Bylo nebylo, ale bylo. Jednoho dne se dva dvounožci rozhodli, že si koupí domek i se zahrádkou a nastěhují se tam i se svou čistě bytovou perskou kočenou. Kočena, i když už v letech, přesto fešačka, brzy po nastěhování a prozkoumání nového bydlení neušla pozornosti sousedovic kocoura, a tak jsem přišlo na svět JÁ - hezoučké, miloučké koťátko. Přestože jsem moc moc pěkné, dvounožci se se mnou moc ani nemazlili a ani mi nehledali žádný nový domov, a protože jsem si v zápalu hraní nestihlo párkrát doběhnou na záchodek, tak jsem muselo začat bydlet jenom na verandě a na dvorku.
A pak se to stalo. Začaly prázdniny a k dvounožcům se nastěhovala jejich vnučka a to bylo žůžo. Celé dny jsme si jenom hráli a prozkoumávali zahradu. Jednoho dne mě vzala na návštěvu ke své nové kamarádce, "mojé dobré víle". Taky byla u babičky na prázdninách a já si myslelo, že tak to bude napořád. Ale nebylo, prázdniny končí a holky se vrací domů a já zůstalo zase samo a teď už natrvalo na dvorku.
A jednoho opravdu ošklivého, deštivého dne se u dveří našich dvounožců rozezněl zvonek a v nich stála teta "mojí dobré víly" u které se za mě moc přimlouvala, že tak hodňoučké a miloučké koťátko ještě neviděla, a tak jí to domluvila a tak se přijela na MĚ mrknout.
Ta její teta byla nějaká divná, celého mě pomačkala, oslintala a šuškala mi pořád do ouška "ty moje štěstíčko, ty moje tlapulinko" - brrr. Potom ještě chvíli s dvounožci poseděla a já si zatím šlo prohlédnout ten zvláštní domeček do auta, který si s sebou donesla, zevnitř a byl docela pěkný, tak jsem tam hned usnulo. Potom si už jenom pamatuji, že se dvounožci se mnou loučili a moje nová panička mě posadila i s tím domečkem do auta a jeli jsme, jak mi řekla, domů do Prostějova, kde na nás už čeká moje budoucí kamoška její kočena Skubynka.
Sdílejte! | O sdílení
Tyto stránky používají soubory cookies, abychom vám usnadnili a zpříjemnili jejich procházení. Rozumím
Jak cookies používáme?