Je tohle vůbec možný??!! Na to jsem se sám sebe zeptal asi osmnáctkrát. Proč. Prooč. 17. října 2009. Proč mě vzali z domova. Táhli vlakem přes celou republiku. Taky jsem okamžitě začal hrát ustrašenýho a just jsem na nikoho nepromluvil. Ani slovo. Ani mňouk. Ani vrk. Tehdy v říjnu mi sice bylo už půl roku, ale stejně si dovolili dost. Okamžitě po příjezdu "domů" (pch, ani omylem) jsem se zaštrachal pod letiště. Až na konec. Tam, kde už je zeď. Nemohli mě dostat ven. Po třech dnech bylo pod postelí spousta věcí. Mistička s granulema. Mistička s kapsičkou. Mistička s vodou. Papírová kulička na provázku. Ona do půli těla (ubrečená, že si nezvyknu). Ani to se mnou nehnulo. Až další den jsem se rozhodl. Vylezu ven až bude tma. Rozhostila se noc. Zrovna jsem se byl podívat na polici, když Ona rozsvítila. Ona NESPALA! Čekala, až se hnu. Vstala a než ke mě udělala krok, zmizel jsem v útrobách postele. Další den ke věcem pod postelí přibyla Její Rodička a Její Rodič. No dobrá dobrá... Schovejte slzy. Jeho rytířstvo sir Gabriel se rozhodl vylézt. Bóže, to bylo slávy. Ona říkala, že má druhé Vánoce. To je jako co? Nicméně jsem tu strávil pár fajn týdnů. Občas jsem jen tak cvičně vynechal oběd, nebo večeři ("Není mu něco? Podívej se do tý knížky.") Aby bylo jasno, kdo je tady rytíř.
Sir Gabriel
Sdílejte! | O sdílení
Tyto stránky používají soubory cookies, abychom vám usnadnili a zpříjemnili jejich procházení. Rozumím
Jak cookies používáme?