Zaregistrovat se   Přitlapkovat se
Přitlapkujte se tady:

Jméno:   Heslo:    

Pokud ještě nemáte svůj modrokocouří účet, zaregistrujte se! Registrací souhlasíte s podmínkami používání.
Zapomněli jste heslo?
Vyhledávání

Nahrává se...
Datum16. března 2011  |  KočičákEliška z Lužných záhrad  |  Zobrazení celkem/dnes1 025 480 830x / 1x

Ako sme sa zoznámili

Narodila som sa niekedy v júni 2009. Maminka ľuďom moc neverila a tak nás aj s bráchom schovávala mimo ich dosahu. Obaja sme čierni ako správne mafiánske mačky, ja mám len chumáčik bielych chĺpkov na hrudi, a bráško tam má pekný biely fliačik. Bývali sme v kúte za doskami v rozostavanej kôlni na dvore mojej terajšej dvojnohej rodiny. Dlho nás nikto ani nezahliadol, len sa dvojnožci čudovali, prečo ich pes tak často chodí ku kôlni a čmuchá a čmuchá. Našťastie sa k nám nemohol dostať. Jedla moc nebolo, ale maminka sa snažila ako mohla, a tak sme nejako prežili. Keď už nás dvojnožci zo dva-tri-krát zahliadli, boli sme dosť veľkí na to, aby sme okamžite zmizli. Maminka nás varovala, že ľuďom sa nedá veriť, a tak sme sa im vyhýbali, ako to šlo. Potom mamka niekam zmizla, ja som sa potulovala už častejšie sama a zabývala som sa v jednej super záhrade oproti, kam dvojnožci skoro nikdy nechodili. Vyrástla tam skvelá burina, kríky a žihľava, a dá sa tam v okamžiku stratiť tak, že ma nikto nenájde. Prvá zima bola zlá, jedla bolo málo, tak som ani moc nevyrástla, ale nejako som to pretrpela. Občas som chodila hľadať niečo pod zub aj k okolitým domom, najmä na dvor, kde som sa narodila. Dvojnožkyňa ma občas zahliadla a začala mi nechávať na miske niečo pod zub. Asi už pochopila, že inak nikoho nemám. Ešte stále som ale pre istotu zdrhla, len čo niekto vyšiel z domu. Po čase, na jar, som ale občas prišla, keď som videla dvojnožkyňu sedieť v záhrade. Sadla som si na opačnú stranu záhrady, blízko k únikovej trase a snažila som sa vypozorovať, či sú všetci dvojnožci fakt takí nebezpeční a treba sa mať pred nimi stále na pozore, ako vravievala naša mama. Niekedy sme tak s dvojnožkou sedeli a pozerali na seba aj pol hodinku a bolo to celkom fajn, aspoň som nebola sama. Ani ten pes už mi nenaháňal taký strach, keď bol vonku; vycítila som, že s ním niečo nie je v poriadku; síce ma vždy zacítil, dvihol ňufák, ale už za mnou nebežal. Nakoniec som pochopila, že prestáva vidieť. Bolo mi ho trochu ľúto, ale na druhej strane som sa tam cítila bezpečnejšie. Viac sa zblížiť s dvojnožkyňou som sa v tom čase ale nedokázala, a pred ostatnými dvojnožcami na tomto dvore či inde som naďalej vždy pre istotu zdrhala.

Na budúce: Čo priniesla jar (a leto)



Obsah se nahrává...


Sdílejte!  |  O sdílení
Sdílet přes e-mail Sdílet na Facebooku Odeslat pomocí Facebook Messengeru Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+







3 komentáře

Pro přidání komentáře se prosím přitlapkujte.

 Matýsek z Kočičí naděje
Kocouřák Matýsek z Kočičí naděje  Datum23. června 2011 20:52

To jsou nejkrásnější chvíle, když se kočičák a dvounožec navzájem okukují a odhadují, jestli ten druhý bude přítelem... Je to moc pěkně popsané seznámení!

 Minda
Kocouřák Minda  Datum31. března 2011 16:00

Eliško, když jsi byla malé koťátko, tak jsi neměla zrovna šťastné období. Teď
už je ale všechno zlé pryč a můžeš se pořádně radovat z kočičího života :-))

 Míla
Kocouřák Míla  Datum30. března 2011 16:04

Eliško, přečetla jsem všechny zápisky. Krásný příběh, začátek trochu smutný, ale konec krásný. Je dobře, že jsi našla domov u hodných lidí.

Výše uvedené názory a komentáře nevyjadřují stanovisko Modrého kocouře.cz. Modrý kocouř.cz si vyhrazuje právo příspěvky odporující dobrým mravům, v rozporu se zákony nebo obsahující reklamu smazat.

Reklama
Reklama

Reklama

Modrý kocouř.cz (c) 2024

Všechna práva vyhrazena.
O stránkách
Ochrana osobních údajů
Politika využití cookies
Modrokocouří blog
Novinky
Nápověda
Reklama
Kontakt

Archivováno Národní knihovnou ČR
Facebook Twitter Google Plus Instagram YouTube

Tyto stránky používají soubory cookies, abychom vám usnadnili a zpříjemnili jejich procházení. Rozumím
Jak cookies používáme?

Top