelem, horolezcem a dokonce i lídrem modrokocouřácký bigbítový kapely. Tak sem tak uvažoval, do čeho novýho bych se moh pustit, a napadlo mě, že dyš už mě stejně vymiškovali, moh bych zkusit kariéru duchovní. Konec konců dobrej vliv ze mě přímo čiší, mý kladný působení na duševně míň vyvinutý jedince je už zdokumentovaný a pomoc bližním svejm člověkům nabízim fakt denně. Svatozář nad hlavou mi z toho všeho stejně určo naběhne co nevidět. Dal sem se teda do práce, a kdo mě zná, ví, že nic nedělám jen tak napůl:
Začal sem s takovou divnou starou lampou, která má takovej úplně nepraktickej papírovej cylindr (podle holky cennej starožitnej malovanej, blablabla), skrz kterej stejně nikdy žádný pořádný světlo nemůže projít. Nějakej čas sem ho nenápadně prokusoval, pozdejc už trochu nápadnějc a když se výsledek v podobě světelnýho záření skrz pořád nedostavoval, zapojil sem mačety na tlapkách a vzal to i s rozběhem. Papír pochopitelně váze tygra neodolal a protrh se, k mojí neskonalý radosti hned na více místech současně. Prakticky ve stejnou chvíli holka mocně zařvala „KRISTEPANE to byla lampa po babičce!!!“ a hned sem věděl, že obracet člověky na víru mi pude ;-)
Mý působení se přesunulo na bednu. Tedy, podle holky na starožitnou, vykládanou, lakovanou, dřevěnou a nedávno zrestaurovanou truhlu a správně, taky po babičce. Podle mě je to hlavně děsně nepraktickej kus nábytku, páč ho tygr nemůže otevřít (bo to víko je ukrutně těžký), a jako přistávací dráha je to příšerně nepraktický, páč ten lak, kerym je natřená, klouže. To vim z vlastní zkušenosti, dyš sem se párkrát rozběh, přeletěl postel a doskočil na bednu, díky zákonu akce a reakce dojel na konec bedny a žuchnul na zem a namlel si budku. Potřetí už sem tak pitomej nebyl a všecky končetiny opatřil starejma známejma mačetama. Bedna mocně zaskřípala, ale letec přistání perfektně ustál a byl by si spokojeně prohlížel čáry po přistání, kdyby holka v tu samou chvíli nezačla ječet „ŠMARJÁJÓZEF podívej se, cos to udělal za rejhy na tý truhle!!!“ Pak následovalo pokání, kdy holka se slzama v očích hladila (naprosto zbytečně) tu polakovanou a nově i podrápanou parodii na přistávací dráhu a tygr zatím meditoval v přepravce. Pak mi kleštičkama důkladně vožudlala drápy na všech packách, ale pro víru je holt nutný přinášet oběti.
Přesunul sem svý působení i na kluka. Začal si totiž do mýho bejváku vodit člověčí samičky. Aby bylo jasno, já proti těm uječenejm prsatejm individuím s dlouhejma chlupama na hlavě nic nemám, holka je toho živym důkazem, ale štve mě, dyš si s nima kluk hraje víc než se mnou, nebo dyš akce, který byly dycky chlapská záležitost, jako třeba koupání kluka, se najednou změní v koupání kluka s člověčí samičkou a „Šer Cháne, přestaň čumět“. Rozhod sem se, že jim tyhle idylky překazim, a dyš kluk zas vlez se samičkou do vody, tygr se usadil vedle na pračce a čuměl, div mu kukadla nevypadly. Tohle je doslovnej přepis rozhovoru, kerej se následně udál:
Kluk: „Šer Cháne zmiz!“
Samička: „Prosím tě proč, vždyť nic nedělá...“
Kluk: „Čumí na tebe.“
Samička: „Cože?“
Kluk: „Jo, teď, jak ses zvedla, ti čuměl na zadek a pak se olíz.“
Samička: „PANENKOMARJÁ!!!“
(Samička následně vyskočila, drapla ručník a s dusotem zmizela v pokoji.)
Šer Chán: „Vrk vrk.“ – překlad: To sem rád, že sme zase sami dva.
Protože sem už vodmalička zvídavej, začal sem zkoumat, co s těma samičkama kluk vlastně provádí. Hrozně mě překvapilo, jak se vo ně šíleně stará. Tuhle sem ho třeba načapal, jak jí dělá to, co by všichni chtěli, abych si dělal já, dyš vykonám svojí potřebu v záchůdku. Jenže to já samozřejmě nemůžu, obzvlášť po velký potřebě ne, páč by všichni přišli vo tu bžundu, kdy tygr lítá po bytě se zbytkem fujtajblu visícím vod dírky, pronásledovanej člověkem s mokrym hadříkem v ruce. Hraje se vo to, jestli ten fujtajbl tygr stihne rozmáznout na koberci, posteli nebo gauči dřív, než ho člověk dostihne. Každopádně dyš sem viděl, jak samička při tom vrní, vzpomněl sem si na svý nový poslání „Pomáhej bližnímu svýmu“ a vydal se klukovi pomoct. Nenápadně sem se zezadu přiblížil, protáh se kolem klukovy hlavy a líznul sem si. Samička spokojeně vzdychla, kluk se narovnal, vytřeštil oči a zařval „JEŽÍŠIKRISTE!!!“ Pak si jen pamatuju, jak sem letěl z pokoje a za mnou práskly dveře. Sem ale přesvědčenej, že pak se věnovali už jen modlitbě.
Jako by to nestačilo, nedávno si holka přivedla uprostřed noci přespávací návštěvu v podobě dvou člověků - kluků, kerejm rozestlala rozkládací gauč v MÝ herně, kerý z neznámejch důvodů začla říkat „pokoj pro hosty a těch kočičích kravin si prosím vás nevšímejte“. Ty údajný kočičí kraviny sou samozřejmě všechno důležitý tygří propriety, jako tunýlek, chlupatá housenka, škrabadlo, chrastící míček apod. Krapet mě to rozladilo, ale řek sem si, že součástí duchovního života je i dělit se vo svý věci s bližníma (čimž se asi míní osoby, kerý sou zrovna nablízku) a že to pro tentokrát přejdu a nechám je spát. V šest ráno mi ale přišlo, že už by to jako stačilo a že všichni už stejně musej bejt vyspalý, páč já sem teda už vyspalej byl. Začal sem proto všechny vosvěžovat svym pěveckym umem a zpíval sem a zpíval a z mý herny se nato začlo vojezvat: „Panebože. Panebože! PANEBOŽE!!!“ Volal sem na ně, že to je dobrý, že mi můžou říkat Šer Cháne. Pak vyběhla z ložnice holka a prohlásila, že jestli toho hned nenechám, poletím na chodbu nebo z vokna a že si můžu vybrat. Vzhledem k tomu, že k duchovní cestě patří i dráha mučedníka, vyl sem statečně dál. To pokračovalo až do vosmi, kdy se všichni člověci postupně vykutáleli z pelechů a vzhledem k řečem, kerý vedli, bych řek, že vočistec získal úplně novej význam.
Myslim, že i tuhle novou kariéru mám nastartovanou slibně ;-) Voslavnej dopis z Vatikánu čekám každym dnem!
FOTO: Šer Chán rozjímající.
Sdílejte! | O sdílení
Tyto stránky používají soubory cookies, abychom vám usnadnili a zpříjemnili jejich procházení. Rozumím
Jak cookies používáme?