Konečně došlo na dlouho slibované odpočívadlo, samozřejmě, že nemalou zásluhu mám na tom mám právě já. S plným nasazením a mnohokrát i za svištění novin vzduchem jsem se pustil do cílené devastace opěrek u sedací soupravy, a protože paničce se moje moderně pojatá úprava potahů moc nezamlouvala, tak se raději dala do přestavby našeho bytu. Stejně nechápu, na co máme doma tolik kytek, když nejsou pro mě na okusování.
Den D. Ráno odjela a něž jsme se se Skubynkou vyspinkali, tak už byla doma a dovezla spousty věcí, které začala oblékat do moc pěkného kožíšku, ten se mi líbil, taky jsem jí pořád asistoval. Já totiž umím i šít. Potom donesla tu strašně řvoucí věc, co žere šroubečky, které se mi mimochodem také hodí, pár jsem si jich v nestřeženém okamžiku odnesl na hraní "napotom".
Skuba nám nepomáhala, hluk ji ruší, a tak si šla lehnout do šatny do skříně. Na mě je ale spolehnutí, a tak jsem všechno testoval a taky kontroloval, aby to odpovídalo hlavně mým potřebám.
Odpočívadlo se nám povedlo, se Skubynkou se nám opravdu hodí. Nechápu, jak jsme bez něj mohli doposud existovat.
Po takové námaze teď dělám paničce radost a už si drápky brousím na mém škrabadle.
Tak, teď si jen tak ležím a usilovně přemýšlím, čím by nám mohla ta naše panička zase udělat radost, no nesmím ji nechat zlenivět.
Sdílejte! | O sdílení
Tyto stránky používají soubory cookies, abychom vám usnadnili a zpříjemnili jejich procházení. Rozumím
Jak cookies používáme?