Mňautobiografie pana Profesora - Demolice

12. 9. 2010
Jsem pilnej a zásadovej kocour. Jsem ve spisovně. Pilně pracuji na spisu. Zásadním a objevném. Pracuji pečlivě a snažím se spis vypilovat k dokonalosti. Nazval jsem ho Nevstoupíš dvakrát do stejné řeky a nevychováš dvakrát pohromadu. Tečkovanou. Snesenou. Čertem. Poprvé jsem snesenou pohromadu snesl a porušil svou zásadu, že nebudu pohromadě věnovat pozornost. Věnoval jsem. Hodně pozornosti. Mělo to výsledky. Díky usilovné pedagogické činnosti se z původních Blbísů vyklubali nadaní studenti, jejichž badatelské výsledky mi dodnes, hlášeny průběžně holkou, činí radost. Nepochybuji, že ještě větší radost pak činí jejich holkám a klukům. No. Blbiesové ovšem měli vlohy. Studijní. Prvky téhle pohromady taky mají. Vlohy. Demoliční. Jsem sice dost trvanlivej kocour, ale ani trvanlivej kocour nevydrží všechno. Nejsem ochoten nechat se zdemolovat, protože kdyby došlo k definitivní demolici mě a tedy bychom mě neměli, museli bychom si zoufat. A to nemůžu dopustit. Úplně stačí, že si velká holka zoufá z pohromady. Řekla, že tohle teda ještě nezažila. Že pohled na to, jak nejvíc demoliční prvek, zvaný původně Cukrouš, posléze Jestlitebejednounezmlátimtyvyvrhelitakužnikoho! v rámci dobývání zakázané kuchyňské linky převrhne konvici plnou vařící vody a ta se rozcákne všude, hlavně kousíček od místa, kde zrovna baští další dva prvky pohromady... tak tenhle pohled jí prý ubral několik let života a přidal šedin. No. Jak už jsem řekl, jsem sebezáchovnej kocour a proto tahle pohromada bude muset vyrůst bez pedagogického vlivu. Mého.

15. 9. 2010
Jsem značně rozladěnej kocour. Jsou všude! Nejvíc všude je mramorovanej prvek pohromady. Několikrát se pokusil své destrukční vlohy uplatnit i na mě. Jsem sice mírumilovnej kocour, ale musel jsem ho dobře mířenou tlapkovanou srovnat do základních pravidel úcty ke starším. Nejsem žádná bábovka a nejsem ochoten se nechat rozdrobit na prvočástice jen proto, že Kalassymita a Tsunamissy nejsou schopné výchovu pohromady vést podle osvědčených pedagogických výzkumů
a zřejmě dávají přednost volné výchově. Tím bojkotují i výchovné pokusy holky. Jsem všímavej kocour a všiml jsem se, že poměrně trvanlivá holka přestává být trvanlivá a stále častěji slibuje pohromadě věci, které mně dosud neslíbila.

29. 9. 2010
Jsem soustředěnej kocour. Soustředěně pracuji na spisu Neštěstí nechodí po horách, ale po mně. S neutěšenou situací přítomnosti pohromady mne nesmiřuje ani fakt, že navštěvující holky a kluci mi poskytují dostatek růžových náplastí a dalších resuscitačních pomůcek. Zatím nikdo z nich nesplnil mé očekávání, že dovezou šunku, odvezou některý prvek pohromady.

10. 10. 2010
Kruci. Kruci. Ne dost na tom, že je tady pohromada. Ještě ke všemu holka nemá čas. Nemá čas chodit na houby. Jsem poměrně zoufalej kocour, protože moje chuťová čidla strádají nedostatkem řízků. Houbových. Své nelibé pocity jsem zaznamenal ve spisu Tento způsob podzimu zdá se mi být poněkud nešťastným.

30. 10. 2010
HA! Jsem nadějeplnej kocour. Zdá se, že mi kyne naděje. Na přežití. Pro mramorovaný prvek pohromady přijela jeho budoucí holka. Už prý má doma jednoho z pohromady Kaktusků. Teď bude mít doma něco, co ještě nezažila. No. Všechno je jednou poprvé. Holka ji pečlivě seznámila se zvláštnostmi zmíněného mramorovaného jedince. Jedinec se tiskl ke své budoucí holce a tvářil se nevinně, ba bezelstně. Vyčkal jsem pro jistotu okamžiku, kdy byl jedinec vynesen v přepravce za dveře a zálibně jsem sledoval holku. Velkou. Setřela slzu. Úlevy.

8. 11. 2010
CHA! Jsem potěšenej kocour. Zmizel další prvek. Zmizel s holkou a klukem, kteří už jsou vlastněni mou studentkou Bibianou. Jsem laskavej, přející kocour. Jejich odchod s přepravkou jsem komentoval tichým Dobře vám tak aneb Kdo chce kam, pomozme mu tam.

11. 11. 2010
JO! Do třetice všeho jen dobrého. Zmizel třetí prvek pohromady. Začínám být optimističtější kocour. Ještě aby zmizel čtvrtý prvek a konečně zase začnu žít.

15. 11. 2010
Kruci! Kruci!! Jsem hodně zneklidněnej kocour. Nejenže čtvrtý prvek nemizí, ale navíc holka vyndává. Krabice. Tašky. A dává do nich věci. V první chvíli jsem se s nadšením samosbalil. Nezapomněl jsem na myš Evelínu. Holka vyndala z tašky mě i myš Evelínu, nevlídně osočila nějakého hraboše, který dokonale rozrochal vzorně složené ubrusy a vytáhla ze skříně další tašku. Prý do ní míní naskládat své kostýmy a šaty a dopředu varuje nenechavého samosbalovacího experta, aby je pokusem o samosbalení zachlupil nebo zatrhal drápky. KRUCI! Co se to tady děje?? Od kdy jezdíme na chalupu v době, kdy má kvůli adventu poskytovat nejmenovanému vědci dostatek bukvic a mašlí, a od kdy si na chalupu bere kostýmy a šaty?? Jsem úplně nejvíc zneklidněnej kocour! A zmatenej!


Piškot Pišutka v.t.


Foto: Přišel jsem, čichl jsem, zmizel jsem. Tohle v sobě nemělo pachovou stopu jednoho čerta, ale nejméně deseti. Čertů.

Sdílejte!  |  O sdílení

7 komentářů

Reklama
Reklama