17. 11. 2010
Nejsem kocour! Jsem obsah. Jsem chlupatý obsah prakticky každé krabice, která se na území vyskytuje. A že jich je. Krabic. Kam moje zraková čidla dohlédnou, tam krabice. S obsahem. Různým. Obsah krabic se mění podle toho, v které fázi je právě můj vědecký výzkum. Postupuji systematicky! Postupuji postupně od krabice ke krabici. Při výzkumu mi asistuje myš Evelína. Nemohu ji o vzrušení z vědeckého procesu připravit! Výzkumný proces jsem zatím do spisu zaznamenal pod pracovním názvem „Chlupaté těleso zanořené do krabice je nadlehčováno a odstraňováno silou přímo úměrnou rozčilení holky nad zdevastovaným obsahem krabice“. Zjistil jsem, že zatímco z některých krabic holka chlupaté těleso vyndává celkem poklidně a na rozhrabaný a zachlupený obsah krabice hledí smířeně, některé vyndávání chlupatého tělesa z krabic je provázeno vřískotem. Značným. Vřískot se týká nějakého nenechavého vandala, který si s tím lezením do krabic nedá pokoj a už zase rozhňápl další ozdobnou kraslici v krabici velikonočními dekoracemi. Páni! Štěstí, že vandal nerozhňápl obsah mourovatý nejozdobnější nebo dokonce myš Evelínu!
18. 11. 2010
Jsem roztrpčenej kocour. Vím, že nedocenění a neocenění je údělem nás badatelů a výzkumníků, ale co je moc, to je moc. Úděl neúděl, budu ji muset zase srovnat. Ne krabici. Holku. Velkou. Krabici už jsem srovnal. Počínal jsem si velmi pečlivě. Při nasáčkování chlupatého tělesa do krabice s nějakými balíčky bylo těleso znepokojeno skutečností, že mu není známo, co se nachází pod vrchní vrstvou balíčků. Bylo tedy nuceno se proměnit v krtka a hrabat, kutat, přerovnávat a odhazovat. Těleso krtkovalo velmi intenzivně. Po odkrtkování horní řady balíčků došlo na další vrstvu balíčků a následně se těleso přes třetí řadu prokrtkovalo až na dno krabice. Zjištění, že pod balíčky je jen dno, těleso hluboce zklamalo. Z rozjímání nad neuspokojivým výsledkem pracného průzkumu bylo těleso vytrženo zvuky, které signalizovaly příchod holky. Velké. Těleso vyhodnotilo zrakovými čidly rozsah a dosah vykrtkovaného obsahu. Obsah byl částečně vzájemně smíšen v krabici, částečně tuto opustil a mísil se vesele na podlaze v poměrně širokém okolí krabice.
Těleso shrnulo výsledek své činnosti uznalým „A KRUCI!“.
Těleso okamžitě provedlo hbitou autoevakuaci do poslední spisovny, která na území ještě zbyla. I v hbitém chvatu stihlo na dvířka skříně poznamenat naléhavý vzkaz Tadynikdoneni. Vzhledem ke zcela srozumitelnému významu vzkazu dosud není jasné, jak je možné, že příšerně vřeštící holka, slibující přetržení vejpůl a už fakt zmlácení mourovaného ničitele, šla do spisovny hned a najisto. Existuje oprávněná vědecká domněnka, že patrně šla po zřetelné bíle prášivé stopě z mouky, moučkového cukru a strouhanky, které byly původně obsahem balíčků a posléze v množství větším než velkém ulpěly na kožichu prchajícího tělesa, aby při kvapné autoevakuaci z kožichu vydatně padaly, a to po celé autoevakuační trase přes celý byt.
19. 11. 2010
TSSSSSSSSS. Jsem velkorysej kocour! Jsem velkorysej tolerantní kocour. Nelpím na malichernostech. Chtěl bych být vzorovej kocour. Chtěl bych být vzorem holce. Svojí. Velké. Není velkorysá. Není vůbec tolerantní. Je malicherná. Vede řeči. Vede řeči, ve kterých mne upozorňuje, ať se mám na pozoru, protože mne pozoruje a běda, jestli nějaké krabici jen věnuji svou pozornost, ne tak abych do ní zase vlezl. Tsss! Vede řeči, místo co by byla ráda, že vnáším do jejího života jistotu. Včera vedla řeči, že už je ze všeho zmatená jak lesní včela a už vůbec neví a není si jistá, co v které krabici je. Dělám tedy všechno proto, abych jí tuto jistotu poskytl. Může si být naprosto jistá, že když sáhne do krabice, je tam kocour! Přímé pozitivní výsledky mého poskytování jistoty a celkovou náplň mého výzkumu jsem objevně nazval krabicologií. O významu mého objevu pro vývoj a budoucnost lidstva vůbec nepochybuji a jen doufám, že mi nebudou odcizována má objevitelská autorská práva jak k názvu, tak k vědeckému oboru jako takovému. Jo, jsem fakt optimistickej kocour.
