Mám to na háku

Onehdá k nám doručili bednu. Velikó. Když dojela, tak byl doma akorát velké pánik a čučel na ňu jak puk, poněvač byla přes půl předsíně. Mufka tradičně, jako dycky, když u nás někdo zazvoní, vylezla na knihovnu a dělala, že je neviditelná. Já a Blonďák sme ju naopak začali vobcházet a vočuchávat a zjistili sme, že podle čmachu bude néspíš naša. Vylezli sme na ňu, tam sme si chvílu vysvětlovali, kdo si na ní ustele a bude ju hlídat a kdo si pude po svéch. Nakonec sme se dohodli, že se budeme střídat.

Vodpoledne přišla dom panička a naše doměnky vo vlastnictví bedny potvrdila. Pré je to novy škrabadlo. To dá přece rozum, né?!, že je to novy škrabadlo, taková krásná bedna přece neco vydrží. Šak sme ju taky už aj použili. Panička se ale řehtala, že sme to blbě pochopili, že to škrabadlo je uvnitř. No, esli tim uvnitř myslí neco takovyho, jako tu staró vodrbanó věc, vo keró sme před nedávnem přišli, tak teda nic moc, to sem sténak nepoužíval. Blonďák s Mufkó teda jo, já sem upřednostňoval fšelijaky krabice, křesla, ale nérači sem škrabal šuplik vod psacího stolu. Šak je taky pěkně voznačkované.

Večer, když přišel dom aj mladé pánik, tak pré že to složijó. Vyklidili cimru, což už i tak bylo zajimavy, dotáhli tu bednu na prostředek a vodevřeli ju. To bylo neco na Blonďáka! Jak se v ní udělalo kósek místa, vtrukl dovnitř a zavrtal se až do spodka. Panička s mladym pánikem si vyjasnili, kdo je hlavní číman a kdo helfr, a začali stavět. Šlo jim to překvapivě dobře vod ruky, néspíš taky proto, že sem jim u toho celó dobu poctivě asistoval a na každym nově přistavěnym patře provedl zátěžové test, zatimco Blonďák s Mufkó se věnovali svojí obvyklé činnosti a hodili chrupku. Stavba utěšeně rostla do zajímavéch výšin, ale když stavební četa zjistila, že se chystám hópnót na lustr, pod keré se to mezitim dostalo, rozhodla se stavbu přesunót na flek a dokončit ju tam.

Nakonec se zadařilo a byli sme povolaní ke kolaudaci. První sem samozřejmě přišel já, vobhlídnul sem to ze fšech stran, chytnul sem se slópku, labužnicky sem se protáhl, důkladně sem si nabrósil drápiska a vylezl sem až na vrch. Panička začala jásat a vykřikovat, jaké su betelné kocórek (to přece fšichni vijó, ne?!) a byla strašně šťastná, že se mně novy škrabadlo líbí aji na škrabání. To vylákalo z vigvamu velkyho pánika, keré to vokomentoval, jako že to tady bude pěkné cirkus šari-vari (he, he, von je snad vědma!), a přišel aj Blonďák s Mufkó. Mufka si to rozvážně prolezla, vyzkóšela a zaujala pozici v lavóře nad paniččinó betló. Sótěživé Blonďák, keré si furt potřebuje dokazovat, jaké je toho tady velitel, vylezl až na vrch za mnó a naivně si myslel, že ho tam pustim. Jenže se teda spletl. Chvílu sme se tam pošťuchovali, ale nakonec sem ho vysyčel a von musel slézt vo patro níž. Ale protože nemohl zůstat poražené a potřeboval zachovat dekórum, tak vyšťóchl Mufku z jejího lavóra a usadil se tam. Mufka si teda vlezla do lavóra u dveří a byl klid. Prozatim.

Když už bylo škrabadlo postaveny, vyzkóšeny a zkolaudovany, projevila náhle panička obavy, esli jí nebudeme skákat na hlavu, až budem hrát na hoňku, když to postavili u její betle, a esli by nebylo lepči to někam přestěhovat. Voba pánici se na ňu podivali, jako dyby náhle spadla z višně a prohlásili, že nic se stěhovat nebude, že taková betla bude pro kočičky betelny doskočiště. Pro tentokrát sem s nima sóhlasil a prohlašuju, že paniččinu betlu používáme jako doskočiště jenom v době, když v ní néni. Máme totiž vyzkóšeny, že umí nélip, a hlavně včas, votvírat konzervy.


Foto: Rekognoskuju terén a chystám se hópnót

Sdílejte!  |  O sdílení

16 komentářů

Reklama
Reklama