Kapitola jedenáctá - Věruška druhým jménem Olinka aneb Doslova naše nejdražší

Přišel rok 2009 a ten pro nás začal velmi smutně. V únoru 2009 odešli za duhový most poslední dva potomci naší první kočky Pepíny, 2. února Jarda a 15. února Béďa. S jejich odchodem současně odešlo vše, co bylo spojeno s Pepínou, a zůstaly jen vzpomínky.

Dlouho nám ale nebylo souzeno, aby nás bylo méně. Minule jsem se zmínila o podzimu roku 2007. Někdy v září, možná v říjnu 2007, majitelé jednoho domku s vinohradem zde odložili dvě odrostlá, vymazlená koťata - tříbarevnou kočičku a černého kocourka. Nebyli to místní, domek jim sloužil jako chata.

Příběh je to asi takový: Koťata se narodila vesnické kočce, ale odchována byla doma pro potěchu dětem. Koťata odrostla, tak co s nimi? Nejvhodnější je bude odvést na chatu, ať tam loví myši. "Však my za nimi budeme občas jezdit a něco jim taky dovezeme." Takovou verzi jsem slyšela, když jsem dotyčné osoby prosila, aby tam koťata nenechávali, že tam pro ně není bezpečno, nebo ať je alespoň nechají vykastrovat. Bylo to málo platné. Já jsem si připadala jak v oněch šedesátých letech a oni si zřejmě mysleli něco o bláznivé ženské, která nemá co na práci.

Tak tam koťata zůstala, byla tam s fenou německého ovčáka Astou, která pozemek hlídala. Asta měla koťata ráda, bylo vidět, že je ochraňuje. Jenomže jak šel čas, kocourek se začal toulat a kočička jakoby zmizela úplně.

Až, až 20. dubna 2009 někdo zoufale mňoukal a naříkal na cestě za naší brankou. Byla tam přikrčená tříbarevná kočička a naříkala a naříkala. Zvedla jsem ji ze země a v tu chvíli by se ve mně krve nedořezal. Kočka měla v podpaží pod pravou přední tlapkou nádor velikosti husího vejce, zarudlý, zhnisaný a krvácející, jak ho vláčela po zemi. Na nic jsem nečekala i s kočkou letěla pro přepravku a bez ohlášení jsme jeli k veterináři. Jí zřejmě bylo úplně jedno, co se s ní děje.

Téměř šedesátiletý veterinář a vyhlášený chirurg sám prohlásil, že toto u kočky za svoji praxi nikdy neviděl. Ponechal si ji v ordinaci a ještě týž den odpoledne ji odoperoval.

Večer mi do telefonu celkem stroze sdělil, že stav kočičky odpovídá náročnosti zákroku a že si mám zavolat druhý den dopoledne. S nepříjemnými pocity jsem druhý den zavolala a z telefonu se už daleko přívětivěji ozvalo: "Odpoledne si pro kočičku můžete přijet, kočička čurala, kakala, papá a příšerně se chce mazlit."

S manželem jsme oprášili voliérku po Milušce s Maruškou, připravili do ní vše potřebné a jeli pro kočičku. Dostala jméno Věruška. Já nevím, ale když jsme Věrku dovezli a přendali do voliérky, připadalo mě, že je šťastná, že má svůj pelíšek, misku, záchůdek. Věruška byla vzorný pacient. Jizvu měla dlouhou 18 cm. Hojila se dobře, až na jeden malý kousek právě v podpaží. Při operaci jí bylo odberáno hodně kůže i tkáně. Dlouho proto nosila Věrka košilky s rukávkem. Nádor nebyl naštěstí zhoubný.

Ve voliérce strávila Věruška 5 týdnů a po té byla vpuštěna mezi ostatní. Problém nebyl, za tu dobu si na sebe dobře zvykli.

Léčení, kastrace a očkování se protáhlo téměř na půl roku a přišla tuhá a dlouhá zima. Věrka přibrala z původních 2,5 kg na 5 kg, proto jsme ji na jaře letošního roku začali pouštět ven. Věrka se drží domku snad ještě víc jak Vlaďka. Ačkoliv v místnosti nás moc nemusí, nemá ráda hlazení, mazlení ani jiné důvěrnosti, venku je s námi, chodí za námi jako pejsek, ráda chodí domů a venku moc nepobude.

Věruška miluje teplo a sluníčko, ani letošní horké letní dny jí nevadily a příšerně ráda spí. Nejraději je na prosklené verandě, kde je v létě opravdu hodně teplo. Ostatní nevyhledává, ale ani jí nevadí.

Věruška je velká herečka, stačí, aby se na ni někdo z kamarádů trošku křivě kouknul, hned se povalí na zádíčka a začne kopat nožičkama.

A proč má Věruška druhé jméno? Shodou okolností jsme byli donuceni ji přejmenovat. Jeden ze sousedů se před lety rozvedl a letos si přivedl novou přítelkyni - Věrušku.

Věruška tedy Olinka neboli Olík u nás zůstala a letos na jaře jí byly 3 roky.

Foto: Věruška koncem května 2009 ještě v košilce.
Věruška-Olinka má svoji stránku ve Zlaté knize.

Sdílejte!  |  O sdílení

10 komentářů

Reklama
Reklama