20. 11. 2010
Holka klade. Pořád. Klade další a další věci do dalších a dalších krabic. Klade také otázky. Klade je důkladně. Neodkladně klade otázku Tsunamissy, proč sakra musí neustále vytahovat z krabic věci již tam nakladené. Dále se táže Hrošíka, proč klade své tělo echt zrovna tam, kde potřebuje chodit. Holka. Ne Hrošík. Ten chodit nepotřebuje, ke štěstí mu stačí, že je rozložen u krabice, kam mu holka úkladně schovala pytel s granulemi. Nechápu, že to holka nechápe. Dále holka klade otázku Kalassymitě, jestli jí musí skákat na záda, kdykoliv se holka sehne ke krabici. Musí. Musí, protože holka se ohýbá stejně, jako když jindy Kalassymitě nabízí svezení po okruhu územím. Nechápu, že to holka nechápe. Opakovanou otázku pokládá holka také tečkovanému elementu, který se na našem území bohužel stále ještě vyskytuje. Pokládá mu otázku, proč se musí dožadovat mazlení i když vidí, co má holka práce. No. Domnívám se, že tečkovaný element považuje usedání holky ke krabicím za výzvu, aby jí vlezl na klín, případně do rukávu a nárokoval si dávku pozornosti. Nechápu, že to holka nechápe a už vůbec nechápu, že holka nechápe, že jsem chápavej kocour, a když už jsem pochopil, jak otevřít i zalepenou krabici, musím se v nově nabyté dovednosti zdokonalovat. Jen je mi trochu líto toho blbouna nejapného nenechavého, kterému holka slibuje, že ho zbytkem lepenky někam přilepí, aby nemohl škodit. Blboun asi o splnění slibu nestojí a skrývá se, protože jsem ho tady zatím neviděl.
24. 11. 2010
Kruci. Kruci. KRUCI. Všechno v krabicích. V taškách. V pytlích. Jsem strašně netrpělivej kocour. Nemohu se dočkat, kdy už vyrazíme na chalupu. Zanechal jsem bádání a výmluvně nabádám holky, aby zahájily evakuaci... Jsem nevyslyšenej kocour. Holky vedou debatu. Divnou. Nevím, proč řeší, jestli nejdřív odvézt chlupaté vlastníky. Nechat je na místě určení a teprve potom jet pro almary, krabice a tašky. Nebo jestli naopak vézt nejdřív almary, tašky a krabice a teprve pak se vrátit pro chlupaté vlastníky.
Nejmenší holka říká, že když jako první pojedou chlupatí vlastníci a zůstanou na místě určení, zjančí se strachy, kde to jsou, a budou si připadat opuštěni a osamoceni...
Prostřední holka říká, že když naopak chlupatí vlastníci zůstanou tady v prázdném území bez almar, tašek a krabic, zjančí se strachy, že zde byli ponecháni opuštěni a osamoceni.
Vstupuji do debaty s naléhavou výzvou, aby zanechaly zbytečných rozprav a konečně jsme se vypravili k dopravě na chalupu, čímž bude zjednána náprava zbytečných průtahů a obstrukcí.
Velká holka se chytá za hlavu, prohlašuje o této, že ji má jako pátrací balon a jediné, po čem touží, je najít si tiché místo, kde by byla opuštěna, osamocena a nepronásledována rodinným kolektivem.
Dále prohlašuje, že nejlepší bude, když bude proveden hromadný přesun, tedy na místo určení pojedou najednou almary, tašky, krabice i chlupatí vlastníci, protože hromadná katastrofa to bude tak či tak a když už blázinec, tak pořádnej.
Piškot Pišutka v. t.
Foto: Jsem výzkumnou činností v oblasti krabicologie zcela vyčerpanej. Kocour.
Sdílejte! | O sdílení
Tyto stránky používají soubory cookies, abychom vám usnadnili a zpříjemnili jejich procházení. Rozumím
Jak cookies používáme?