Letní události

Dobrý den všem kočičákům a kočkomilům.

Od výstavy ve Valticích už uběhlo pár měsíců. Jen pár dní po té, co jsme se vrátili domů, začala krmička ve zvýšené míře nadávat, že po bytě poletuje nějak moc hnědých chlupů. Aby ne, venku slunko hnalo teplotu přes 30 celsiů, snad si nemyslela, že v tom vedru se budu trápit v zimním kožichu!!! Během jednoho měsíce jsem se změnila z kočky sibiřské na kočku evropskou. Přišel srpen, chlupů volně povlávajících po bytě ubylo a mně bylo v letním kožíšku příjemně, tak jsem moc nechápala, proč při pohledu na mě má krmička tak zoufalý výraz. Pak nás s bráchou zase jednou večer napudrovala a zastřihla drápky. To snad ne, mám prázdninovou náladu i kožíšek, žádná výstava, to musí být omyl!!! Nebyl … Ta zrádkyně nás přihlásila na Ostravskou MVK.

V sobotu ráno jsem byla trochu zmatená, protože jsem se v přepravce ocitla sama, brácha zůstal doma. Ještě mi přišel zamávat ke dveřím, poťouchlík. Krmička byla nervózní, prý budeme rádi, když s tím kožichem urvu Ex. Zkrátím to – samozřejmě, že jsem dostala Ex 1, a navíc taky CAC, BIV a NOM BIS. No, samotný BIS jsem už nezískala, musím sebekriticky uznat, že jsem neměla šanci se svým letním kožíškem. I tak to byl úspěch a krmička byla blažená a povídala něco o tom, že jsem její malá šampiónka (to já přece vím, hihi), a honem mi běžela změnit třídu na neděli. V neděli jsme byli do přepravky sbaleni oba i s Kristiánem. Ve výstavní hale se ho chopila krmička s kolegyní a důkladně mu napudrovaly kožíšek, z čehož jsme byli oba paf, jelikož se mu věnovaly více než mně a to nebývá zvykem. Brzy jsme zjistili proč – předchozích výstav se brácha účastnil jakožto hlídač tašek a můj bodyguard, ale dnes nás odnesli k posuzovacímu stolu oba. První jsem šla na řadu já a přesně zopakovala výsledek z předchozího dne. Vlastně ... přesně né, tentokrát jsem dostala CACIBa :-) (místo CACe). Brácha poprvé soutěžil ve třídě kastrátů, a i když na něm bylo vidět, jak je z posuzování „nadšený“, neudělal rodině ostudu a odnesl si svůj první CAP a také NOM BIS. V soutěži o BIS jsem, stejně jako v sobotu, já nezabodovala, zato Kristiánovi nepřišla konkurence a tak velmi pohodlně svou kategorii vyhrál. Takže nakonec byl i ten pohárek do sbírky (stříbrný, takový jsme ještě neměli).

Teď ale krmička slibuje výstavní prázdniny (minimálně do listopadové Olomouce). Poslala na plemennou knihu žádost o přiznání titulu Champion (ten už mám doma) a také o přiznání chráněného názvu chovatelské stanice FIFe (ten doma ještě nemáme a krmička je hrozně nervózní pokaždé, když si na to vzpomene, a to je často). Také jsme byli u příležitosti prvních narozenin zváženi a krmička spokojeně konstatovala, že brácha se s 5,5 kg zařadil mezi „dobře stavěné“ mladé kocoury a i já jsem se svými 3,5 Kg přerostla trpaslíky a mám šanci vyrůst v pěknou středně velkou síbu. Momentálně hodně času tráví výběrem vhodného kocoura (což je mi ale jedno, protože teď zrovna o žádného nestojím), modlením se, aby ho tak rychle nebylo třeba (prý bych mohla mrouskat až na jaře ... no, uvidíme) a taky, abych nepřestala růst (podle hesla „co je malé, to je milé, co je větší, to je lepší“). To jsou starosti. Já jsem se sebou spokojená a ona by tím pádem měla být taky. Ale nebude to tak zlé, pilně na dvounožcích s bráchou praktikujeme felinoterapii, a určitě to zabírá. Jinak by se už dávno zbláznili (sice pořád vyhrožují, že ty pruhované kazisvěty roztrhnou stejně jako oni roztrhli záclonu, že si je dají ke svačině, jestli se ještě jednou natáhnou po jejich večeři, že je oholí a uplete z nich svetr, protože ten chumáč, co jí vyrobili z vlny, už nikdo nikdy nerozmotá, že je vymaže z povrchu zemského, stejně jako oni vymazali ten zatracený soubor, že...). Nevěřím, že to myslí vážně. My přece jen trénujeme jejich postřeh, vůli a trpělivost, pro jejich dobro. Vím, že jim pomáháme být lepším člověkem (a taky služebníkem). A vím, že oni to ví.
Krásný zbytek babího léta přeje Vaše Kačenka

Sdílejte!  |  O sdílení

2 komentáře

Reklama
Reklama