To si tak jednoho krásného dne spím a z mého snění o velkém kuřeti mě nečekaně vzbudí drnčivej protivnej zvuk. Posluhovačka docela hbitě (na to jaký je hic), přiskočí k té drnčící věci a už vidím její rozářený úsměv. Ze zvědavosti tedy vstanu a šinu si to ke dveřím. Jéje, bílá chlupatá koule, kolem mě prolítla. Nikdy sem nepochopil, proč má furt ten blbej výraz s vypláznutým jazykem a vrtícím ocasem. Za ním vplouvá rošťák a jeho mamča. No a mám na pár hodin o zábavu postaráno. Montyho honím od svých misek a hbitě mu vysvětluju, že to teda jako néé! Uvelebuje se na gauči přesně na mém místě. Jenže ho nestačím ani vyhnat, protože už si začínám hrát s rošťákem. Nosím mu moje myšky a nakonec najdem i oblíbenej růžovej hopík. Ale je takový hic, že to po chvilce zapíchnu a jdu si lehnout někam vejš, abych nakonec nevypadal jak ten moula s vypláznutým jazykem.
PS: Na fotce lovíme růžovej hopík z pod gauče. Nakonec jsme na něj museli vzít měchačku, protože rošťák má krátký packy
Sdílejte! | O sdílení
Tyto stránky používají soubory cookies, abychom vám usnadnili a zpříjemnili jejich procházení. Rozumím
Jak cookies používáme?