Zima

Ahoj kočičáci.

Pěkně s pánikem po procházce odpočíváme, tak napíšeme pár slov, jak se nám daří.

Od té doby, co mi pánik koupil moje modré kšandičky, tak jsem si všechny dvounožce pěkně vycvičil. Jak se mi chce, tak jdu na chodbu a začnu svoji písničku. Pěkně jsem rozšířil svůj repertoár, takže dokážu z mého hrdélka vyloudit velmi krásné zvuky a tóniny. Pánici říkají, že řvu a nadávám. Je pravda, že když na mne pánik začne mluvit, tak spolu pěkně diskutujeme a prý moje kočičí "mnněěěěééééé" se tóninou velice podobá pánikovu "nééé". Musím pániky pochválit, naší kočičí řeči se už docela dobře naučili a většinou již vědí, co jim mojí písničkou a mručením říkám.

Chodíme spolu na procházky na zahradu a tam vždycky všechno pěkně označkuju a jdeme domů. Ale, co je tam ta bílá, studená věc, tak nejsou vycházky moc dlouhé, protože to hrozně studí a po chvilce je mi velká zima. Pánik říká, že už si při procházce nestihne ani vykouřit cigaretu. Jestli to je ta bílá věc co drží při procházce v ruce, tak se ani nedivím, protože to strašně smrdí, smrdí, smrdí.

Mám krátký kožíšek, takže jakmile mi je zima, tak se schoulím a pánik mne pak vezme do náruče, do bundy a jdeme domů. Vůbec se mi ta bílá věc tam venku nelíbí.

Dneska po obědě jsme na procházce na dvorku potkali sousedovic Micinku, ale už mi byla zima, tak jsem mazal domů. Jen jsem slyšel pánika, jak říká, ale ale, co to slyším, ty tady máš prcka????? Ale to už jsem byl doma.
Pak přišel pánik a říkal, že Micinka přivedla ukázat prcka, tak se všichni šli ven podívat.

V kůlně je prej schovanej malej prcek (co to je???) a je pěkně divokej. Když ho pánik chytil, tak prej řval, syčel, škrábal a prskal na celé kolo. Proto, až půjdu ven, tak se budu muset podívat, co se to do "mé" kůlny schovalo a  pěkně tomu napráskat. Tsssss, řvát a syčet na mého pánika nikdo nebude.

Po všech těch událostech během roku jsem vám zapomněl říct důležitou věc.
Pamatujete, jak loni lidský vet zjistil, že starší z holek má alergii na kočky???

Následovalo koupání, prášky, denodenní uklízení, vysávání, větrání, apod. – viz předchozí články.

Ani nevím jak, v tom celoročním shonu (kdy jsem byl ještě asi 2x vykoupán) jsme (samo, že JÁ) letos na podzim zjistili, že starší holka už nesmrká, nepčíká, ani ji nic nedráždí, nevadí jí, když jí půjčím „svůj pokojík“, že alergie na kočičí kůži, tak jak se zčistajasna objevila, tak zase zmizela. Pánici i já máme velikánskou radost, ale panička nic nepodceňuje a v každodenním úklidu, vysávání a větrání pokračuje dál. Větrání ráno nemám rád, ani pánik, to oba společně mručíme, fuj, fuj, fuj, zima. ALE, jsme všichni hrozně rádi, že to takhle vyšlo, že jsme nikdo neudělal ukvapené rozhodnutí. Mám své pániky hrozně rád a oni zase mne. Vzájemně si to každou chviličku dokazujeme.

No, myslím, že pro dnešek to stačí a budeme pokračovat zase příště.

Kočičáci a vaši pánici, přejeme vám všechno nejlepší, hlavně hodně zdraví a radosti.

Ahoj, Čiko a Mates.

Sdílejte!  |  O sdílení

9 komentářů

Reklama
Reklama