Divoké kousky tečkovaného tornáda

Jo jo, jsem správná tečkovaná holka. Zdědila jsem divoké geny po svých předcích a po své mamince Lassy. A co jsem nestačila zdědit mě naučila tetička Missyčivka a strejda Piškot. Působení strejdy Bubíčka se minulo účinkem. Myslím, že jsem ještě nikdy jen tak neležela na podlaze a odpočívala. To není nic pro mě. Jsem divoch od přírody a moji dvounožci se někdy nestačí divit, co všechno je možné. Když si mě panička přinesla domů, říkala, že už u nás byla kočka úplně všude a že jí nemůže nic překvapit. Postupem času zjišťuje, jak hluboce se mýlila. Mé možnosti a dovednosti jsou neomezené. Divoké honičky s velkýma holkama po celém domě, dupot, rvačky, to je běžný každodenní program. Mám sice velkou výhodu, že když to jednu holku přestane bavit nebo je unavená, mám možnost lítat s tou druhou, ale panička je stále v klidu. Páníček má sice občas k našim dostihům připomínky, především pokud se v běhu odrážíme přímo od něj, ale kdyby neseděl v cestě, tak by se mu to nestalo. To, že šplhám po záclonách, nebylo nic nečekaného. To panička rozdejchala úplně v klidu. To, že jsem se za pár dní naučila vyskočit na šatní skříň, také nebylo nic divného. Dost často tam pobývá Wyuša. Dobyla jsem i krb a z něj se dostala na dveře. Ani tím jsem páníčky nijak neohromila. Když jsem z naší probíhačky na knihovnách přeskočila až na poličku nad televizí, to už bylo trochu překvapivé. Ale protože jsem pořád hubeňour, takže poměrně lehká, ani to páníčkům nevadilo. Musela jsem tedy přidat na vynalézavosti a akčnosti. Super kousek se mi podařil s páníčkovým notebookem. Páníček si ho odložil na polici v pracovně, ale tak nedbale, že přečuhoval svojí větší částí přes okraj police. Při mých nočních výzkumech jsem i nutně potřebovala na tu polici. Páníčky probudila obrovská rána. Panička vyskočila z postele zděšená, co se které chlupatici stalo. Páníček brblal, co zase ty kočky rozbily. Na zemi ležel počítač. Vypadal celkem v pořádku, žádné vnější zranění nebylo na první pohled patrné. Po otevření se také nic neobvyklého neobjevilo. I zapnout se dal. Že by se nic nestalo? Teprve po naběhnutí systému se zjistila závada. Obrazovka jaksi neukazovala to, co by měla. Sice na ní byl krásný impresionistický obraz, ale páníček s tím nebyl vůbec spokojen. No co co, má si svoje věci uklízet.
Jednou večer, když už jsme byli všichni doma, zavládl nebývalý klid. Což bývá podezřelé. Najednou se ozval divný zvuk. Co to zase bylo? Panička začala hledat, zjišťovat. A pak mě našla. Byla jsem ve sprchovém koutě. To vám asi nepřipadá nijak zvláštní, ale dveře do sprcháče byly zavřené. Už chápete? Dostala jsem se tam horem. Vyskočila jsem na umyvadlo a odtud přes celou koupelnu nahoru na okraj sprchové zástěny. A pak už dolů do sprcháče. No co, taky se chci vysprchovat, panička se tam vždycky kachní sama a mě tam nevezme, tak jsem si tam vlezla sama. Panička říkala, že je štěstí, že byla doma, jinak bych tam byla zavřená celý den. Tsss, bych si klidně otevřela. Umím otevřít i skříň se šoupacíma dveřma, tak tohle bych zvládla taky.
Další mé příhody vám napíšu zase příště.

Vaše Jess

Foto: Úžasný obraz se objevil na páníčkově počítači.

Sdílejte!  |  O sdílení

11 komentářů

Reklama
Reklama