Ano, ano, Ňáňa je ten černý kocourek od chaty a fenky Asty z vinohradu. Ano, je to bratr naší Věrušky, ale jeho příběh je klasický a daleko jednodušší než příběh jeho sestry.
Když mladý kocourek dospěl, samozřejmě hnán hormony se začal toulat a zdivočel. Vídala jsem ho málo, ale vídala. Byl hubený a hlavně býval dobitý od kocouřích šarvátek. Domů ho to netáhlo, nebylo proč. Od podzimu do léta tam u nich nikdo nepobýval, jezdili zřídka nasypat pytel granulí feně. A hladový kocour cítil jídlo a slyšel lidské hlasy.
Z jara 2009 se "Betmen", jak jsme mu říkali, nastěhoval k nám na zahradu, odkud se vydával na své výpravy. A jak jinak, mně se hladového a určitě nešťastného kocourka zželelo. Jednou denně dostal svou porci jídla, to ještě nebyl mlsný. Dostával většinou co zbylo po našich a granule. Ve slabé chvíli se nechal pohladit, ale pouze ode mě. Spával pod kůlnou.
Byl to kocour se vším všudy a za kousek jídla nám "dobře platil". Vyvolával půtky s našimi bratry. Zvlášť Mates byl schopen se za ním hnát světa kraj. Označkoval nám kde co, okna, dveře, auto, každý keřík, načůral manželovi do bot a naše zahrada a vše okolo začalo zase být cítit "kocouřinou". Připadala jsem si jako v dobách dávno minulých. Svůj osud si černý přízrak zpečetil, když v nestřežené chvíli totálně vykropil manželovi dílnu.
Nastal čas konat. Jeden červencový den 2009, když měl Ňáňa lepší den, jsem ho jídla léty snad tisíckrát procvičeným hmatem uchopila za kůži za krkem a kocour skončil v přepravce. Jak ten vyváděl!! Byla jsem ale rozhodnutá a ještě na ten den večer mu domluvila kastraci. Noc a dopoledne po kastraci Ňáňa na verandě prospal, odpoledne se plně probral a začal doslova cirkus. Prostě to nešlo vydržet a tak večer, protože měl píchlou Convenii (ATB s účinností 14 dní) a čilý byl až moc, jsem mu se slovy "tak běž, frajere" otevřela dveře. V tu chvíli se Ňáňa uklidnil, hrdě se zdviženým ocasem vyšel ze dveří a zmizel ve tmě. V ten moment jsem si upřímně myslela, že se u nás už nikdy neukáže.
Neukázal se celý týden, ale byla jsem klidná. Viděla jsme ho v původním domově, ovšem mluvit se mnou nechtěl. Po týdnu přišel, jak jinak, hladový a zkrotlý. Sice o velké důvěrnosti nestál, ale byl to docela jiný kocourek. Začal chodit pravidelně jednou, dvakrát denně na jídlo.
Po čase se jeho návštěvy u nás prodlužovaly a prodlužovaly, až letos v zimě po novém roce zůstal. Jistě máte ještě v paměti, jaká letos byla zima a kolik bylo sněhu. U vytápěného domku nebo na vytápěném skleníku u sousedů mu bylo asi lépe než v pustém domově a byl u zdroje jídla.
Ňáňa se občas jde podívat za Astou, ale celé dny tráví u nás. V létě většinou povalováním se kolem domku. Emilovi a bratrům se vyhýbá, celkem vychází s Vlaďkou, kamarádí se s Matyldou a svou vlastní sestru Věrku sem tam propleskne.
Nikdy jsme černého kocoura ani kočku neměli. Z Ňáňi se stal krásný, velký, lesklý kocour, který se rád mazlí. Pro jeho občasné návštěvy v původním domově, musíme Ňáňu důsledně odblešovat, Asta má zřejmě blech na rozdávání.
Do 25. srpna letošního roku byl Ňáňa čistě venkovní kocour. Od jeho nešťastné srpnové příhody, která je zdokumentována v jeho kočkoalbu, tráví noci na verandě. Ňáňa je v dobrém slova smyslu "ňouma" a máme o něj strach. Ňáňa je zcela závislý na manželovi. Pokud je manžel venku, je mu Ňáňa soustavně v patách nebo polehává opodál. Takže večer stačí, aby manžel zavolal a on bezelstně přijde. Ví, že dostane něco dobrého, ale že bude trávit noc v teple a bezpečí, je pro něj zatím každý večer překvapením, což dává chvíli hlasitě najevo. Každé ráno se však zdá, že mu to vůbec nevadí.
A jak Ňáňa k celkem zvláštnímu jménu přišel? Úplně ze začátku jsme mu říkali "Betmen", po té dostal jméno Bertík (na počest zde proslaveného ocelota Bertranda), ale protože ze začátku, když se ještě bál o misku s jídlem, vydával při jídle takové podivné obrané zvuky, které zněly něco jako "ňa ňa ňa ňa", říkáme mu Ňáňa. Poslední dobou se však vracíme k původnímu jménu Bertík a stále častěji mu říkáme Berte.
Ňáňa měl letos na jaře 3 roky.
Foto: Léto 2009 - černý přízrak "Betmen"
Sdílejte! | O sdílení
Tyto stránky používají soubory cookies, abychom vám usnadnili a zpříjemnili jejich procházení. Rozumím
Jak cookies používáme?