Skubynku mám rád

Dnes už tady bydlím celé tři měsíce. Roste ze mě pěkný fešák, pravidelným vážením jsem zjistil, že už jsem se zvětšil o 2165 gramů, to už bylo nějakých kapsiček, paštiček a mlsů.
Vánoce. Vánoce jsou sice skvělá věc, ale to volno, co má naše panička, už tak skvělé není. Skuba celé dny jenom leží na telce nebo nalepená na topení a zase chrní, chrní, chrní a hrát si se mnou nechce. A já... nechám jí usnout úplně "natvrdo" a pak v nestřeženém okamžiku na ni skočím a kousnu a zase prchám pryč do bezpečí pod stromeček, ale paničce se tato moje nová hra zase tak moc nelíbí, protože Skuba řve prý tak nahlas, že to slyší celý barák.
Panička je nespravedlivá. Vzduchem sviští noviny a přistávají na mém zadku a ještě mě nazvala "dacošem", jednak nevím, co to je, a proto mě to uráží. Já jsem hrdý kocour, a tak jsem se urazil otočil k ní zadkem a nemluvím s ní. Vůbec se mi neomlouvá a jde si klidně do kuchyně. Počkám.
Kdyby se chtěla udobřovat... jdu za ní.
Hypnotizuji ji a trošičku na sebe upozorňuji, aauuuurrrrr, já jsem tady a už se za ty noviny na tebe nezlobím. Něco málo masíčka paničce upadlo, ale za jakou cenu, zase musím poslouchat, že Skubynka je velká slečna a když odpočívá, tak ji nesmím zlobit a už vůbec ne kousat. Jak si mám s ní tedy hrát? Na spaní. Už aby to volno paničce skončilo a já měl konečně dost prostoru. Těším se, Skubo.

Sdílejte!  |  O sdílení

3 komentáře

Reklama
Reklama